01. března, 2024 Tomáš Fošum
Lukáš Novotný vystudoval politologii, sociologii a němčinu na Západočeské univerzitě v Plzni a na Univerzitě Bayreuth. V současnosti přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Foto: Archiv Lukáše Novotného
V Německu se v posledních týdnech konaly četné demonstrace a stávky. Na jedné straně byly namířeny proti vládním opatřením, na straně druhé proti Alternativě pro Německo. Přestože tematicky jde o rozdílné protestní akce, najde se v nich něco, co je spojuje?
Moc toho není. U zemědělských protestů si řada jejich účastníků dává pozor na to, aby je neopanovali radikálové. Tyto protesty mají jasný důvod. Německo, která má ve vládě Zelené, hodně tlačí enviromentální témata a nechce dál dotovat zemědělskou naftu. To samozřejmě zemědělce velmi poškodí. Argumentují tím, že jednou věcí je ekologická udržitelnost a druhou jejich udržitelnost. Toto jde teď proti sobě. Při protestech vůči krajní pravici byla spouštěčem utajovaná schůzka u Postupimi, kde se mluvilo o deportacích. A to nejen migrantů, ale i lidí, kteří jsou Němci. Pro „nahnědlou“ skupinu, jež se tam tajně sešla, jsou však nepohodlní.
Na schůzce byli i členové AfD. Lze ji označit za extremistickou stranu?
Od svého vzniku v roce 2013 zažila AfD velmi pozoruhodný vývoj. Vyvinula se v semeniště lidí s krajně radikálními názory. Kdyby byla extremistická jako celek, byla by zakázaná. Protože v Německu se extremismus důsledně definuje jako antiteze demokracie. Je ale zřejmé, že se v této straně objevují extremistické prvky. Koneckonců i Spolkový úřad pro ochranu ústavy, tedy německá kontrarozvědka, AfD sleduje a její tři zemské svazy na východě země jednoznačně klasifikuje jako extremistické. Toto by již samo o sobě mohlo zavdávat důvod k zákazu, ale v demokracii není tak jednoduché strany zakázat.
AfD je momentálně podle průzkumů druhou nejsilnější stranou. Proč se jí tak daří?
V Německu je velká míra nespokojenosti. Osmdesát procent obyvatelstva má podle průzkumů strach z budoucnosti. V tom se tamní situace neliší od jiných zemí. Doba je nečitelná. Lidé se v ní špatně orientují, což je voda na mlýn subjektů krajně radikálních, ať už zleva, nebo zprava. AfD jede na této vlně. Najde si čas, aby zajela do regionů, kde jsou ohniska nespokojenosti. Umí naslouchat lidem, je šikovná mediálně. Není možné každého jejího voliče označit za „nahnědlého“. Z výzkumů víme, že 55 procent stávajících podporovatelů AfD by bylo ochotno v příštích volbách do Bundestagu volit jinou stranu. Takže není to úplně černobílé. A ani definice AfD není černobílá. Momentálně je to strana protestu, která dovede s nespokojeností lidí velmi dobře pracovat. Sahá od nacionálněkonzervativních kruhů až k – minimálně latentnímu – neonacismu.
V jednom rozhovoru jste řekl, že AfD dokáže na zemské úrovni v některých záležitostech pragmaticky spolupracovat i se zavedenými stranami.
AfD samozřejmě nemůže být jen stranou protestu. Musí tu a tam prokazovat schopnost kooperace. Politici z křesťanskodemokratické koalice CDU/CSU kdysi říkali, že napravo od nich nesmí být už prostor pro žádnou stranu. To znamená, že by CDU/CSU měla být rozkročena i do nacionálněkonzervativních kruhů. Dnes ale napravo od ní strana je, a to velmi silná. Například v Sasku může AfD zvítězit v letošních zemských volbách, což je na pováženou. Konzervativní skupiny uvnitř CDU jsou schopny nalézt s AfD stejnou řeč. Platí to i naopak. Například na tom setkání u Postupimi byli přítomni zástupci takzvané WerteUnion, což je jakési konzervativní křídlo CDU. S AfD je spojuje kritičtější pohled na migraci a zčásti i kritičtější postoj ke Green Dealu. Dekarbonizace podle nich činí německé hospodářství méně konkurenceschopným.
