09. března, 2020 Antonín Berdych
To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou. Exministr
dopravy Vladimír Kremlík. Foto: Vlada.cz
Pozornost všech médií i politických aktérů v poslední době poutalo dění v resortu dopravy. Nový ministr Vladimír Kremlík, nestraník nominovaný za hnutí ANO Andrejem Babišem, byl do úřadu koncem dubna 2019 uveden jako „odborník s vysokými manažerskými kvalitami“. A pouhých devět měsíců poté byl za „manažerské selhání“ z úřadu potupně propuštěn. Důvodem se stala zakázka na e-shop určený pro prodej dálničních známek, která byla na první pohled předražená. Premiér Babiš zareagoval na vlnu kritiky poměrně rychle a ministra se okamžitě zbavil.
Problém vládního působení ANO je ale složitější. Především šlo už o třetího ministra dopravy, kterého musel Andrej Babiš propustit. Vzhledem k tomu, jak důležitou roli hraje dopravní infrastruktura v jeho slibech, jde o vážné selhání. A to hlavně proto, že se výstavba dálnic v Česku počínaje rokem 2014 de facto zastavila. V prvních letech, ještě za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD), se mohlo ANO vymlouvat na své předchůdce. Ale v sedmém roce správy tohoto resortu už nelze z očividné stagnace obviňovat exministra Víta Bártu a jeho Věci veřejné.
Samotným odvoláním Kremlíka potíže neskončily. Především se jako bizarní ukázala volba jeho nástupce: stal se jím stávající ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO), který nově řídí oba resorty. Andrej Babiš nejprve tvrdil, že oba úřady sloučí, aby vzápětí otočil a sám sebe popřel. I méně znalý pozorovatel politiky musí dojít k názoru, že premiérovi očividně docházejí talenty na řízení úřadů a že navrch vůbec nemá jasnou strategii jejich vedení. To, co šlo chápat v začátcích jeho politického angažmá, už nejde omlouvat po sedmi letech ve vrcholné politice.
Vladimír Kremlík několik dní po svém odvolání přišel s podivným příběhem. Uvedl, že mu právník ze společnosti Rowan Legal nabízel úplatek. Na podporu svého tvrzení se dokonce pokusil o amatérskou nahrávku, když chtěl ex post celou věc dosvědčit. Není potřebné se detailně celým příběhem zabývat – pokud nepřijdou nové důkazy, kauza vyprchá do ztracena. Je ale dokonalou ukázkou poměrů, které okolo některých lidí na ministerstvu dopravy panují. Ministr, jenž nenahlásí pokus o korupci (sdělil to jen BIS, nikoliv policii, a to ještě po čtrnácti dnech), aby následně podezřelého sám nahrával, připomíná tu nejtemnější éru již zmíněných Věcí veřejných.
Tyto případy můžeme snadno navázat na aféry ve Středočeském kraji, jakkoliv nemají přímou souvislost. Policie prošetřuje očividné manipulace při zakázkách na opravy silnic, jež jsou navíc v katastrofálním stavu. A každý, kdo politiku více sleduje, zná i podezření okolo předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka a jeho syna, která pro změnu přicházejí z Brna. Jednotlivosti může volič prominout. Avšak ve chvíli, kdy kauz nebývalou rychlostí přibývá, neochrání image „protikorupčního hnutí“ sebelepší kampaň.
Druhou oblastí, v níž se ukazují čím dál tím hlubší problémy vládnutí hnutí ANO, jsou daně. Konkrétně jde o novelu zákona o DPH, která upravuje sazby u mnoha položek. Cílem novely bylo u vybraných služeb a zboží zavést snížené sazby. V době, kdy celková daňová zátěž roste, bylo zjevně třeba vyvolat dojem, že vláda chce lidem alespoň někde ulevit.
