19. června, 2025 Marián Balázs
Prezidenti Peter Pellegrini (vlevo) a Petr Pavel s guvernérkou státu Iowa Kim Reynolds. Foto: Wikimedia Commons/ Ruhoet
Už po prvním měsíci Petera Pellegriniho v prezidentském úřadě politolog Radoslav Štefančík konstatoval, že se od ničeho výrazně nedistancoval a k žádným důležitějším hodnotám se nepřihlásil. Respektovaný politolog též vyjádřil zklamání z toho, že si Pellegrini vybral do svého týmu poradců i spisovatele Jozefa Banáše: „Více než třicet let po listopadu 1989 by se prezident nemusel obklopovat lidmi, u kterých je podezření, že před listopadem 1989 spolupracovali se Státní bezpečností.“
Krátce po inauguraci Pellegrini dodržel nepsanou tradici, když jeho první zahraniční cesta vedla do České republiky. Při jednání se svým protějškem Petrem Pavlem mluvili o možném prohloubení vzájemných relací obou zemí a spolupráci v některých oblastech. Slovenský prezident po schůzce prohlásil, že je pro něho ctí na zmíněnou tradici navázat a že vztahy mezi Českem a Slovenskem „jsou na té nejvyšší úrovni“.
Jeho slova sice zněla pěkně, ve skutečnosti se však vztahy mezi oběma státy kvůli proruské politice slovenského premiéra Roberta Fica zhoršily natolik, že česká vláda přerušila společné mezivládní konzultace.
Jako předseda strany Hlas byl Pellegrini v loňských prezidentských volbách kandidátem celé vládní koalice. Robertu Ficovi to vyhovovalo ze dvou důvodů. Plánoval, že se tím jednak oslabí postavení Hlasu, což umožní Ficovu Směru přebrat jeho voliče, a zároveň bude v prezidentském úřadě člověk, který nebude premiéra při vládnutí nijak rušit. A i kdyby ano, Fico ho může v klidu ignorovat, jako to ostatně pak udělal ve chvíli, když chtěl prezident svolat kulatý stůl s cílem zmírnit napětí ve společnosti. Ficovy předpoklady a očekávání se po roce naplňují. Navíc Pellegrini se ani nesnaží před veřejností předstírat, že chce být prezidentem všech, nikoliv jen vládní koalice.
Například v reakci na nový zákon týkající se nevládních organizací prezident prohlásil, že v něm nevidí problém. Jde přitom o jedno z nejvíce kritizovaných legislativních opatření. Pellegrini argumentoval, že se transparentnost financování vyžaduje i od politických stran. Kdyby šlo jen o průhlednost financí, bylo by vše v pořádku. Na straně vládní moci však existuje evidentní snaha všemožně zasáhnout proti občanské společnosti a co nejvíce ztížit situaci nevládních organizací. Kromě toho jsou Pellegriniho slova o transparentnosti pokrytecká, neboť sám v prezidentské kampani porušil zákon, za což musel zaplatit pokutu deset tisíc eur. Za porušení zákona se přitom ani neomluvil.
Na začátku letošního dubna podpořil Pellegrini premiéra Fica rovněž v případě pozvání ruského velvyslance na Slavín na oslavy vítězství nad fašismem. Velvyslanci jiných zemí právě kvůli přítomnosti ruského ambasadora na akci nepřišli, což premiér označil za „nepřístojné a neuctivé k obětem druhé světové války“. Prezident Pellegrini se Fica zastal a postoj diplomatů taktéž odsoudil.
Prezident nekritizoval ani následnou Ficovu cestu do Moskvy, kde premiér 9. května oslavoval 80. výročí ukončení druhé světové války po boku Vladimira Putina a ve společnosti diktátorů a autokratů z celého světa. Pellegrini dokonce alibisticky prohlásil, že je třeba počkat, jak tato cesta dopadne a že ji nevnímá jako Ficovu podporu Putina, ale jako uctění válečných obětí.
Přesto to mezi prezidentem a premiérem občas zaskřípe. V uplynulých měsících se Peter Pellegrini kriticky vyjádřil o několika zákonech, které schválila vládní koalice. Premiérovi Ficovi též vyčítal, že málo cestuje na Západ. Kriticky se rovněž vyslovil k situaci, kdy koalice nebyla dlouho schopná zvolit předsedu parlamentu a posílala si vzkazy přes média. „Občas si kladu otázku, zda tato koalice chce vydržet celé volební období, nebo se jeden z jejích partnerů skutečně chystá na předčasné volby,” poznamenal prezident.