AfD původně založili euroskeptičtí profesoři ekonomie ze západu Německa. Zanechali v ní nějaké stopy?
Moc ne. Jak Bernd Lucke, který stranu zakládal, tak lidé kolem něj v AfD už dávno nejsou. Nelíbilo se jim, jak ji postupně přebírali východoněmečtí radikálové, jako je třeba Björn Höcke z durynské organizace. AfD opustila i její dlouholetá předsedkyně Frauke Petry, pro niž to už též bylo přes čáru. Euroskepticismus ve straně pořád přetrvává, ale již tam nejsou jeho intelektuální nositelé.
V ekonomické oblasti tedy AfD žádná rozumná opatření nenabízí? Jedná se o čistý populismus?
Strany tohoto typu v ekonomické oblasti úplně silné nejsou. Popravdě řečeno, oni to po nich jejich voliči ani nevyžadují. Žádný ucelený ekonomický program AfD nemá. Najdeme u ní prvky toho typu, že omezením migrace země ušetří a bude mít více peněz na podporu vlastního hospodářství a svých lidí.
Pomáhá AfD odpor vůči ukrajinské migraci nebo protiruským sankcím?
Ano, to tam samozřejmě velmi silně rezonuje. Dokonce jsem někde četl úvahu, co by se stalo, kdyby AfD vyhrála spolkové volby v roce 2025 a čistě teoreticky by mohla vládnout sama. Za této hypotetické situace by bylo pravděpodobné, že by její premiér na svou první zahraniční cestu nejel do Francie nebo Bruselu, ale do Moskvy. Zde by uzavřel například nějakou ekonomickou bilaterální dohodu, která by obcházela současné sankce. Antiukrajinská nota je u AfD slyšet velmi silně. Přiznám se, že si to úplně nedovedu vysvětlit. Nevidím v tom moc smyslu. Ten ovšem nevidím v řadě politických priorit AfD.
Schvaluje německá společnost jako celek přijímání ukrajinských uprchlíků a vojenskou podporu Ukrajiny čelící ruské agresi?
Německá společnost je velmi zatížena z předchozích migračních vln. Absorpční schopnost některých německých měst je doslova a do písmene vyčerpána. Téma Ukrajiny zajímavým způsobem dokumentuje původní váhavý postoj kancléře Olafa Scholze vůči dodávkám zbraní. Bylo ho k tomu třeba trošku popíchnout. I německé společnosti bylo zapotřebí dodat informace, aby se v konfliktu jednoznačně zorientovala. Bylo to samozřejmě dáno i tím, že německý byznys byl dlouhodobě propojen s Ruskem a na dodávkách ruských surovin spočívala výkonnost tamní ekonomiky.
Hodně rezonoval Scholzův projev z konce února 2022, kde padl termín Zeitenwende čili jakýsi bod obratu.
Zeitenwende se ale týká hlavně toho, že Němci poprvé aktivně dodávají zbraně. Protože Německo je kvůli svému historickému škraloupu dlouhodobě v mezinárodních vztazích typickým příkladem soft power. Tedy země, která dociluje své politiky prostřednictvím „měkkých“ nástrojů. Dodávky zbraní pro něj byly dlouhou dobu tabu. Natož cílená komplexní výroba nad rámec obranyschopnosti své země.
Není paradoxní, že AfD je se svou antiukrajinskou rétorikou úspěšná na východě Německa, které má přitom z dob komunismu zkušenost s ruskou nadvládou?
AfD mobilizovala od roku 2015 osoby, které označujeme za poražené transformace. Byli to především starší lidé. Ale to vidíme i u nás. Když jste starší a přijdete o práci, už je těžší se začlenit. Nemáte třeba kompetence, které dnes zaměstnavatelé chtějí. V Německu byl zároveň problém při relokaci imigrantů, kdy se nedbalo na místní specifika. Když se umisťovali například do konzervativních oblastí s vyšší nezaměstnaností a s dalšími sociálními problémy. To pak vedlo k dalšímu posilování určitého sociálního, ale i etnického napětí. Problémy, které tam už byly, ještě zesílily. AfD je úspěšná na východě Německa z tohoto důvodu. A má-li voliče na své straně, může si s nimi hrát. Když už je jednou zblbla z hlediska migrace, může se to povést i u války na Ukrajině. AfD ví, že musí být opatrná ohledně nějakého schvalování ruské agrese. Toho si všimněte i u nás. Tito lidé chtějí prý mír. A ti, co podporují napadenou Ukrajinu, chtějí podle nich válku. Tohle nedává vůbec logiku. Zjistíte, že se bavíte s někým, kdo to nedokáže vysvětlit. Jsou zacykleni v tomto sebeklamu.
