30. listopadu, 2014 Tomáš Fošum
Když loni v listopadu dal ukrajinský prezident Viktor Janukovyč na vědomí, že jeho země nepodepíše asociační dohodu s EU, zdálo se, že vydírání ze strany Putinova Ruska slaví svůj úspěch a Ukrajina zamíří do nové verze Sovětského svazu zvaného Euroasijská unie. Dopadlo to nakonec všechno jinak. Ukrajinci Janukovyčův režimu i za cenu krvavých obětí svrhli a obrátili kormidlo na západ, s čímž se ovšem Rusové nehodlají smířit a vedou proti Ukrajině nepřiznanou válku. Právě Ukrajině, jejíž osud by nám jakožto bývalému ruskému satelitu neměl být ukradený, věnujeme hlavní téma tohoto čísla.
Ukrajinistka Lenka Víchová zde píše o všech ukrajinských revolucích po roce 1990, během nichž se postupně utvářela (a nadále utváří) tamní občanská společnost. Že se Ukrajina proměňuje, dokazují i výsledky nedávných parlamentních voleb, v nichž zvítězily prozápadní strany, a to i v místech, kde v minulosti převažovala proruská orientace. Více v analýze voleb v podání Michala Lebdušky. Režimy se mění, ale někteří lidé zůstávají. Že to platí i na bývalé Podkarpatské Rusi, dokládá příspěvek Jana Navrátila. Ukrajinský blok završuje dopis psaný přesvědčeným komunistou, jejž nalezl náš redaktor v lavici bohnického kostela.
Zatímco Ukrajinci mají navzdory ruským atakům naději na svobodnější společnost, u nás jakoby začala vládnout únava z demokracie; polistopadový režim je postupně demontován a nahrazován oligarchií, aniž by proti tomu většina národa nějak viditelně protestovala. Na pováženou je především fakt, že naše společnost ztrácí paměť a zdravé obranné instinkty. O vytrácejícím se polistopadovém režimu a nahrazování politiků tzv. odborníky pojednávají dva články v rubrice Česko. Stavu české společnosti se týká i rozhovor se spisovatelem a historikem Petrem Placákem, s nímž jsme dále mluvili o jeho oblíbených literárních postavách a chystané nové knize.
Nabitá je kulturní rubrika, kde si můžete přečíst o divadle Semafor, o Festivalu československé nezávislé kultury, jenž se konal krátce před Sametovou revolucí v polské Vratislavi, o 20 let starém příběhu německého dirigenta v Čechách nebo o novém českém románu Mlýn na mumie. Mnoho zajímavého čtení skýtají i rubriky Politika a společnost a Historie a současnost. Těžko zde některý článek vyzdvihovat, ale za pozornost stojí například portrét nového „evropského prezidenta“ Donalda Tuska, který ve funkci polského premiéra uspěl mimo jiné díky tzv. politice úsměvů.
Číslo tradičně uzavírá „zraněné město“. Tentokrát se jedná o krakovskou čtvrť Kazimierz. Pokud jste tam nikdy nebyli, tak po přečtení článku Kateřiny Hamatové budete bezpochyby hledat nejbližší spoj do Krakova. Ostatně, mnozí redaktoři Středu toto město nosí v srdci, a pokud u nás zavládne Česká sovětská oligarchická republika, hodlají emigrovat právě do Krakova. Zatím však, milí čtenáři, nemusíte panikařit, na únor pro Vás chystáme další číslo. Již desáté.
Tomáš Fošum
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025