27. září, 2025 Olena Babakova
V polovině března 2022 se do Kyjeva vydala skupina středoevropských politiků. Zleva: Jarosław Kaczyński, Petr Fiala, Janez Janša a Mateusz Morawiecki. Zcela vpravo stojí ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Foto: Wikimedia Commons/President Of Ukraine
Koncem února 2022, když celý svět oblétala videa proslovů ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského nebo ruského ostřelování Charkova, se jedním z ikonických obrazů staly tisíce ukrajinských žen a dětí, které ve společnosti koček a psů překračovaly – často pěšky – polsko-ukrajinskou hranici. A také tisíce Poláků, kteří se sjížděli, aby jim mohli nabídnout teplé jídlo, oblečení nebo pozvání do vlastního domu. Jak jsme se brzy dozvěděli z amerického tisku, prezident Andrzej Duda a polská vláda byli jedni z mála, kteří tehdy přesvědčovali Bílý dům a západní Evropu, že Kyjev za tři dny nepadne a že je nutné Ukrajincům okamžitě poskytnout plnou vojenskou podporu.
V roce 2022 bylo Polsko prvním státem, který začal Ukrajině dodávat tanky a letadla. Premiér Mateusz Morawiecki a lídr strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński – tehdy nejdůležitější člověk v zemi – byli jedněmi z prvních západních lídrů, kteří v březnu do Kyjeva přijeli. Varšava a Kyjev se připravovaly k podpisu komplexní smlouvy o strategickém partnerství.
Na jaře 2022 v Polsku neexistovala domácí politika. Všichni žili zprávami z Kyjeva, Chersonu či Mariupolu. Polská politická třída odleva doprava hlásala brzké vítězství Kyjeva a na mezinárodním poli s chutí vytýkala Němcům a Francouzům chybnou politiku vůči Rusku. Polská prokuratura signifikantně „nestihla“ zadržet Ukrajince podezřelého ze sabotáže Nord Streamu 2 v německých teritoriálních vodách. A když Duda v červnu 2022 vystoupil v ukrajinském parlamentu, zdůrazňoval: „Statisíce ukrajinských žen a dětí nejsou uprchlíci, jsou to naši hosté.“
Tato věta měla podtrhnout výjimečný postoj Poláků vůči sousedům. Těžko to rozporovat, když tehdy dokonce i tradičně protiukrajinská polská krajní pravice z Konfederace či pravého křídla PiS označovala za ruského agenta každého, kdo si dovolil zpochybnit smysl podpory Ukrajiny. V této Dudově frázi se však již skrývala zásadní nejednoznačnost: uprchlík je formální status – má povinnosti, ale také práva, zatímco host je odkázán na laskavost hostitele. Když pak vzplanutí citu mezi těmito dvěma národy pohaslo, ukázalo se, že Ukrajina je v polské politice toxické téma. Na sympatiích k Ukrajincům se nedá mnoho vybudovat, zato ale hodně ztratit.
Na jaře a v létě 2022 se politická soutěž v Polsku omezila na to, kdo silněji odsoudí Rusko a víc pochválí Kyjev. Varšava systematicky podporovala protiruské sankce a jako jedna z mála unijních zemí přestala vydávat Rusům veškerá víza s výjimkou humanitárních. V zemi našlo útočiště více než milion Ukrajinců, média byla plná příběhů o vzkvétajícím přátelství mezi lidmi i státy.
Selanka se začala kazit na podzim 2022. Zelenskyj odletěl do Washingtonu a Paříže, s návštěvou Varšavy ale nespěchal. Kyjev nedělal ani symbolická gesta v politice paměti, například neodblokoval exhumaci obětí volyňského masakru, o niž Polsko usiluje už od poloviny desátých let. Na internetu získávaly popularitu lživé historky o Ukrajincích, kteří mají údajně přednost v pomyslných frontách u lékařů (v Polsku se dlouho čeká na vyšetření u specialistů – pozn. překl.), a také ty méně lživé – o Ukrajincích za volanty drahých aut. Krajně pravicový politik Grzegorz Braun, dříve známý antisemitskými a protivědeckými výroky, začal objíždět zemi s turné „Stop ukrajinizaci Polska“.
Jiskrou, která vyvolala první silnou vlnu kritiky Ukrajiny v polském hlavním proudu, byl pád zbytků ukrajinské rakety protivzdušné obrany v obci Przewodów v listopadu 2022, jehož následkem zemřeli dva lidé. Zelenskyj a jeho lidé trvali na tom, že to byla ruská raketa. Patrně chtěli incident představit jako přímý útok na stát NATO a mobilizovat tak Alianci k větší podpoře. Poláky to rozhněvalo: nikdo to Ukrajincům přece nevyčítal, to Rusko začalo válku, tak proč na tom tolik trvají? Nepřipravenost Kyjeva převzít odpovědnost byla okamžitě interpretována jako nevděk za projevenou podporu.