Říkal jste, že 55 procent voličů AfD zvažuje volbu jiné strany. Proč?
Možná cítí, že AfD sice umí poukázat na některé problémy, které je tíží, avšak ne na všechny. Jsou mezi nimi nejspíše čekatelé na to, až se, řekněme, politický střed probere a začne řešit aktuální společenské problémy. A nebude slepě tlačit dekarbonizaci bez ohledu na občany. Politiku obecně vzato musíte dělat proto, aby ji lidé chápali. Vím, že je to v dnešní době složité. Proto je ale lepší dělat některé kroky pomaleji, než je prosazovat nějakým progresivistickým způsobem, na který společnost nebude schopna reflektovat. Obranné mechanismy občanů mohou skutečně vést až k tomu, že ať už z přesvědčení, nebo ze zoufalství přilnou k falešnému mesiáši. K nějakému šiřiteli jednoduchých populistických řešení. Zde vidím jeden z největších úkolů dnešní politiky, ať už v Německu nebo jinde. Dělat taková rozhodnutí, která nepovedou k další radikalizaci společnosti. Na nárůstu AfD a podobných uskupení je patrné, že se to stranám politického středu nedaří.
Současná německá spolková vláda má hodně nízkou popularitu. Je to tím, že musí řešit tolik krizí najednou, nebo zkrátka nevládne dobře?
Z mého pohledu je tam obojí. Takzvaná polykrize, tedy souběh několika krizí, je skutečně něco, co vás politicky zcela pohltí. A odvede vás to od toho, abyste dělali třeba i některá líbivá rozhodnutí. Prostě hasíte požáry. Na druhou stranu Olaf Scholz není mediálně zdatný kancléř, jako byl Gerhard Schröder a v pozdějších letech i kancléřka Angela Merkel. Určitě má deficity ve veřejném vystupování. Nicméně se podívejme na realitu, ve které jeho koaliční vláda funguje. Na straně jedné jsou zde velmi silní Zelení, kteří tlačí na témata související s Green Dealem. Reflektují nejen tlak z Evropské unie, ale i zevnitř své strany. Debatuje se v ní například o rychlostním limitu na dálnicích, což je v Německu hodně citlivá záležitost. Na druhém vládním křídle se nacházejí liberálové z FDP, kteří zase prosazují rozpočtovou odpovědnost a zájmy zaměstnavatelů. Scholz se mezi Zelenými a liberály musí nějakým způsobem pohybovat. Takže chápu, že mu vždycky není úplně do řeči. Ale stojí v čele vlády a společné kroky by měl vysvětlovat. Z mého pohledu by v tom měl být silnější.
Znamená to, že ačkoliv je Scholzova sociální demokracie ve vládě nominálně nejsilnější, přesto neudává směr?
Spíše vyvažuje. Ve vládě, kde se všechny tři koaliční subjekty navzájem potřebují, není žádný z nich nejsilnější. Sociální demokraté ve vládě působí jako vyvažující přístroj.
Neoslabují Zelené zmíněné zemědělské protesty, které jsou do značné míry namířeny vůči jejich politice?
Zelení ovládají jak ministerstvo životního prostředí, tak ministerstvo zemědělství. Tímto propojením došlo k určitému tlaku, aby tyto dva resorty byly lídry v posilování ekologického rozměru německé politiky. Zelení jsou pořád silní, zejména ve větších městech. Podle mě jim prospělo, že byli nuceni vstupem do vlády některé své radikálnější postoje trochu upozadit. A stát se spíše takovou liberálně-ekologickou stranou, čímž si udrželi své městské voliče. Jak se budou blížit volby, budou se u nich více objevovat radikální ekologická témata. Pokud dnes Zelené něco oslabuje, je to účast ve vládě, ale ta vás oslabuje automaticky. Jinak však na tom špatně rozhodně nejsou.
Zelení bývali spojováni s mírovým hnutím, dnes podporují Ukrajinu ve válce s Ruskem.
