25. února, 2016 Antonín Berdych
A tenhle o Slávkovi znáte? Foto: Hrad.cz
Na jeho počátku se hlavním tématem stala vládní opatření pro údajně lepší výběr daní: zavádění tzv. „kontrolního hlášení“ u DPH, které sice již platí, ale bude přezkoumáno u Ústavního soudu. A ještě větší pozornost vyvolal kontroverzní plán EET, který byl ve třetím čtení za dramatických okolností schválen v Poslanecké sněmovně. Vládní většině už došla trpělivost s obstrukcemi a po několika schůzích se rozhodla jednací řád Sněmovny kreativně obejít. Také EET tedy čeká to, že o její budoucnosti rozhodnou ústavní soudci. Půjde o rozhodnutí zásadní – tentokrát koalice s opozičním postupem zúčtovala rychle a nemilosrdně. Proto nejde už jen o jeden zákon, ale o princip.
Vztah státu k drobným podnikatelům a živnostníkům, na který budou mít obě normy zásadní vliv, se tak definitivně ustálí až v nejvyšší soudní síni. Existuje ovšem reálná šance, že u EET Ústavní soud sice konstatuje porušení jednacího řádu, ale přesto nechá zákon v platnosti; to se stalo během podobné konfrontace Nečasovy vlády s opozicí. Lze očekávat, že se obě normy stanou realitou.
Debata o kontrolních vládních hitech vyvolala řadu očekávání, a to jak pozitivních, tak negativních. Schválením proces začíná, hladkým fungováním a zvýšenými výnosy daní se pak završí. Pokud se podaří dořešit problémy s kontrolním hlášením a systém elektronické evidence bude fungovat lépe než například dopravní registr, může Andrej Babiš slavit. Jakékoliv selhání nebo komplikace se ovšem setká s tvrdou reakcí opozice. A ukazuje se, že ani koaliční partneři v této věci ministrovi financí nic neulehčí.
TOP 09 se bude muset vypořádat s novým předsedou, který navzdory nespornému politickému talentu silným magnetem hlasů není. Aby si své pozice udržela, bude muset na svém stylu více pracovat. ODS se v roce 2016 pravděpodobně stane hlavní pravicovou stranou. Čeká ji mnoho vnitřních rozhodnutí, někteří členové navazují na původní „klausismus“, jiní a noví už rozhodně ne. Zdá se zřejmé, že na nové problémy a novou politickou situaci nelze aplikovat staré (a prokazatelně nepopulární) ideologizující schémata.
Ať se však bude snažit sebevíc, demokratická opozice v tomto roce příliš úspěchů bohužel nezaznamená. Nelze čekat ani dramatický nárůst preferencí, ani jakýkoliv zásadní politický úspěch. Vina přitom neleží ani tak na tom, co ODS a TOP 09 (ne)dělají, ale spíše na dobré paměti voličů: hříchy minulosti si stále vybírají svou daň. Je ovšem v zájmu českých voličů, aby v blízké budoucnosti posílili svou schopnost odpouštění.
Od končícího jara ovládne českou politiku kampaň k podzimním krajským volbám. Billboardům a slibům budou předcházet politické střety uvnitř koalice, zejména mezi ANO a ČSSD. Oba lídři hlavních vládních stran potřebují uspět, Sobotka kvůli vnitrostranické opozici, Babiš kvůli image vítěze, na které jeho úspěch již delší čas stojí. Jisté je ale už nyní, že bez ohledu na výsledek obě strany svůj volební zisk za úspěch označí.
Zvláštní roli v krajských volbách bude hrát pověst stávajících hejtmanů z ČSSD. Ministerstvo financí již v minulosti podalo mnoho trestních oznámení. Tato dračí setba je určena k tomu, aby (alespoň částečně) zafungovala právě letos. Předzvěstí byla loňská kauza hejtmana Olomouckého kraje, bylo by překvapivé, kdyby zůstalo jen u něj. Lze odhadnout, že policie průběh voleb pravděpodobně ovlivní.
Ve výhledu na rok 2016 je hodně důležité, co vláda a koalice rozhodně neudělají. Zmiňme ty oblasti, kde by byly reformy rozhodně zapotřebí.
