18. června, 2025 Tomáš Fošum
Nawrocki se mimo jiné účastnil bitek fotbalových chuligánů a měl kontakty s gdaňským podsvětím. Nejasností kolem jeho osoby existuje celá řada. Jeden z víceméně potvrzených příběhů se týká garsonky, kterou výhodně získal od seniora s kriminální minulostí za slib, že se o něj bude starat. Jenže během volební kampaně vyšlo najevo, že Nawrocki vůbec netuší, co se starým mužem dneska je. Známý politolog a historik Antoni Dudek, jehož provází pověst objektivního komentátora polské politiky, Nawrockého coby ředitele Institutu národní paměti (IPN) osobně zná. A na základě svých zkušeností ho označil za nebezpečného člověka.
Zkrátka řečeno, Nawrocki, proti němuž navíc ve druhém kole stál celkem populární a bezúhonný varšavský primátor Rafał Trzaskowski, neměl mít s podobnou zátěží šanci v prezidentských volbách vyhrát. Přesto se tak stalo. Předvedl ve finiši kampaně mimořádný výkon? Nebo jeho protikandidát v závěru fatálně selhal? Odpověď na obě otázky je záporná.
O příčinách vzhledem k dlouhodobým průzkumům nečekané Trzaskowského prohry se teď nejen v Polsku diskutuje horem dolem. Za pozornost ale stojí též fenomén, s nímž se setkáváme i v jiných demokratických zemích. A sice, že většina voličů dá hlas kandidátovi, o jehož charakteru panují vážné pochybnosti, případně je důvodně podezřelý z různých deliktů kriminální povahy.
Z globálního hlediska nejviditelnější příklad představuje staronový americký prezident Donald Trump, který se do Bílého domu letos vrátil navzdory tomu, že se na přelomu let 2020 a 2021 pokoušel zfalšovat výsledek voleb, v nichž neuspěl. Zmiňujeme zde jen největší Trumpovu kauzu, neboť na všechny jeho aféry rozsah úvodníku nestačí. Každopádně asi není náhoda, že ke středoevropským politikům hlásícím se k současnému americkému prezidentovi patří právě Karol Nawrocki.
Na Trumpa si svého času vsadili také dva dlouholetí spojenci, maďarský ministerský předseda Viktor Orbán a český expremiér Andrej Babiš. A světe div se, na obou ulpívá řada podezření. Když zůstaneme na domácím hřišti a jen letmo projdeme negativní publicitu Andreje Babiše za poslední roky, vyskočí na nás obvinění z dotačního podvodu u farmy Čapí hnízdo nebo nákup korunových dluhopisů od vlastní firmy, na nějž zřejmě neměl Babiš dost peněz. Dodnes vlastně pořádně neznáme všechny okolnosti, za jakých se v devadesátých letech stal majitelem Agrofertu.
Přesto se Babiš zdá být nezničitelný, když je jeho hnutí ANO v blížících se sněmovních volbách horkým favoritem na vítězství. Donald Trump se kdysi chlubil, že by mohl klidně za bílého dne někoho zastřelit na ulici v New Yorku, a neztratil by ani voliče. Babiš je podobný případ. Neuškodilo mu ani novinářské zjištění, že pravděpodobně nechal svého syna unést na Krym.
Aby bylo jasno, ne každý politik spojovaný s překračováním zákona je trumpista a ne každý trumpista překračuje zákon. Nicméně jde celkem snadno doložit, že tomuto typu politiků voliči odpustí ledacos. Každý případ je samozřejmě jiný a politická situace v jednotlivých zemí se liší. Určitě nelze beze všeho házet do jednoho pytle Trumpa, Orbána, Babiše nebo Nawrockého. Posledně jmenovaný navíc teprve začíná.
Spojuje je ale jedna věc, která do určité míry vysvětluje, proč jim občas u voličů procházejí neuvěřitelné věci. Jsou vnímáni jako bojovníci proti „systému“, a to bez ohledu na to, že třeba Babiš nebo Orbán působí v politice již dlouhá léta. Pod oním systémem si můžeme představit vládu elit, ale také klasickou liberální demokracii. Četní voliči různých variací trumpismu ji nepovažují za svou. Mají pocit, že pro zlepšení jejich životů málo dělá. A že ty, kteří se jí postavili, ničí vymyšlenými kauzami.
Zpravidla jde o chiméru, s níž se však obtížně bojuje. A to i proto, že ani v demokratických stranách nepůsobí světci. Dříve nebo později některý z jejich předních představitelů neodolá pokušení nebo selže. Následky bývají ničivé. Takový politik se málokdy vrátí na výsluní. Nevstane z popela jako Andrej Babiš nebo Donald Trump. „Systémoví“ voliči bývají často nemilosrdní, chyby málokdy odpouštějí. Viděli jsme to v Polsku, kde Rafałowi Trzaskowskému určitě nepomohlo, že byl spojen s vládou Donalda Tuska, z jejíhož působení jsou mnozí její voliči rozčarováni. A uvidíme to nejspíše na podzim i v českých sněmovních volbách v případě současné vládní koalice. Ledaže by Andrej Babiš provedl něco opravdu strašného.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025