V jednu dobu byli Zelení hlavním tahounem německé pomoci, což asi pro část jejich voličského elektorátu mohl být šok. Zelení tímto zaskočili skoro všechny strany a myšlenkové proudy německé politiky. Ukazuje se, že je tuto stranu zapotřebí číst komplexněji. Na mírové hnutí můžete nahlížet jako na snahu podpořit napadenou zemi.
Podle stranických preferencí je dnes nejsilnější CDU/CSU. V čele CDU nyní stojí konzervativec Friedrich Merz. Jak moc se strana liší od éry jeho předchůdkyně Angely Merkel?
Za prvé se strana musela od Angely Merkel odstřihnout, což nebylo jednoduché. To, že se dostane do určité letargie, se asi dalo čekat. Opustila ji totiž nejen dlouholetá ikona, ale i lidé, kteří pro ni pracovali. Procházela složitým hledáním sebe sama, ale i svého šéfa. Friedrich Merz o tento post v minulosti několikrát neúspěšně usiloval. Aby uspěl, museli mu zmizet z cesty silnější adepti. Nakonec se dostal do čela strany i se svými názory, které mu část spolustraníků vytýkala. CDU teď není moc aktivní. V podstatě žije z chyb vládní koalice. Ale samozřejmě si je moc dobře vědoma, že usiluje zčásti o elektorát, který dnes tenduje k AfD. Což ji vede k debatám, jak moc se rozkročit.
Friedrich Merz má kritičtější pohled na migraci, je příznivcem jaderné energetiky. To jde docela proti tomu, co v posledních letech svého vládnutí dělala kancléřka Angela Merkel. Dá se říct, že i přesto je jeho pozice silná?
Strana se s ním teď sžívá. V mnoha ohledech se i on sžívá s ní, protože vždy byl nositelem spíše konzervativnějších postojů. Angela Merkel se snažila stranu posunout více liberálním směrem. Do CDU patří oba tyto proudy. Vždy je mezi nimi nějaká třenice. Možná teď strana ani nemá čas komplexněji debatovat nad tím, kam se má ubírat, protože se letos konají evropské a troje zemské volby. Minimálně v Sasku hrozí, že CDU nemusí udržet post zemského premiéra. A to by byl samozřejmě velmi varovný signál.
Do jaké míry může CDU ohrožovat WerteUnion, která se zřejmě transformuje v novou stranu?
CDU dosud existence WerteUnion posilovala tím, že ve straně byla nacionálněkonzervativní frakce, v níž se někteří voliči mohli zhlédnout. Teď se ovšem ukazuje, že je tu AfD, která to v jejich očích možná dělá lépe. Což vede k určité nervozitě tohoto křídla, k jeho radikalizaci, a tím i ke sporu. Určitě to nějaké ohrožení kompaktnosti CDU může znamenat. Někdejší šéf kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen jakožto hlavní představitel WerteUnion už nějaký čas říká, že novou stranu založí. Aby uspěl, musel by oslovit nejkonzervativnější křídlo CDU a zároveň liberálnější část AfD. Těžko říct, zda v tom bude úspěšný. Těší se jisté mediální pozornosti, ale nemyslím si, že by měl potenciál strhnout skupinu nacionálního konzervatismu. V Německu se teď spíše vede debata o nové straně, kterou založila Sahra Wagenknecht. Cílí do různých směrů a chce nahradit Levici (Die Linke).
Die Linke v minulých volbách do Spolkového sněmu nepřekročila pětiprocentní hranici a zdá se, že je definitivně na sestupné dráze.
Dojíždí na personální slabost. A Sahra Wagenknecht je bezesporu osobností, která politickým lídrovstvím a umem své bývalé spolustraníky z Die Linke dost převyšuje. A jí se tedy nedivím, že do toho jde. Vidí, jak to dělají špatně. Její strana podle mě bude hrobařem Die Linke.
Může brát voliče i AfD?
Antimigrační téma nebo i specifická sympatie vůči Rusku není jen záležitostí krajní pravice. Určitě se to táhne průřezově různými skupinami. Takže i tímto směrem její kalkul bezpochyby jde.
Lukáš Novotný (*1979) vystudoval politologii, sociologii a němčinu na Západočeské univerzitě v Plzni a na Univerzitě Bayreuth. V současnosti přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025