Ještě větší podráždění vyvolalo chování ukrajinských představitelů během obilné krize v roce 2023. V rámci podpory Kyjeva rozšířila Evropská komise na jaře 2022 možnosti bezcelního vývozu ukrajinských zemědělských produktů. Předpokládalo se, že budou přes Unii pouze tranzitovat, jenže evropské firmy rychle postřehly, že s levným ukrajinským obilím se vyplatí obchodovat také na vlastním trhu. Příliv ukrajinských zemědělských produktů snížil výkupní ceny produkce polských zemědělců. Ačkoliv rolníci představují nevelkou část polské společnosti i ekonomiky, jejich protesty proti unijní klimatické politice a dovozu potravin z Ukrajiny podpořilo více než 80 procent Poláků. Protože se překrývaly s volební kampaní, nepřekvapí, že politici všech stran se začali v kritice dovozu ukrajinského obilí předhánět.
Duda i Morawieckého vláda opět očekávali, že Kyjev k věci přistoupí ve speciálním polském kontextu a v duchu vděčnosti si na polské embargo nebude stěžovat u Evropské komise. Pro Zelenského to však byl jednoduše ekonomický problém bez zvláštního bilaterálního rozměru. Ačkoliv videa o „jedovaté pšenici“ na TikTok přidávali jak tehdejší lídr opozice Donald Tusk, tak Mateusz Morawiecki, rychle se ukázalo, že protiukrajinskou tematiku nejlépe rozehrává krajní pravice. Stoupenci Konfederace nejen zorganizovali dopravní blokádu polsko-ukrajinské hranice, ale také vysypávali obilí z vagonů, které měly přes Polsko pouze tranzitovat. Nevděční a nároční – tato dvě slova jsou od té doby spojována s ukrajinskou reprezentací a jak ukazuje výzkum think-tanku Centrum Mieroszewskiego, z téhož začali být obviňováni také ukrajinští uprchlíci.
Polská politika se často charakterizuje jako „diktatura průzkumů“ – a ty se v roce 2023 změnily. Přijímání Ukrajinců zasažených válkou už nepodporovalo přes 90, ale pouze 60 procent Poláků. Klesla také podpora vojenské pomoci Kyjevu. Společenské nálady zároveň shrnula i posílila kniha Zbigniewa Parafianowicze Polska na wojnie (Polsko ve válce, česky nevyšlo). Obsahuje výpovědi dvou desítek „vysoce postavených polských politiků dobře obeznámených s kulisami polsko-ukrajinské spolupráce v letech 2021–2023“. Ti nešetří hořkými slovy a popisují, jak Poláci odevzdali Ukrajincům veškerou potřebnou techniku i svá srdce, ale na oplátku dostali jízlivost a pytel nepodstatných vyznamenání. Publikace se bleskově stala biblí politických realistů napravo od středu. Přesvědčení, že „Ukrajinci nás využívají, musíme být vůči nim tvrdší“, se stalo hitem veřejných diskusí.
Ani PiS, které sice získalo v říjnových parlamentních volbách nejvíc hlasů, ale nedokázalo vytvořit vládu, ani Tuskova Občanská koalice (KO), jež převzala kormidlo vládní koalice středových a levicových stran, v roce 2023 nezpochybňovaly plnou vojenskou a logistickou podporu Kyjeva i jeho usilování o členství v euroatlantických strukturách. Snažily se spíše diferenciovat témata: migrace a zemědělství nabízejí prostor pro politické spekulace, zatímco v otázkách národní bezpečnosti musí panovat konsensus.
Tento konsensus se však rozpadl během prezidentské kampaně v roce 2025. Jejím neformálním začátkem bylo prohlášení kandidáta PiS Karola Nawrockého a později i reprezentanta liberálů Rafała Trzaskowského (KO), že je třeba omezit výplatu rodinné dávky 800 plus (800 zlotých měsíčně na jedno dítě – pozn. překl.) pro ty ukrajinské uprchlíky, kteří nepracují a neplatí v Polsku daně. Tento návrh předložili již v roce 2023 lídři Konfederace, teprve teď však nastala jeho chvíle: omezení dávek podpořilo celých 88 procent Poláků. V obecně polarizované a rozdělené polské společnosti je to mimořádná shoda.
