19. září, 2024 Antonín Berdych
Jihomoravský hejtman Jan Grolich dokáže rozesmát i členy snah byl pád Topolánkovy vlády v březnu 2009.
vlády. Foto: Wikimedia Commons/Lasy
Ne vždy platilo, že jsou volby do krajských samospráv nudné nebo nevýznamné. Z šesti uplynulých volebních kampaní stojí za připomenutí dvě. Volby v roce 2008 skutečně vstoupily do historie. Tehdejší vláda Mirka Topolánka (ODS) prosadila poplatky ve zdravotnictví, opoziční ČSSD (dnes SOCDEM) vedená Jiřím Paroubkem pak slibovala jménem krajů tyto poplatky lidem vracet. Spolu s nevybíravou a zásadní kritikou Topolánkova kabinetu prakticky ve všech jeho agendách prosadil Paroubek to, že se volby staly referendem o vládě jako takové. ČSSD zvítězila ve všech krajích a vládní strany doslova rozdrtila, volby dostaly přízvisko oranžová tsunami. Připomeňme, že nejviditelnějším bojovníkem sociální demokracie byl kandidát na hejtmana Středočeského kraje David Rath, který byl později za korupci v témže úřadě odsouzen.
Vláda pak v poraženecké náladě zahájila první české předsednictví v Radě Evropské unie. Její počáteční úspěch dokázal náskok opozice v průzkumech prakticky vymazat. Paroubek, který již očekával další triumfy ČSSD, pak předsednictví aktivně oslaboval a přímým důsledkem jeho snah byl pád Topolánkovy vlády v březnu 2009.
Druhými významnými volbami do krajů byly ty poslední konané v roce 2020. Jejich příprava předznamenala nejzásadnější změny od roku 2013, kdy české politice začali udávat tón Andrej Babiš (ANO) a prezident Miloš Zeman. Vláda Andreje Babiše čelila na podzim 2020 chaosu a kritice v boji s pandemií nemoci covid-19, vytvořila obrovský deficit rozpočtu a ztrácela energii i popularitu. Samotná kampaň nebyla ničím výjimečná. Skutečnou změnou bylo zahájení spolupráce menších opozičních stran, které se v krajích začaly spojovat do předvolebních koalic. Vznikla tím jasná dělící čára mezi koalicí a opozicí.
Výsledky voleb byly pro vládu tragické. I když vyhrálo hnutí ANO, udrželo jen tři krajské vlády z původních jedenácti. Vládní ČSSD a „polovládní“ KSČM drasticky propadly, zatímco opoziční ODS se naopak podílela na sestavování všech třinácti krajských koalic. Během oslav výsledků oznámily ODS, TOP 09 a KDU-ČSL vznik koalice SPOLU, která o rok později porazila ANO ve sněmovních volbách.
Mezi krajskými volbami z let 2008 a 2020 a letošním hlasováním lze vidět jasné paralely. Krajské vlády jsou většinově totožné se současnou koalicí, která zároveň oproti opozici viditelně ztrácí v preferencích. Ve společnosti převažuje vůči vládě Petra Fialy (ODS) negativní nálada, a to i mezi jejími voliči. Stručně řečeno, vládní pětikoalice má nakročeno k citelné porážce.
Tím ovšem paralely končí. Zásadním rozdílem je fakt, že volbám chybí ze strany opozice silné a konkrétní téma, její předvolební hesla mají generický protivládní charakter. Je tedy otázkou, zda skutečně zafungují. Velmi pravděpodobně ano. Úroveň veřejné diskuse prudce klesá a nálady ve společnosti jsou v takovém stavu, že marketing hnutí ANO v tomto pravděpodobně neselže.
Druhým rozdílem je úplná absence osobních soubojů, které jsou mezi voliči i v médiích velmi populární. Opozice nenominovala na hejtmanské posty prakticky žádnou alespoň trochu celostátně známou figuru, která by dokázala širší veřejnost zaujmout. Volební kampaň tak zajišťují a kryjí postavy z celostátní politiky.