Vláda se za minulý rok pochlubila tzv. profesionalizací státní správy. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že se podařilo veřejné úřady politicky přeobsadit a následně vlastní lidi pomocí podezřelých výjimek zabezpečit. Státní správa dostala víc peněz i lidí, ale vyhnula se jí jakákoliv forma racionalizace. Lze s jistotou očekávat, že se to nestane ani letos.
Pro rok 2016 se nechystá žádná zásadní daňová reforma, která by celý systém zjednodušila či ulevila podnikům ve vysokých cenách práce. Nedojde ovšem ani k žádným radikálně levicovým nápadům, s nimiž ještě v prvním roce vlády koketovala ČSSD – šlo například o specifické korporátní daně či růst daní klasických.
Už na začátku tohoto roku se daně staly předmětem hlasité koaliční hádky. Šéf ANO navrhnul snížit daně na sudové pivo; neřekl to však na koaliční radě, ale v televizi. Reakce byla jednoznačná, obě další strany začaly nezávisle na sobě deklarovat, kolik a kde chtějí daně snížit a komu všemu tím pomoci. Na to, že je vláda teprve v poločase, je předvolební nervozita hodně vysoká. Proto si nelze představit, že by byly v daňovém systému předloženy promyšlené a konstruktivní změny.
Vláda rozhodně nepředloží žádnou promyšlenou a dlouhodobou důchodovou reformu. Jediné, co se současné reprezentaci „podařilo“, bylo definitivní ukončení tzv. II. pilíře z doby Nečasovy vlády. Bořit je ovšem vždycky snadnější než stavět. Problém s rostoucím deficitem důchodového účtu se tedy bude hrnout dál do budoucnosti.
Změny se neočekávají ani v klíčových normách, jakými jsou Občanský zákoník a další důležité a dlouho požadované novely. Ministr spravedlnosti Pelikán sice sbírá body kvalitním PR, má mnohdy i zajímavé a správné postoje v otázkách mimo svůj resort, ovšem jeho vlastní práce stojí.
Přelom roku nám již naznačil, k jakému pozvolnému přeskupování může v české politice dojít. Dlouhodobá smlouva o neútočení mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem se posouvá do další fáze. Prezident ve svém celkově odsouzeníhodném vánočním vystoupení dal najevo velkou vstřícnost k ANO, včetně například již zmíněné EET. Babiš obratem prezidenta pochválil. Lze čekat, že se jejich spolupráce prohloubí.
Stupňující se nevraživost prezidenta k premiéru Sobotkovi Babišovi konvenuje. Proto se ho (na rozdíl od lidovců a opozice) hlasitě nezastal, když byl Sobotka terčem Zemanova útoku verbálním kalašnikovem. Lze předpokládat, že se Zemanova veřejná exposé budou v čase dále radikalizovat, v úrovni klesat a v četnosti růst. Je otázkou, zda najde Babiš či někdo z jeho hnutí hranici, za kterou už prezidenta tolerovat nepůjde.
Pokusí-li se ovšem ANO ještě nakročit vstříc nejrůznějším prezidentovým postojům, narazí na velké problémy. Především je potíž v tom, že Zeman v mnoha svých názorech (na Rusko, migrační krizi či domácí politiku) nemá žádnou odpovědnost, může říkat prakticky cokoliv. Andrej Babiš a jeho tým jsou (naštěstí) vázáni vládní odpovědností a nemohou působit zcela v duchu neřízené střely. Dříve či později nebude možné držet obě pozice zároveň.
Za druhé, malá část představitelů ANO se již delší čas vyjadřuje k zahraniční či bezpečnostní politice poměrně racionálně. Kdyby se měly názory hnutí sbližovat s postoji prezidenta, vyvolalo by to přinejmenším vnitřní krizi; nebo alespoň krizi důvěry ze strany stávajících voličů.
I s touto rezervou lze pro rok 2016 odhadnout, že se politická mapa ČR zásadně změní. Premiér Sobotka bude čelit spojené alianci Zeman-Babiš; neboť stojí v cestě k premiérskému křeslu pro svého 1. vicepremiéra a je téměř jediným, kdo může dokázat zabránit Zemanovu znovuzvolení.
Z hlediska dobrého vývoje této země tak pro nadcházející rok plyne poměrně překvapivý závěr: bude nutné panu premiérovi v tomto politickém boji držet palce.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025