05. prosince, 2025 Tomáš Fošum
Prezident Petr Pavel se zdraví s premiérem Petrem Fialou. Foto: Vlada.gov.cz
Strany někdejší vládní pětikoalice získaly v říjnových sněmovních volbách dohromady téměř 44 procent čili víceméně stejně jako před čtyřmi lety. Vzhledem k vyšší účasti si dokonce připsaly více hlasů. Jelikož ale tentokrát nepropadlo tolik hlasů jako minule, odcházejí do opozice. Existovala vůbec reálná šance, že by si většinu v Poslanecké sněmovně udržely?
Nejen naše modely po celý rok ukazovaly, že šance bývalé pětikoalice stála v zásadě na třech podmínkách. Za prvé, že se Stačilo! nesmí dostat do Sněmovny. To se stalo. Za druhé, že vládní strany musejí získat hlasy navíc, respektive získat zpět ztracené voliče. V posledních týdnech před hlasováním se jim podařilo některé z nich mobilizovat. Takže to se taky povedlo. Nepovedla se ale třetí nutná podmínka, že Motoristé sobě zůstanou mimo hru. Protože kdyby se do Sněmovny nedostali, byl by Petr Fiala (ODS) zřejmě znovu premiérem. Takže šance tam byla, byť poměrně malá, ale nakonec se ukázalo, že to bylo blíž, než jsme si v průběhu roku mysleli.
Po volbách vypukla aféra s rasistickými a xenofobními výroky Filipa Turka, hlavní tváře Motoristů. Postupně se k tomu přidávají i další jeho kauzy. Kdyby vyplynuly napovrch už před volbami, Motoristům by nejspíš hrozilo, že by pětiprocentní práh pro vstup do Sněmovny nepřekročili. Tím by se splnila ona třetí podmínka. Kam by se hlasy pro ně mohly přesunout? Je možné, že by část jejich voličů zůstala doma?
Samozřejmě nevíme, co by se stalo. Na druhou stranu víme, jaký byl letošní elektorát Motoristů. Zhruba jeho třetina, možná trochu více, se skládala z lidí, kteří v roce 2021 u voleb nebyli. Buď jim ještě nebylo osmnáct, nebo prostě nepřišli. Voliči Motoristů měli letos po voličích Pirátů druhý nejnižší průměrný věk. Zbytek elektorátu Motoristů byl namíchaný z bývalých voličů Spolu, koalice PirSTAN, SPD, ANO nebo Přísahy. Takže je to opravdu velmi zajímavá směs lidí, která v tuto chvíli ještě není jednoduše definovatelná.
Stranám Fialovy vlády se vyčítá, že nedokážou oslovit alespoň část lidí, kteří volí třeba hnutí ANO. Jenže dokážou se jeho voliči ztotožnit s lídry, jako jsou například Petr Fiala, Vít Rakušan (STAN) nebo Zdeněk Hřib (Piráti)?
Moc ne. Česká politika funguje ve dvou blocích, které jsou relativně nepropustné. Asi měsíc před volbami jsme v Ipsosu změřili, že pouze šest až sedm procent voličů zvažuje strany z obou bloků, například hnutí ANO a STAN nebo Spolu a SPD. Takových voličů je ale opravdu velmi málo. Lidé se často rozhodují na základě antipatie k některým lídrům. Takže volič Spolu velmi nemá rád Andreje Babiše (ANO) a volič hnutí ANO velmi nemá rád Petra Fialu, Víta Rakušana nebo Zdeňka Hřiba. Tady je extrémně těžké si sáhnout pro voliče do druhého tábora. Spíše dochází ke kanibalizaci uvnitř táborů, takže se získávají hlasy na úkor potenciálního koaličního partnera. Jediný, komu se trochu podařilo překonat rozdělení na dva bloky, jsou Motoristé, byť jsou pořád těžko uchopitelní. Jejich výsledek, necelých sedm procent, však nebyl tak velký, aby znamenal nějaké zemětřesení v rozložení obou bloků.
A když si odmyslíme konkrétní lídry, dalo by se přetáhnout voliče z druhého tábora díky lepšímu programu?
Jenže odmyslet si lídry úplně nejde, protože jsou klíčovým faktorem, podle nějž se dnes lidé rozhodují. Ukázaly to už loňské evropské volby, minimálně v případě Kateřiny Konečné u Stačilo! a Filipa Turka u Motoristů. Z našich dat vyplývá, že více než padesát procent voličů si v eurovolbách kandidátku vybralo kvůli osobě lídra. Mám pocit, že programy stran si jsou až na výjimky hodně podobné a jsou pod rozlišovací schopnost voličů. Zásadní roli hrají lídři.
