08. června, 2022 Tomáš Bouška
Stav Řetízkárny na jaře 2022. Foto: Tomáš Bouška
Za druhé světové války se v Jáchymově zavírali váleční vězni na těžkou práci v dolech, aby je po skončení nacistické hrůzovlády vystřídali jejich věznitelé a kolaboranti. Převážně německy mluvící obyvatelstvo odsud bylo ve druhé polovině 40. let minulého století nenávratně vyštváno a v místech staletých hornických usedlostí vznikl Sověty řízený uranový gulag. Prošlo jím na sedmdesát tisíc moderních otroků. Na začátku 60. let důlní provozy na Jáchymovsku definitivně utichly. Zůstaly světoznámé lázně a nejasná budoucnost. Lágry vystřídaly rekreační objekty a většinová snaha na utrpení nucených kovkopů zapomenout. Tuto sklerózu přerušil až pád komunismu a do města se začala se střídavými úspěchy navracet paměť původních i nesvobodných obyvatel. Údolí svatého Jáchyma je zkrátka charakteristické svými dějinnými amplitudami. Tamní polorozpadlá řetízková šatna u šachty Rovnost I. o nich má začít nově vyprávět.
Řetízkárna byla součástí areálu uranového dolu a pracovního tábora Rovnost u Jáchymova, jednoho z osmnácti táborů zřízených československým komunistickým režimem k těžbě uranu pro sovětský jaderný program. Sloužila jako převlékárna pro vězně, kteří na řetízky zavěšovali své fárací obleky a vytahovali je ke stropu, kde mohly lépe proschnout. Tábor Rovnost patřil v 50. letech 20. století mezi největší a je znám mimořádně tvrdým zacházením s politickými vězni. Bez přehánění lze mluvit o mučení, stání na mrazu nebo pranýřování, o kterých svědčí písemná i očitá svědectví. Obzvláště jimi proslul táborový náčelník František Paleček.
Rovností prošla řada mimořádných osobností z řad politických vězňů jako básník Bohumil Robeš, jediný trenér Emila Zátopka Jan Haluza, šumavský převaděč František Wiendl a mnozí další. Legendární stíhací pilot RAF Josef Bryks přímo v táboře zemřel. Rovnost ale byla i místem hrdinství a obrovské vůle k přežití. Například věznění skauti zde tajně vyráběli samizdatovou literaturu a sestavili i radiopřijímač, na kterém dva roky tajně poslouchali Svobodnou Evropu, o čemž podal svědectví bývalý politický vězeň Miroslav Kopt.
Roku 1961 byl tábor Rovnost zrušen a následně srovnán se zemí. Dnes tam stojí chatová osada. Zbořen byl i areál nejhlubšího jáchymovského dolu Rovnost, před válkou zvaného Werner, a jeho technologie byla demontována. Nepohodlná minulost měla být zcela zapomenuta a dlouho ji na místě nic nepřipomínalo. Jediné, co zůstalo beze změny, je právě Řetízkárna. Až po listopadu 1989 ožily snahy paměť místa znovu kultivovat. Jáchymovský spolek Barbora a několik bývalých politických vězňů postavili na okruhu v délce 8,5 kilometru kolem města jednoduchou naučnou stezku. Řetízková šatna se ocitla v její polovině. Dostupná je autem, pěšky, na kole či na běžkách.
Naučná stezka Jáchymovské peklo je vyznačena převážně žlutou značkou a k téhle důlní památce vás spolehlivě dovede. Její trasa prochází několika výraznými místy, kde se ve 40. a 50. letech 20. století nacházely pracovní tábory pro nesvobodné pracovní síly sloužící k těžbě uranu pro německý a později i sovětský jaderný program. Hlavní téma stezky představují právě tyto pracovní tábory a lidé v nich zavření. Historie Jáchymova je však přece jen mnohem delší a pestřejší, proto stezka obsahuje také informace o starších dějinách města, okolní přírodě a ekologii.
Na trase najdete dvanáct panelů, které doplňuje pět zastávek označených pouze QR kódy odkazujícími na webovou stránku s popisem daného zastavení. Stezka je střední obtížnosti, vzhledem k horským podmínkám v dané lokalitě bývá v zimě nebo při prudkém dešti hůře přístupná, o to je však autentičtější. Spolek Političtí vězni.cz ji roku 2015 kompletně obnovil. Jeho členové dále vydali dvě knihy s příběhy vězněných osob, natočili dokument K. Ch. – příběh politické vězeňkyně nebo zmapovali historii a pozůstatky tábora Nikolaj na Jáchymovsku.
Areál Rovnosti je dnes součástí krajinného celku Hornická kulturní krajina Jáchymov chráněného jako památka UNESCO. Jak již bylo řečeno, poslední budovou v původním stavu je Řetízkárna. Stavba rychle chátrá, nemá okna a nedávno se zbortila její střecha, ale zbytek stále stojí. Řetízkárna má přitom nejen nevyčíslitelnou historickou hodnotu, ale i obří potenciál jako skvělé místo pro důstojnou připomínku historie lágru a lidí, kteří v něm byli vězněni. Proto chce spolek Političtí vězni.cz budovu vykoupit, opravit a přeměnit v komunitní a vzdělávací centrum. Pokud se s tímto záměrem ztotožňujete, můžete jej podpořit příspěvkem do sbírky na platformě Donio (https://www.donio.cz/retizkarna). Nebo se můžete „jen“ přihlásit na webu www.retizkarna.cz na brigádu a pomoci s obnovou objektu vlastníma rukama. Toto zranění jde totiž stále zahojit, stačí jen chtít.
Autor je předsedou spolku Političtí vězni.cz a zakladatelem Novinářského inkubátoru.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025