20. září, 2024 Tomáš Fošum
Donald Trump se o Vladimiru Putinovi vyjadřuje s obdivem. Foto: Wikimedia Commons/kremlin.ru
Nejen po jeho zhlédnutí se dere na jazyk otázka, jak je možné, že Donald Trump získal letos republikánskou nominaci a v podzimních volbách má reálnou šanci dosáhnout svého znovuzvolení. Ponechme však stranou, proč si tolik Američanů dokáže Trumpův návrat do Bílého domu představit. Ještě více fascinující je totiž skutečnost, že s jeho případným comebackem nemá problém řada českých politiků, novinářů a publicistů, kteří rádi mluví o svobodě nebo demokracii. K dnešnímu chápání těchto pojmů neodmyslitelně patří parlamentarismus a svobodné volby. Obojí Trump znesvětil.
Navíc má na svém kontě spoustu pozoruhodných výroků. V loňském televizním rozhovoru třeba prohlásil, že by se jako diktátor choval pouze první den po návratu do prezidentského křesla. Později to označil za žert. Letos v červenci zase vyslal tajuplný vzkaz americkým křesťanům. Pokud ho prý letos zvolí, nebudou už muset za čtyři roky znovu chodit k volbám. Trump se též opakovaně pochvalně vyjádřil o různých diktátorech včetně ruského prezidenta Vladimira Putina. Jak s tím vším naložit? Autoři knihy Jak umírá demokracie Steven Levitsky a Daniel Ziblatt u podobných autoritářských politiků jednoznačně radí, abychom jejich výroky brali vážně. Ve svých zdánlivě velkohubých vyjádřeních dost často odhalují skutečné záměry.
Fandit Trumpovi a být zároveň vyznavačem demokracie zkrátka připomíná kvadraturu kola. Nicméně jeho znovuzvolení není v zájmu svobodomyslného Středoevropana ani vzhledem k válce na východ od našich hranic, v níž Ukrajina čelí ruské vojenské agresi. Trump si přitom jako kandidáta na viceprezidenta vybral Jamese Davida Vance, jenž se před časem nechal slyšet, že je mu jedno, jak tato válka dopadne. Trumpem ovládaní republikánští zákonodárci několik měsíců blokovali v Kongresu vojenskou pomoc Ukrajině. Sám Donald Trump nebyl v nedávné předvolební debatě schopen říct, zda si přeje její vítězství. Známý je jeho výrok, že by válku ukončil za jeden den. Neřekl ovšem jak.
Vzhledem k jeho sympatiím k Putinovi je třeba se Trumpovy případné „mírové iniciativy“ obávat. Ukrajina by po ní mohla být podstatně menší než dnes. Běžnému Američanovi může být možná jedno, jak ruská agrese dopadne, našinci by to vzhledem k bohatým mrazivým zkušenostem s pány z Kremlu putna být nemělo. Na Ukrajině se hraje i o naši bezpečnost. Trumpova vyzyvatelka za Demokratickou stranu Kamala Harris Ukrajinu jednoznačně podporuje.
V této souvislosti je dobré si také připomenout, jak Trump coby prezident oslaboval NATO svými hrozbami, že z něj USA vystoupí, pokud ostatní členské státy nebudou vydávat dostatek peněz na obranu. NATO pro naši zemi znamená základní bezpečnostní pilíř. Stejně jako je pro nás v dnešním neklidném světě životně důležité členství v Evropské unii, které poskytuje Česku podstatně vyšší vliv na světové dění, než kdyby fungovalo jako sám voják v poli. A právě Unii označil Trump za obchodního nepřítele Spojených států. Jako první poválečný prezident USA nevnímal evropskou integraci jako užitečnou pro svobodný svět, nýbrž se vůči ní vymezoval.
Kdo si tedy v Česku může přát Trumpovo znovuzvolení kromě různých nedemokratických sil? Nejspíše někteří rádoby konzervativci, pro něž jsou takzvané kulturní války důležitější než demokracie a právní stát. Lidé, kteří po Trumpovi opakují nesmysly, že Kamala Harris je komunistka. Kulturní války bývají otravné z obou stran. Často se vedou způsobem, že zkarikujete názory svého protivníka a přilepíte mu očerňující nálepku. Takže Kamala Harris se pak stává nebezpečnou reprezentantkou „wokismu“, která nás připraví o svobodu, zatímco potřetí ženatý Trump se zálibou v pornohvězdách platí za ochránce konzervativních hodnot. V takto pokřiveném obraze světa samozřejmě útok na Kapitol a zahrávání si s osudem Ukrajiny ztrácejí na významu.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025