06. října, 2022 Wojciech Hofmański
Odra ve Štětíně v srpnu 2022. Foto: Tomáš Fošum
Strana Právo a spravedlnost (PiS) se pod vedením Jarosława Kaczyńského dostala k moci po volbách v roce 2015. Od nového kabinetu se všeobecně očekávala změna kurzu, její rozsah byl ovšem překvapivý. Zatímco silně zpolitizované strategické resorty se musely přeorientovat na nové priority a cíle, „odborná“ ministerstva působila dojmem, že jsou vůči politickému zemětřesení odolnější. Do druhé skupiny by se jistě dalo zahrnout i ministerstvo životního prostředí, v jehož čele tehdy na necelé tři roky stanul profesor Jan Szyszko, autor více než stovky publikací o nakládání s přírodními zdroji a ekologii. Jenomže ani tady věci nešly hladce.
Nový ministr se navzdory svému profesionálnímu zázemí miláčkem polských ekologů nestal. Stal se ovšem tváří zákona ironicky přezdívaného Lex Szyszko. Ten – zaváděný ve spěchu a bez náležitého projednání s veřejností – majitelům pozemků radikálně usnadňoval kácení stromů. Změna přišla vhod mimo jiné developerům, kteří houževnatě bojují o každý metr čtvereční městských pozemků. Podle odborníků umožnil zákon během několika měsíců platnosti porazit až tři miliony stromů.
Ještě větší kontroverze provázely dění v Bělověžském pralese. Kácení obrovského rozsahu prováděné pod záminkou boje s kůrovcem nakonec vyvolalo intervenci Evropské komise. Ta těžbu vnímala jako zjevné překročení rámce ochrany unikátního území Natura 2000. Protesty, které kácení v rezervaci doprovázely, dráždily Szyszka do té míry, že kauzu Bělověžského pralesa veřejně označil za „vlajkovou loď levicově-libertinského proudu“. Neurvalý přístup k lesnímu hospodářství se tak překvapivě snadno zařadil do kontextu širšího ideologického sporu, který vláda Práva a spravedlnosti prohlubuje v polské společnosti od začátku svého funkčního období.
Szyszkova rétorika by nás však udivovat neměla. Jakkoliv by se zmíněné kácení stromů dalo přičíst chladnému politickému kalkulu a zoufalému hledání prostředků či podpory v daném odvětví, těžko se domnívat, že tento postup nebyl v souladu se světonázorem tehdejšího ministra životního prostředí. Mluvíme totiž o přírodovědci, jehož osobně kompromitovala účast na masakru chovných bažantů, kterou lze nazvat „lov“ jen kvůli nedostatku přiléhavějších pojmů. Jan Szyszko se totiž spolu se členy Polského loveckého svazu nestyděl střílet na pět set ptáků z chovu, kteří byli vypuštěni z klecí speciálně pro radost přítomných.
Podobné ekologické absurdity v podání Kaczyńského týmu nejsou ničím výjimečným. Ještě v roce 2015 prezident Andrzej Duda veřejně prohlašoval, že Polsko má zásoby uhlí na dalších dvě stě let. O tři roky později během Konference OSN o změně klimatu (COP24) v polských Katovicích toto stanovisko zopakoval a dodal, že „uhlí je strategickou surovinou naší země“. Není tedy příliš překvapivé, že jedním z postulátů PiS před volbami v roce 2015 byl boj proti větrné energii. Nová vláda, která se snažila zalíbit horníkům, následně zavedla takzvaný předpis 10H s dalekosáhlými důsledky. Bylo podle něj možné stavět nové větrníky jedině v místech, která jsou od nejbližších staveb vzdálena minimálně o desetinásobek celkové výšky zařízení. V praxi to jsou cca dva kilometry.
Tento krok omezil území, na němž je možné budovat větrné elektrárny, na závratných 0,3 procenta rozlohy Polska, což dynamicky se rozvíjející obor samozřejmě prakticky zmrazilo a zastavilo energetickou transformaci. Neustále rostoucí objem dovozu ruského uhlí zároveň prohluboval závislost Polska na rozmarech většího souseda, což ovšem vládní straně nezabránilo, aby několik let nepřenášela odpovědnost za tento stav na různé lidi a resorty. Konečně 5. července 2022 přijala vláda projekt liberalizace zákona o investicích do větrných elektráren předložený ministerstvem klimatu a životního prostředí (vzniklo v roce 2020). PiS tak v bolestech vyřešilo problém, který si předtím samo a dobrovolně způsobilo.