Ve dvou záležitostech se pak proti krokům vládní koalice výrazněji vymezil. Za prvé, nepodepsal doživotní rentu pro generálního prokurátora a do parlamentu ji vrátil s připomínkami. Koaliční poslanci totiž schválili, že na ni má šéf prokuratury mít nárok i v případě, že nedokončí celé funkční období. „Mám vážný problém s tím, abychom generálnímu prokurátorovi přiznali rentu jen na základě výmyslu nějakého poslance, že to má být po čtyřech letech a ani ne po odsloužení celého funkčního období,“ zdůvodnil své odmítavé stanovisko prezident.
Funkční období současného generálního prokurátora Maroše Žilinky, který vícekrát využil sporný paragraf 363 a zrušil obvinění či obžaloby několika lidí z prostředí strany Směr, končí v prosinci 2027. To znamená, že jeho nástupce by vybírala až příští vláda. Kdyby však Žilinka předčasně odstoupil, Ficova vládní moc by se pojistila volbou svého generálního prokurátora i pro případ, že by po nejbližších parlamentních volbách Směr nesestavoval vládu. Právě doživotní renta se jeví být motivací pro Žilinku, aby s předstihem uvolnil své místo.
Za druhé, prezident podrobil kritice takzvané covidové amnestie pro ty, kteří během koronavirové krize porušili přijatá protipandemická opatření. Pellegrini prohlásil, že jde o nebezpečný precedens. „Klíčová je disciplína obyvatel, toto je alfa a omega toho, jak dopadne Slovensko, zda Slováci a lidé, kteří tady žijí, budou dodržovat naše opatření,“ řekl Pellegrini v roce 2020 ještě jako premiér. Právě jeho vláda zavedla podle doporučení odborníků přísná opatření včetně prvního lockdownu.
Plošnou amnestii nyní prezident Pellegrini považuje za výsměch těm, kteří během pandemie ztratili své blízké: „Nevím, jak se předkladatelé tohoto zákona budou moci podívat do očí pozůstalým po obětech covidu.“ A také jde podle něj o velmi špatný vzkaz veřejnosti: „Neumím si představit, že bychom vyslali do společnosti signál, že každý, kdo porušuje zákon, má být odškodněn jen proto, že se mu to zdálo správné.“
Pellegrini se vícekrát vymezil i vůči vládnímu zplnomocněnci pro prošetření doby covidu Peteru Kotlárovi, dlouholeté tváři dezinfoscény, který uvedené amnestie prosazoval a jenž šíří pseudovědecká tvrzení o pandemii.
Způsob řízení pandemické krize, jaký jsme viděli u tehdejšího premiéra Igora Matoviče si skutečně zaslouží přešetření, nikoliv ovšem popírání covidu a předkládání pseudovědeckých nesmyslů. Prezidentův názor, že některé věci je třeba prověřit, je namístě: například, když stát zavřel někoho do karantény, a ještě ho nutil za ni zaplatit. „Reflexe pandemických let nemá být zaměřená na šíření dezinformací a konspirací, které odvádějí tuto diskusi od důležitých témat,“ řekl prezident a zkritizoval zplnomocněnce Kotlára, jehož výroky nazval fantasmagoriemi.
Prezident Pellegrini se však tímto přístupem ohradil nejen vůči vládě a premiéru Ficovi, ale i vůči své straně Hlas a jejímu současnému předsedovi, ministru vnitra Matúšovi Šutaji Eštokovi, jenž celoplošnou covidovou amnestii chválil a vládnutí Igora Matoviča za časů pandemie nazval nadvládou zla.
Naopak v souladu se zástupcem Hlasu ve vládě, ministrem zdravotnictví Kamilem Šaškem, se Pellegrini ocitl ve sporu mezi ním a Robertem Ficem ohledně pandemické dohody Světové zdravotnické organizace (WHO). Zatímco podle premiéra dohoda ohrožuje suverenitu jednotlivých zemí, podle šéfa resortu zdravotnictví, prezidenta i odborné veřejnosti to není pravda.
Tyto postoje Petera Pellegriniho však premiéra Fica nemusejí trápit. Koalice má dostatek hlasů, aby kdykoliv prezidentovo veto přehlasovala. Robertu Ficovi může občasná kritika od hlavy státu dokonce i vyhovovat, protože ji může využít k reakcím, jimiž oslabí vliv a postavení strany Hlas, s níž je prezident stále spjatý.
Mimochodem, Pellegrini se sice před prezidentskou inaugurací vzdal funkce předsedy Hlasu, své členství v něm ale jen přerušil. Spolustraníci pro něj vytvořili novou funkci zakládajícího předsedy. To znamená, že když o to požádá, musejí ho vyslechnout. Může se též zúčastnit různých zasedání „své“ strany, ovlivňovat její volební program, složení kandidátních listin nebo se vyjadřovat k tomu, s kým by měla, nebo neměla vytvořit koalici.
Když si to shrneme, je Peter Pellegrini prezidentem bez charismatu, bez tématu a čehokoliv, s čím bychom si ho dokázali hodnotově spojit. Zatím za sebou nezanechal žádnou výraznou stopu.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025