A za třetí, oproti minulým letům je naprosto reálný vstup nových opozičních subjektů do krajské politiky, a to buď v koalicích, či samostatně. Do voleb bezesporu promluví Přísaha, která se uchází o hlasy v deseti krajích a jež má podporu hnutí Motoristé sobě. Jejich koalice bude chtít navázat na úspěch v červnových volbách do Evropského parlamentu, v nichž získala přes deset procent hlasů. Staronovým subjektem je i KSČM, kterou její předsedkyně Kateřina Konečná oblékla do nového marketingového obalu koalice Stačilo!, jež v eurovolbách rovněž uspěla.
Radikálnější voliče se pokusí oslovit i SPD, jejíž popularita klesá. Její voliči viditelně přecházejí k novým a atraktivnějším uskupením. Někdejší zásadní kritik předvolebních koalic Tomio Okamura se proto domluvil se stranou Trikolora a v devíti krajích se k nim přidá i hnutí PRO Jindřicha Rajchla, aby jejich koalice zahájila „pochod na Strakovku“. SPD má nyní v krajích pětatřicet mandátů, je reálné očekávat její posílení.
I když se tyto volby nejeví jako přelomové, dají příležitost lidem vyjádřit své nálady. A na rozdíl od voleb do Evropského parlamentu se voliči budou přímo vztahovat k dění v Česku. Je tedy jasné, že půjde daleko více o referendum o vládě než o zhodnocení práce krajských samospráv za poslední čtyři roky. Ovšem vzhledem k vlažnosti a apatičtějšímu přístupu médií i veřejnosti k dosavadní kampani půjde o referendum velice tiché.
Kvalita předvolebních průzkumů je i letos problematická. Česká televize opět pracuje s takzvaným volebním potenciálem, o kterém již z minulosti víme, že nemá žádnou zásadní vypovídací hodnotu. Tyto průzkumy slouží pouze k tomu, aby definovaly, který ze subjektů má právo účastnit se televizních předvolebních debat. O samotných náladách veřejnosti ovšem neříkají nic.
Vliv výsledků na celostátní politiku je možné odhadnout už nyní – pravděpodobně nepůjde o zásadní přelom. Celkový dopad bude totiž patrný až ve chvíli, kdy se v jednotlivých krajích začnou vyjednávat a uzavírat konkrétní koalice. Hnutí ANO ohlásí triumfální vítězství bez ohledu na jeho rozsah. A vládní strany, i když zjevně oslabí, najdou svoji interpretaci. Z historie víme, že žádné krajské volby nevedly k pádu vlády či konci koalice a ani letos nelze takové překvapení příliš očekávat.
Krajská politika s sebou ovšem nese zajímavé politické kariérní zvraty. Ukazuje se ale, že historicky vzato jen naprosté minimum krajských lídrů dokázalo překročit regionální rozměr a uspět v politice celostátní. Například svého času velmi viditelní hejtmani za ČSSD Michal Hašek a David Rath se do krajské politiky dostali „seshora“, z pozice šéfa poslaneckého klubu, respektive ministra zdravotnictví. Naopak ve svém regionu velmi silný hejtman Vysočiny Jiří Běhounek (ČSSD) to dotáhl pouze na řadového poslance.
Nejúspěšnější původně regionální figurou hnutí ANO se stala někdejší hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová, která se z komunální a krajské politiky dostala až do funkce místopředsedkyně sněmovny. Kvůli zapletení do kauzy Dozimetr však byla nucena po roce tento post opustit; její celkové působení lze jen stěží označit za významnou politickou kariéru.
Jedinou osobností, která bezezbytku splňuje kritérium úspěchu v kraji a následně i v celostátní politice, je tak bývalý hejtman Vysočiny Miloš Vystrčil (ODS). Z komunální sféry přešel do té krajské, aby byl od roku 2010 členem Senátu. Poslední čtyři roky je i jeho předsedou a patří mezi architekty spojování opozičních stran před sněmovními volbami v roce 2021.