Je ironické, že vládnoucí Sjednocená pravice (tj. koalice PiS s menšími partnery) s radostí práskala ekologickým bičem, jakmile se jí zdálo, že to je pohodlný způsob, jak zasáhnout politické protivníky. Obětí této praxe se stal primátor Varšavy za opoziční Občanskou platformu Rafał Trzaskowski, když v srpnu 2020 došlo k vážné havárii potrubí varšavských odpadních vod a splašky začaly odtékat místo do čistírny Czajka přímo do Visly.
Na břehu největší polské řeky se s mimořádným nadšením objevovali politici centrální vlády a poukazovali na nekompetentnost a politickou odpovědnost samosprávy hlavního města. Kritika velmi populárního Rafała Trzaskowského se stala ústředním motivem zpravodajství zpolitizovaných veřejnoprávních médií. A to všechno se dělo krátce po prezidentských volbách, v nichž šéf varšavské radnice, který měl vítězství takřka na dosah, vážně ohrozil znovuzvolení Andrzeje Dudy.
Zneužití krizové situace pro aktuální politické cíle se však PiS vrátilo jako bumerang. Odborníci z Krakovské polytechniky se rozhodli objasnit příčiny havárie. Po déle než ročním zkoumání informovala varšavská Městská vodárenská a kanalizační společnost, že k nekontrolovatelnému úniku odpadních vod do Visly došlo v důsledku chyb v projektu zadaném již v roce 2006. Tehdy ovšem polské hlavní město řídili politici PiS včetně zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského a někdejšího premiéra Kazimierze Marcinkiewicze.
Když se letos v létě projevila rozsáhlá kontaminace druhé největší polské řeky Odry, žádné narychlo svolané tiskové konference vlády, jaké známe z kauzy Visla, se nekonaly. Chyběly i obšírné reportáže ve zpravodajství provládních médií a adekvátně nezareagovalo ani Vládní bezpečnostní centrum, které jinak rozesílá v SMS i varování před nebezpečným počasím. Navzdory tomu, že první náznaky ekologické katastrofy se objevovaly již koncem července, reagovaly příslušné orgány liknavě – Právem a spravedlností nominovaný dolnoslezský vojvoda strávil klíčové dny boje s otravou řeky na dovolené, zatímco nová (funguje od roku 2018) Státní vodohospodářská agentura Polské vody v poklidu vyčkávala, jak se věci vyvinou.
Z blažené letargie začaly polskou vládu probouzet teprve mediální zprávy o nálezu rtuti v řece, které se 11. srpna objevily v Německu, jímž Odra částečně protéká. Slova se konečně chopil sám premiér Mateusz Morawiecki a ve snaze uchovat si image dobrého hospodáře se postaral o odchod několika prominentních úředníků. Tyto kroky perfektně zapadají do dosavadního festivalu vládní ignorance: příčiny katastrofy stále nebyly stanoveny a odvolání úředníků významně ztěžuje možnost adekvátně vyhodnotit situaci a pohnat viníky k právní i politické odpovědnosti.
Následky ekologické politiky PiS tedy nejsou ani náhoda, ani smůla. Logicky vyplývají z opakované nedbalosti, absence elementárního zájmu o životní prostředí a primitivního přesvědčení, že příroda má sloužit člověku. Tuto doktrínu ostatně obnažil sám ministr Szyszko v rozhovoru z jara 2017, v němž kazatelským tónem prohlašoval: „Stvořitel řekl naplňte zem a podmaňte si ji. Polsko je typický příklad, kde je možné tuto zemi odpovídajícím způsobem obhospodařovat.“
Dnes chce polská organizace Ekologické fórum mládeže, jež se mimo jiné hlásí k myslivosti a národním tradicím, postavit již nežijícímu ministru Szyszkovi pomník. Má stát v Czerlonce, malé bělověžské vesnici v oblasti chráněné UNESCO. A je to dobře. Bude to jeden z nejlepších symbolů absurdity ve státu Práva a spravedlnosti.
Z polštiny přeložila Anna Plasová.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025