06. prosince, 2016 Miroslav Šepták
Vítězné gesto Alexandera Van der Bellena. Foto: facebook/alexandervanderbellen
Profesor národohospodářství a bývalý dlouholetý předseda zelených Van der Bellen se nakonec přece jen stěhuje do prezidentského sídla ve vídeňském Hofburgu. Kde hledat příčiny jeho úspěchu? Zaprvé, dokázal získat podporu voličů napříč politickým spektrem od sociálních demokratů a zelených až po liberály a část lidovců. Zadruhé, většina Rakušanů upřednostňuje kurz postupných reforem a setrvání v Evropské unii před radikálními změnami v domácí i mezinárodní politice. Zatřetí, stratégové kolem Van der Bellena, jenž byl formálně nezávislým kandidátem, předvedli jednu z nejprofesionálnějších volebních kampaní v moderních dějinách Rakouska. Za zmínku stojí především řemeslně zdařilé předvolební plakáty s jasným obsahem. Začtvrté, na venkově a v menších městech profitoval vítězný kandidát z podpory mnoha starostů bez ohledu na politickou příslušnost. A zapáté, pomohly mu některé chyby Svobodné strany Rakouska (FPÖ) v závěru kampaně. Patřil k nim odkaz na Boha na předvolebních plakátech, který pokládali někteří voliči ve spíše konzervativním Rakousku za nevkusný. Řadu hlasujících mohlo též odradit příliš agresivní vystupování Norberta Hofera v posledním televizním duelu.
Třebaže Norbert Hofer v souboji o prezidentské křeslo neuspěl, stal se přední postavou rakouské politiky. Nezapomínejme, že se původně o nejvyšší státní funkci ani nechtěl ucházet. Jeho vítězství v prvním kole, těsná porážka v nakonec zrušeném kole druhém a zisk více než 46 % hlasů v opakovaném druhém kole by před rokem nikdo nečekal. Svobodní navíc nyní mají charismatického politika, jenž může být za jistých okolností vážným kandidátem na spolkového kancléře. Pokud FPÖ vyhraje příští parlamentní volby, Hofer bude pro potencionální politické partnery doma i v zahraničí daleko přijatelnější než jeho kontroverzní stranický šéf Heinz-Christian Strache.
Kartami na rakouské politické scéně může zamíchat třetí vítěz prezidentských voleb. Vlastně vítězka. Někdejší předsedkyně nejvyššího soudu Irmgard Grissová získala jako nezávislá kandidátka v prvním kole bezmála 19 % odevzdaných hlasů. Tento značný potenciál může přetavit ve vznik nové politické strany nebo posílení doposud nepříliš výrazné parlamentní liberální strany Nové Rakousko. V obou případech by se najednou objevil politický subjekt, s nímž by se muselo vážně počítat. Mezi pravostředovými voliči populární Grissová až na veřejnou podporu Van der Bellena před druhým kolem zatím nevystupuje nijak aktivně. Nechává tak své příznivce i případné konkurenty v napětí, zda hodlá v budoucnu opět vstoupit do rakouské politické arény.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025