Pomyslnou zeď mezi kraji a celostátní politikou však mohou překonat noví vyzyvatelé. Letošní krajské volby totiž zásadně ovlivní osud čtyř politiků z vládních stran, kteří mají i silné celostátní ambice. Je důležité sledovat osud KDU-ČSL, která se v posledním roce definitivně ocitla hluboko pod pětiprocentní hranicí preferencí a stala se zcela závislou na existenci koalice SPOLU. U strany, jež si historicky zakládala na šíři svého koaličního potenciálu, vyvolává tato slabost i faktická odkázanost na postoj ODS zásadní vnitřní neklid.
Šéf KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka opatrně avizoval svůj odchod z předsednické funkce a spojil svůj osud s výsledky těchto voleb. V nich svou popularitu změří i jeho dva možní vyzyvatelé. Prvním z nich je dlouholetý senátor a starosta Vsetína Jiří Čunek. Ten již předsedou lidovců v letech 2006–2009 byl, kromě toho byl také ministrem a jedno období i hejtmanem Zlínského kraje. Jde o kontroverzní figuru, a to zejména pro jeho populistické vystupování a další kauzy. Minulé krajské volby těsně prohrál a musel opustit hejtmanský post. Pokud v zářijovém hlasování uspěje, dodá mu to sílu ucházet se o vedení lidové strany.
Prakticky zcela opačného lidoveckého kandidáta představuje hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich. Je to mladý politik reprezentující modernější tvář KDU-ČSL. S letošními volbami spojil svou další politickou kariéru. Pokud dosáhne úspěchu, jsou jeho šance na další politický růst na celostátní úrovni reálné.
Boj o další směřování KDU-ČSL znamená vlastně nejzajímavější kapitolu celých voleb. Tato nyní extrémně oslabená strana drží historický rekord v délce svého vládního angažmá v českých dějinách. Demografické i společenské změny ji sice postupně odsouvají do stále slabší pozice, nicméně určitá šance na znovuobnovení jejích sil teoreticky existuje. A právě Jan Grolich by k tomu mohl pomoci. Jiří Čunek oproti tomu představuje radikalizaci strany, která však nemůže v tvrdé konkurenci populistické opozice uspět. Zvláště proto, že se netají svou vizí hlubší spolupráce s Andrejem Babišem.
U nejsilnější vládní strany ODS se též bude rozhodovat o důležitých kariérách. Kandidát na středočeského hejtmana Jan Skopeček je celostátní figurou, v politice působí již dlouho. Zatím mu však nebyla svěřena žádná exekutivní role. Pokud ve volbách uspěje a stane se hejtmanem, zajistí mu to budoucnost i pro případ, že po příštích sněmovních volbách strana odejde do opozice.
Hrozba porážky ODS, respektive koalice SPOLU ve volbách 2025 má význam i pro jihočeského hejtmana Martina Kubu. Patří mezi nejúspěšnější a nejviditelnější hejtmany, je předsedou Asociace krajů a má v regionu silnou podporu. Zároveň se opatrně, nicméně dlouhodobě vymezuje proti současnému vedení své strany. Učinil tak ještě v době vlády Andreje Babiše, kdy se vzepřel celostátní linii ODS při řešení problémů s pandemií nemoci covid-19. Tento předčasný útok jeho pozice ve straně oslabil. Každopádně jde ale o epizodní moment, který v čase slábne. Bude-li ODS hledat v roce 2025 nové vedení a bude-li letos Kuba úspěšný, bezesporu se o návrat do celostátní politiky pokusí. V minulosti byl ministrem průmyslu a obchodu ve vládě Petra Nečase (ODS).
Krajské volby tedy samy o sobě žádný okamžitý zlom v celostátní politice nejspíše nepřinesou. Mohou však hodně říci o tom, co nás v budoucnu čeká. Platí to minimálně v případě KDU-ČSL, jež si po volbách zvolí nové vedení.
Poznámka redakce: Tento text vznikl těsně před tím, než do Česka vtrhla velká voda. Nebere tedy v potaz, jak se během během povodní chovali jednotliví hejtmani.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025