07. března, 2019 Jan Škvrňák
Robert Biedroń si zákládá na tom, že je schopen empatie. Foto: Facebook/RobertBiedron
Jelikož Robert Biedroń (*1976) v úvodních pasážích knihy popisuje svou minulost a i později na ni často odkazuje, je dobré ji zmínit také tady. Již za studií politologie v Olštýně (Olsztyn) se veřejně angažoval, především ve prospěch LGBT osob. Po roce 2000 několikrát neúspěšně kandidoval za Svaz demokratické levice (SLD). Uspěl až v roce 2011, kdy byl již jako veřejně známý aktivista zvolen poslancem polského Sejmu za antiklerikální hnutí Ruch Palikota vedené Januszem Palikotem. V historii polského parlamentarismu se stal prvním přiznaným homosexuálem v dolní sněmovně.
V prosince 2014 ho zvolili starostou Słupsku v Pomořském vojvodství. V loňských komunálních volbách se rozhodl funkci neobhajovat a doporučil za sebe svoji dosavadní zástupkyni, jež také nakonec zvítězila. Biedroń odmítl spekulace, že se chystá v roce 2020 kandidovat na polského prezidenta, a začal budovat své levicově liberální hnutí.
Působení v čele stotisícového města poblíž Baltu je pro Roberta Biedroně při vytváření vlastní image klíčové. Sám sebe v knize líčí jako pracovitého starostu, který transparentně oddlužil jedno z nejvíce zadlužených měst v Polsku. Svou schopnost empatie dokládá na příkladu, jak před radnicí nechal postavit červenou lavičku, kde diskutoval s obyvateli města. Představuje se jako pokrokový politik, jenž jezdí na kole, zavádí ve městě zelenou energii, přivádí nejen investory, ale i umění do ulic. Na své působení ve Słupsku klade podstatě větší důraz než na léta strávená v Sejmu. Lituje toho, že nezačínal svoji politickou kariéru na lokální úrovni, ale že vstoupil bez zkušeností rovnou do parlamentu.
Menší město tvoří základ politických koncepcí Roberta Biedroně, který proti běžnému dělení na Polsko A (západní, bohatší a liberálnější část země) a Polsko B (východní a chudší) nabízí „Polsko malých vlastí”. Proti „Polsku solidárnímu“ (heslo strany Právo a spravedlnost před volbami v roce 2005) a „Polsku liberálnímu“ (spojovanému s Občanskou platformou) staví „Polsko komunální”. Změna má podle něj vycházet zdola, od obyčejných lidí, jejichž hlas dosud často nebylo adekvátně slyšet. Z diskuzí s nimi má vznikat politický program. Zde Biedroń mluví nejčastěji o ženách, starých lidech a mladých rodinách. Několikrát zmiňuje i handicapované (ve Słupsku se někteří úředníci naučili znakovou řeč) a jejich opatrovníky.
Kniha Nová kapitola ideově čerpá z teorií sociologů Zygmunta Baumana a Macieje Gduly a politologa Rafała Matyji, jenž píše o nutnosti nabídnout alternativu konfliktu mezi stranami Občanská platforma a Právo a spravedlnost (PiS).
Pro někoho možná překvapivě se Biedroń v knize nejčastěji odvolává na pokrokového rebela z přelomu 18. a 19. století Tadeusze Kościuszka, ze žijících osobností několikrát zmiňuje Hillary Clintonovou. Biedroń často kritizuje současnou polskou vládu pod vedením PiS Jarosława Kaczyńského. K předchozím kabinetům Občanské platformy je shovívavější, když například chválí někdejší premiérku Ewu Kopacz.
Za jednu z chyb polské politické scény považuje nízký počet mladých poslanců v Sejmu. Mezi největší problémy, které (nejen) polští politici neřeší, Biedroń řadí klimatickou změnu, příliš silné korporace v čele s Googlem, Facebookem a Amazonem a také robotizaci.
