01. října, 2024 Karel Barták
Špičkám EU není do smíchu. Předsedkyně Evropské komise
Ursula von der Leyen a italská premiérka Giorgia Meloni.
Foto: Wikimedia Commons/Riccardo De Luca
„Pokud Evropa svým občanům nebude poskytovat blahobyt, mír, demokracii, rovnost a svobodu v udržitelném světě, ztratí smysl své existence,“ konstatoval suše Draghi, který má na bankéře nevšední dar pro silná prohlášení. Upozornil, že státy Evropské unie nabírají v globálním měřítku zpoždění od začátku 21. století. Příjmy domácností v USA vzrostly za poslední dvě desetiletí oproti zemím „sedmadvacítky“ dvojnásobně. Dlouho se zpomalování svádělo na konjunkturální výkyvy, drobná klopýtnutí. Nyní – poté, co EU přišla o laciné energie z Ruska a přátelskou náladu ve světovém obchodu – je jasné, že jde o „katastrofu“.
Na tomto pozadí předložil Draghi dlouhý sled nutných opatření. Nebral přitom ohled na zakořeněná tabu ani na známé „červené čáry“ těch či oněch vlád členských zemí. Domnívá se, že EU potřebuje investice v hodnotě 800 miliard eur ročně – na dotažení klimatické a digitální transformace, na posílení obranyschopnosti, na udržení či obnovu konkurenceschopnosti svého průmyslu vůči Spojeným státům a Číně.
I kdyby se povedlo skutečně zavést jednotný kapitálový trh a podnítit soukromé investice, stačit to určitě nebude, soudí Draghi. Na obranu či společné projekty, jako jsou rozvodné sítě či zásobárny surovin, bude nutné mobilizovat veřejné finance. Zpráva opatrně navrhuje další společné zadlužení po vzoru fondu obnovy z roku 2021, a to formou emise evropských dluhopisů. Připouští však také jiné způsoby včetně navýšení sedmiletého rozpočtu EU ze státních příspěvků nebo nalezení nových vlastních zdrojů, jako jsou dnes cla na vnějších hranicích EU nebo zlomek z vybrané DPH.
Jakékoliv nové „utrácení“ se v mnoha hlavních městech nelíbí; německý ministr financí Christian Lindner ho odmítl hned zatepla. I na jeho adresu Draghi podotkl, že doby, kdy se radikální řešení stále jen odkládala na později, jsou nenávratně pryč. Ještě před pěti lety se mohlo zdát, že EU tak nějak prosperuje. Dnes se ukazuje, že to byla iluze. Je třeba otočit kormidlem, a to okamžitě. „Prokrastinace způsobila pomalejší růst, a určitě nevedla k větší shodě. Dosáhli jsme bodu, kdy budeme muset obětovat svůj blahobyt, životní prostředí nebo svobodu, pokud se neodhodláme k činům.“
S předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen se Draghi podle vlastních slov dohodl, že zelená transformace ekonomiky je namístě a musí být dotažena do konce. Zároveň však varoval, že vyžaduje daleko lepší koordinaci a sladění jednotlivých politik, pokud se nemá obrátit proti konkurenceschopnosti a růstu ekonomiky. Není možné, aby při neustálém zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny platili evropští spotřebitelé o 158 procent vyšší cenu než ti američtí. Ceny plynu v EU jsou až pětkrát vyšší než v USA. „Lidé nevidí výhody dekarbonizace na svých účtech,“ uvedl.
Nejde jen o to, že Evropa neoplývá přírodními zdroji. Tato situace je důsledkem pravidel fungování trhu s energiemi, která je třeba od základů změnit: „Vysoké daně a poplatky, které si účtují obchodníci s energiemi, podvazují naši ekonomiku a poškozují domácnosti.“ Draghi proto žádá, aby EU rychle vypracovala plán, jak výhody dekarbonizace promítnout do podmínek pro konečné uživatele, což by povzbudilo produktivitu a růst.
Velmi mu leží na srdci neschopnost EU, tedy jejích členských států, držet krok s USA v oblasti inovací. Evropské firmy vydaly v roce 2021 na výzkum a vývoj o 270 miliard eur méně než ty americké. Hlavními investory v EU jsou automobilky, zatímco v Americe jsou to dnes výlučně firmy zaměřené na špičkové technologie. Celá třetina úspěšných startupů, takzvaných jednorožců, opouští EU a končí v USA.
„Nedokážeme přetavit inovaci do výroby. Inovativní firmy, které chtějí v Evropě růst, narážejí na každém kroku na nesourodou a omezující regulaci,“ píše se v dokumentu, podle něhož trpí malé inovativní podniky v EU přemírou předpisů, evropských i národních. Jako příklad uvedl Draghi nařízení o ochraně osobních údajů nebo i nedávný Akt o umělé inteligenci. Malé firmy si nemohou dovolit najímat lidi jen na to, aby plnily úkoly plynoucí z těchto předpisů. „Zabíjíme je svou vlastní legislativou,“ uvedl.
Zhoršující se mezinárodní prostředí je podle Draghiho dalším faktorem ohrožujícím ekonomickou budoucnost EU. Poukázal na zásadní závislosti na Číně u některých surovin či technologií. „Pokud nebudeme jednat, hrozí nám, že budeme vydíratelní,“ uvedl. A navrhl, aby EU vedle klasické zahraniční politiky pěstovala „skutečnou zahraniční ekonomickou politiku“ jako nástroj zachování vlastní svobody.
Je třeba uzavírat daleko více preferenčních obchodních dohod a dohod o přímých investicích, budovat v EU zásoby kriticky důležitých surovin a materiálů a utvářet spolehlivé dodavatelské řetězce. Pouze Unie jako celek bude schopna něco takového dělat; její jednotlivé státy nemají dostatečnou váhu. „Jedině společně máme dostatečný výtlak, abychom to dokázali,“ konstatoval v dokumentu.