Výsledný efekt byl opačný. Nové sazby DPH se zjevně připravovaly mimo dohled PR expertů, kteří prakticky mají zásadní slovo ve většině vládních aktivit. Jak jinak si vysvětlit chaotický systém výpočtu daně na pivo, který se záhy stal předmětem exploze lidového humoru a fantazie. Problém se navíc netýkal pouze piva, ale i některých služeb, například opravy kol, či dodávek teplé a studené vody. Téměř hysterická reakce, jež následovala ze strany premiéra Babiše, jen dokládá, jak citlivě tento krok zasahuje pečlivě budovanou image jeho hnutí.
Příčinu problému jde nalézt snadno. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) působila čtyřiadvacet let na různých pozicích na finančních úřadech, správa daní je její hlavní kvalifikací. Naopak přímé politické zkušenosti až do vstupu do vlády neměla. Daňový balíček, který vyvolal tolik kontroverzí, dává smysl právě z pohledu státu, nikoliv z pohledu občana. Lze tedy usoudit, že se při jeho přípravě politické hledisko nebralo v úvahu.
Vzhledem k tomu, že je Alena Schillerová místopředsedkyní vlády a dlouhodobě se těší bezvýhradné veřejné podpoře svého šéfa, jsou porážky na této frontě pro ANO obzvláště citlivé. Ministryni financí dlouhodobě protežuje i PR mašinerie vládního hnutí, investuje se do ní velký politický kapitál. Představa, že by ji Babiš mohl rychle nahradit, není reálná. O to větší patálii to pro ANO znamená.
Kromě resortu dopravy má veřejnost nejhorší zkušenost s armádními zakázkami. Odsud ostatně pochází i neprokázaná temná pověst Miroslava Kalouska, jenž na ministerstvu obrany působil na začátku devadesátých let. I zde má hnutí ANO velký problém, neboť také tento resort řídí už od roku 2014. Současný ministr Lubomír Metnar sice zvládl po létech stagnace rozhýbat akviziční procesy, ale tím na sebe zároveň upřel větší pozornost.
Zakázka na pasivní sledovací systémy, kterou ministerstvo obrany realizovalo, vyvolala v odborných kruzích i v médiích krajně negativní ohlasy. Stručně řečeno, poslancům i vládě resort obrany sdělil, že tyto systémy pořídí za 780 milionů, aby se finální cena zvedla na 1,245 miliardy korun. Celá akce nakonec stála místo náměstka ministra Filipa Říhu.
Z vnějšího pohledu není bohužel důležité, zda byla cena oprávněná, či ne. Virtuální realita politiky vytvořila příběh, v němž ministerstvo za podezřelých okolností utrácí závratné částky, klame Poslaneckou sněmovnu a soustavně mlží. I zde musel zasahovat a řešit situaci premiér Babiš.
Výše zmíněné kauzy jsou rozdílné, neboť mají odlišné příčiny a vystupují v nich jiní aktéři. Jedna věc je ale spojuje: poškozují image vlády a hnutí ANO jako celku. Je přitom lhostejné, jakým způsobem se je jednotliví ministři pokoušejí vysvětlovat nebo jaký PR trik na jejich odvrácení vymyslí a použije premiérův tým.
Andrej Babiš v politice uspěl proto, že se dokázal vyhýbat debatě o faktech a nepředstavil voličům ucelený politický program. Namísto toho vyvolával emoce, problémy zjednodušoval a vtěloval do uchopitelných příběhů. Tato taktika se však samozřejmě může postupně obrátit proti němu. V posledních dvou měsících totiž Babišova družina vysílala signály, jež vypovídaly o její neschopnosti a sklonům ke korupci. Tak jim nejspíš porozuměl i běžný volič premiérova hnutí, který je naladěn právě na jednoduché vyprávění.
Neznamená to, že by hnutí ANO okamžitě přišlo o své příznivce. Ale postupně se ztenčuje rezervoár důvěry, který se Babišovi podařilo v prvních letech v politice nashromáždit. Důvěra voličů totiž není neomezená, a když se vyčerpá, je téměř nemožné ji znovu doplnit. Chyby vzniklé klesající schopností kontrolovat vlastní lidi a udržovat v nich politickou ostražitost se tak mohou stát doposud suverénnímu vládnímu hnutí osudné.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025