Polsko si Biedroń představuje jako decentralizovaný stát, kde by část státních úřadů sídlila mimo Varšavu. Chce, aby bylo Polsko sekulární zemí: odmítá současné financování výuky náboženství na školách státem a hodlá znovu vyjednat konkordát s Vatikánem. Na školách by se podle něj měla vyučovat sexuální výchova. Antikoncepce má být volně dostupná. Biedroń by též umožnil sňatky osob stejného pohlaví.
Při správě státu se mají více využívat a financovat neziskové organizace (například při péči o postižené), do zdravotnictví by Biedroń směřoval více peněz. Nezbytné reformy čekají také vzdělávací systém a soudnictví. Exstarosta Słupsku dává za vzor finské školství, důraz klade na síť kvalitních vysokých škol. Tváří tvář hodně diskutovanému sporu o soudní reformy prováděné současnou vládou se autor Nové kapitoly pochopitelně věnuje také podobě právního státu. Opatření PiS vůči justici chce zrušit a jejich autory potrestat. Soudní moci je podle něj třeba vrátit její nezávislost. Zároveň považuje za nutné přetíženým soudům ulevit. Jejich činnost by zrychlilo například zavedení smírčích řízení. Resortu spravedlnosti by odlehčily programy veřejně prospěšných prací pro lidi odsouzené za méně závažné prohřešky. Naopak přísně trestat se mají znásilnění a domácí násilí.
Jeho ekonomický program je mixem liberálních a zelených řešení. V hospodářských tématech podle Biedroně polský stát nemá žádný plán – do některých oborů investuje, v jiných sám podniká, v dalších je zase klientem. V některých odvětvích pak vůbec není přítomen. Biedroń naznačuje privatizaci početných státních podniků. Stát nemá podle něj vymýšlet cíle produkce (viz elektrické automobily premiéra Mateusze Morawieckého), ale vytvořit dobré prostředí pro podnikání. Je nutné změnit i systém pobídek pro investory – ti napříště nemají být lákáni nízkými mzdami. Polsko se také nemá bránit migraci. Kromě kulturního obohacení to autor zdůvodňuje i nedostatkem pracovníků. V energetice navrhuje Biedroń řadu zelených řešení. Především jde o postupný odchod od uhlí, a to jak zavíráním dolů, tak i přechodem k obnovitelným zdrojům energie. Z důvodu smogu chce Robert Biedroń snížit počet aut v ulicích měst, k čemuž dopomohou i poplatky za vjezd do jejich center. Energetická bezpečnost má být důležitou agendou Evropské unie.
Právě EU a její reforma představuje jednu z klíčových pasáží knihy Nová kapitola. Evropská unie je v autorových očích nejenom instituce k přidělování dotací, ale také nástroj k prosazování lidských a zaměstnaneckých práv. Biedroń navrhuje demokratické reformy Unie, například přímou volbu evropského prezidenta a dalších vysokých unijních úředníků. Změnit se má i dotační politika – peníze mají jít přímo příjemcům bez prostřednictví národních států. K těmto úvahám Biedroně vede současný spor Polska s Evropskou komisí kvůli ohrožení právního státu nad Vislou. Autor výrazně varuje před sankcemi proti Polsku, které by podle něj vedly k snížení důvěry v evropský projekt. Za omezování nezávislosti justice se mají potrestat přímí viníci, nikoliv celá polská společnost.
Robert Biedroń se vůbec nevyjadřuje ke spolupráci s USA, zato řeší Rusko, s nímž podle něj není možná kooperovat, dokud bude narušovat hranice sousedních států. Biedroń chce naopak rozvíjet vztahy s Ukrajinou. Čína podle jeho názoru představuje pro Polsko šanci, ale zároveň také velké ohrožení, proto je lepší s ní spolupracovat na platformě EU. Nezapomíná ani na Česko a Německo, s nimiž podle Biedroně může Polsko vytvořit středoevropské centrum inovací.
Biedroń, Robert: Nowy rozdział, Warszawa 2018
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025