Nová hrozba ozbrojeného konfliktu odhalila značné nedostatky v obranné kapacitě EU. Dohromady utrácí 27 členských zemí na obranu nejvíc peněz na světě, na kapacitě jejich vojenského průmyslu to však není vidět. Zde Draghi poukazuje na fragmentaci, neschopnost reagovat na okamžité potřeby, nedostatečnou standardizaci a zaměnitelnost zbraní a zbraňových systémů. Jako příklad uvádí, že členské státy EU vyrábějí sedm druhů tanků, zatímco Spojené státy pouze jeden.
Popsané návrhy jsou pouze zlomkem košatého dokumentu vybaveného množstvím grafů a statistik. Draghi komentuje, zasazuje do kontextu, předkládá návrhy řešení a především varuje. Upozorňuje, že Evropa reálně zaostává za USA i Čínou, že její zmenšující se populace ji činí zranitelnější a její lpění na způsobech a zvyklostech 20. století ji velmi oslabuje. Klade značný důraz na vzdělání lidí, na dovednosti jako jeden z klíčových receptů, aby se Evropa vyšvihla opět do čela pokroku, který je dnes určován špičkovými technologiemi a umělou inteligencí.
I zde by měla EU odvést kus práce. Ačkoliv je vzdělání národní kompetencí, horuje Draghi pro maximální koordinaci, slaďování osnov i učebních plánů, vzdělávání dospělých, přeškolování a reformu odborného vzdělávání. Bez potřebných dovedností lidí nemůže Evropská unie přejít na digitální ekonomiku a efektivně využívat výsledky inovací.
Vrací se také k dlouholeté bolesti v podobě překážek fungování vnitřního trhu EU. Teoreticky by Unie měla mít k dispozici nezbytné nástroje, ale její jednotný trh nefunguje dobře a v poslední době ho dál oslabuje volnější poskytování národních subvencí umožněné od covidové pandemie. Zasazuje se o to, aby se EU chovala daleko více jako blok, aby se její členské země soustředily na nejdůležitější úkoly, shodly se na účinné politické koordinaci, semkly se k dosažení společných cílů. Jedině s fungující ekonomikou může Evropská unie svým občanům zajistit to, na čem nejvíc záleží – demokracii, základní práva a svobody.
Pouští se i na čistě politickou půdu. Navrhuje, aby se rozpočet EU přeorientoval od podpory chudších regionů a zemědělství, které dnes spotřebovávají 70 procent, na inovace a podporu konkurenceschopnosti. Všímá si i evropského rozhodovacího procesu, jemuž zásadně škodí existence práva veta. „Je třeba rozšířit, ba plošně zavést rozhodování kvalifikovanou většinou. Pokud to nepůjde, tak umožňovat spolupráci států, které chtějí postupovat v rámci zesílené spolupráce. Je vždycky lepší jít kupředu společně, ale pokud to nejde, musíme mít alternativy,“ razí názor, který se nebude líbit všude, a zvláště ne v Praze.
Draghi se však kontroverzí nebojí. Věří, že převládne ne-li zdravý rozum, pak kolektivní instinkt velící přežít. „Pokud se to neudělá, nečeká nás smrt. Čeká nás ale dlouhá agónie,“ odpověděl Draghi na otázku při tiskové konferenci, co bude, když se jeho návrhy nenaplní.
Dlouho očekávaná a dávno avizovaná zpráva měla být původně hotova už v únoru. Nakonec byla zveřejněna až poté, co byl zvolen nový Evropský parlament a jmenováni špičkoví činitelé EU na pětileté období. Draghi nevysvětlil, co bylo příčinou průtahů. Naopak si liboval, že on a jeho tým měli na práci víc času. V Bruselu se hodně spekulovalo o obavách, že by její kritický tón mohl ovlivnit jak eurovolby, tak zmíněné nominace.
Evropská komise dostala letos v dubnu už jednu podobnou zprávu, tehdy z pera Enrica Letty, rovněž italského expremiéra. Byla věnována stavu a budoucnosti jednotného vnitřního trhu EU. Také on upozorňoval na trestuhodné zpožďování za Spojenými státy, a to jak v hospodářském růstu, tak v konkurenceschopnosti a v dynamice inovací. Navrhl například, aby státy EU a její finanční instituce využívaly úspory obyvatel v bankách, z nichž každoročně 300 miliard eur plyne do Spojených států, kde pomáhají tamní ekonomice. Zprávou se zabývala jarní „ekonomická“ schůze Evropské rady, ale zatím není ani vidu, ani slechu po nějakém opatření, které by z ní vycházelo.
Lídři sedmadvacítky a pohlaváři institucí EU mají tedy nyní k dispozici už dva stěžejní dokumenty obsahující dosti přesnou a důkladnou analýzu nelichotivého stavu evropského průmyslu a šířeji celé ekonomiky. Sami si je objednali.
Budou o nich jednat 8. listopadu na neformální schůzi v Budapešti. V prosinci pak bude definitivně ustavena nová Evropská komise a mašinérie EU se na pět let dá po volební přestávce zase do pohybu. Rok 2025 ukáže, jak s oběma dokumenty nová exekutiva – a vlády členských zemí – naloží. Zda se stanou odrazovým můstkem pro konání, nebo skončí v šuplíku předsedkyně komise Ursuly von der Leyen. Doufejme, že se na evropské politiky odpovědné za osud kontinentu přenese aspoň trocha onoho znepokojení a naléhavosti, které jim tlumočil všemi vážený a uznávaný Mario Draghi.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025