Nawrocki se u toho nezastavil. V březnu 2025 navrhl automaticky přesouvat občany Ukrajiny na konec pomyslných front u lékařů, čímž přímo navázal na populární městskou legendu o privilegování Ukrajinců ve zdravotnictví. Již coby vítěz voleb na konci srpna 2025 prezident Nawrocki vetoval návrh zákona upravujícího podporu uprchlíků z Ukrajiny a vedle zastavení vyplácení 800 plus nepracujícím navrhl také odebrat jim přístup k bezplatnému veřejnému zdravotnictví.
V boji o hlasy před druhým kolem Nawrocki v květnu navštívil lídra Konfederace Sławomira Mentzena, který v prvním kole získal téměř patnáctiprocentní podporu. Během rozhovoru streamovaného na YouTube Nawrocki podepsal Mentzenovo programové prohlášení. Slíbil tak mimo jiné blokovat vstup Ukrajiny do NATO nebo odmítnout vyslání polského kontingentu na východ dokonce i v případě uzavření příměří. Trzaskowski tyto postuláty tehdy nepodpořil, tři měsíce po prohraných prezidentských volbách se ale Občanská koalice na sociálních sítích propaguje přesně stejným heslem – „polská armáda na Ukrajině nebude“. V reakci na prezidentské veto připravila KO také vlastní návrh, který rovněž předpokládá radikální omezení pomoci ukrajinským uprchlíkům. Protiukrajinskost se stala součástí hlavního proudu nejen na pravici.
Ačkoliv je odebrání rodinných dávek samoživitelkám nebo důchodcům pečujícím o vnoučata nehumánní, bezpečnost státu neohrožuje. Absence trvalého míru na Ukrajině však už ano. Zdá se však, že i tento zájem jsou polští politici připraveni obětovat na oltář průzkumů.
V současné době hraje protiukrajinskou kartou nejúčinněji Konfederace. Těžko říct, co stojí za Mentzenovými 15 procenty hlasů – zda nedůvěra vůči sociální i státní správě, nebo antipatie vůči Ukrajincům. Je ale dobré si všimnout, že poté, co jak prezident Nawrocki, tak vláda pod vedením KO oznámili, že dávka 800 plus se bude vyplácet jen pracujícím uprchlíkům z Ukrajiny, preference jejich stran vzrostly, zatímco podpora Konfederace klesla.
Jak se bude téma Ukrajiny rozehrávat v nejbližší době, bude záležet na dění ve Washingtonu. Polská východní politika byla vždy závislá na americké strategii v regionu. Ostrý kurs amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Ukrajině se zamlouvá polské pravici. Dokonce i PiS, které bylo dříve systematicky protiruské, se na něj dívá vlídně. S ohledem na model polské obranné politiky – spočívající v bezpečnostním předplatném čili umístění co nejvyššího počtu vojáků NATO na území země a nákupu co největšího množství nejnovějších amerických zbraní – si lze těžko představit, že by se přístup k ukrajinským záležitostem mohl diametrálně lišit od toho, který razí Washington.
Zelenskyj se v obavě z kolísání Trumpových nálad v bezpečnostních otázkách čím dál silněji opírá o Evropu. Teoreticky je to směr shodný s linií polské vládnoucí koalice. Během nedávné návštěvy evropských lídrů v Bílém domě se ale pro zástupce Polska místo nenašlo.
Ve volební kampani v roce 2023 se do polské politiky vrátilo také téma volyňského masakru. Pod vlivem oficiálních i neoficiálních tlaků Kyjev otázku exhumace obětí Ukrajinské povstalecké armády (UPA) odblokoval a v září 2025 se konal první pohřeb ostatků obětí ve vsi Puźniki. Přestože v Polsku o exhumacích mluví všichni od členů obecních rad po prezidenta, nejvýše postavenou účastnicí pietního aktu byla toliko předsedkyně Senátu Małgorzata Kidawa-Błońska.
Tango samozřejmě musejí tančit dva. Ukrajinští představitelé nadále přistupují k mnoha aspektům polské pomoci jako k samozřejmosti. Rozehrávat ukrajinskou kartu v polské domácí politice by bylo mnohem obtížnější, kdyby exhumace začaly o několik let dříve a polskému byznysu by se zaručila podstatná role při obnově Ukrajiny. Na druhé straně se Poláci v očích Ukrajinců jeví jako příliš emotivní partner, pro něhož mají racionální argumenty jen omezený význam. A Ukrajincům vyčerpaným nočním ostřelováním i americkým vydíráním emoce beztak nescházejí.
Z polštiny přeložila Anna Šašková Plasová.
Článek vznikl v rámci projektu Reflections of the War in Ukraine in Visegrad Countries. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů z Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je podporovat myšlenky udržitelné regionální spolupráce ve střední Evropě.
ROČNÍK XIV. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2025