A podle čeho se voliči tedy ještě rozhodují? Jak zásadní byl letos třeba přístup k ruské agresi vůči Ukrajině? Zatímco někdejší pětikoalice Ukrajinu podporovala, nyní budou vládnout strany, které k pomoci napadené zemi mají buď odmítavý, nebo lhostejný postoj.
V kampani se vlastně vedla dvojí hra. Voliči tehdejší opozice se hodně rozhodovali podle ekonomických témat, životní úrovně nebo cen energií. U voličů SPD to bylo také téma migrace a podobně. Kdežto voliči bývalé pětikoalice se mnohem častěji rozhodovali podle zahraničněpolitické dimenze. Koalice Spolu na tom měla postavenou kampaň. Docela hlasitě o tom mluvilo i hnutí STAN. Piráti měli kampaň trochu jinou. Také oni ale říkali, že je potřeba chránit naše místo na Západě, naši geopolitickou bezpečnost, a nepustit k moci někoho, kdo by ji mohl ohrozit. Souvisí to s tím, že voliči pětikoalice často mají lepší finanční zajištění a inflační krize posledních let je nezasáhla tolik jako střední nebo nižší střední třídu, která volí strany vznikající vlády. Před volbami se tedy hrálo na dvou frontách a oba tábory vedly paralelní kampaně.
Říká se, že voliči ANO jsou s ohledem na válku na Ukrajině rozděleni zhruba půl na půl. Nebude jedné polovině teď vadit, že ANO bude vládnout s SPD a Motoristy? Minimálně v případě SPD jde o vyloženě protiukrajinskou stranu.
Balanc Andreje Babiše v otázkách zahraniční politiky samozřejmě teprve uvidíme. Nicméně na začátku ostré fáze kampaně novinářům říkal, že zahraniční politika není tématem voleb. Což dělal velmi chytře, protože věděl, že v této otázce má elektorát opravdu rozpůlený. Na druhou stranu pro jeho voliče je důležitější téma životní úrovně. Proto si myslím, že mu případně odpustí i některé věci ve vztahu k Ukrajině nebo zahraniční politice, pokud bude plnit sliby související s jejich ekonomickou situací.
Je na základě volebních výsledků koalice ANO, SPD a Motoristé nejpřirozenější vládní sestavou?
Určitě. Teď neřeším programovou nabídku, ale voličské preference. Byť Motoristé získali nějaké hlasy z druhého tábora, největší překryv potenciálu měli s hnutím ANO, byl tam i překryv s SPD. Takže tato koalice je z hlediska voličů velmi přirozená.
Někteří komentátoři vyčítají stranám pětikoalice, že se ani nepokusily vyjednávat s Andrejem Babišem a nabídnout mu nějakou alternativu ke koalici s SPD a Motoristy. Jak by ale podobné spojenectví vnímali voliči? Ponechme stranou, že Andrej Babiš o něj neprojevil zájem.
Nechci hodnotit výzvy komentátorů. Jim jde o normativní věci, které mohou mít argumentačně podložené, proč by to tak mělo být. Na druhou stranu voličsky to podle mě z pozice Andreje Babiše nedává smysl, protože teď má domluvenou koalici, která je v souladu s jeho elektorátem, která jeho elektorátu tolik nevadí. Mnohem více by mu vadila koalice s kýmkoliv z druhého bloku. Zároveň to vypadá, že se ANO, SPD a Motoristé velmi dobře domluví. Když se na strany bývalé pětikoalice tlačí, aby Babišovi nabídly alternativu ke stávajícím partnerům, málo se přitom přemýšlí nad tím, proč by to měl Andrej Babiš vlastně chtít. Docela otevřeně říká, že je spokojen se současným koaličním půdorysem. Navíc má bezesporu k dispozici data, z nichž vyplývá, že akceptace koalice se kteroukoliv z končících vládních stran bude u jeho voličů mnohem nižší než v případě spolupráce s SPD a Motoristy.
A znají i ostatní strany své voliče?
Dneska profesionalizace marketingu ve všech mainstreamových stranách funguje natolik, že mají k dispozici data a své voliče velmi dobře znají. Když jsem sledoval jejich kampaně, v zásadě všechny strany oslovovaly své cílové segmenty tak, jak měly. Říkaly a dělaly to, co bychom na základě znalosti dat očekávali. Je vidět, že umějí s průzkumy pracovat.
Prezidentské volby jsou sice jiným typem voleb, ale nemohou si strany bývalé pětikoalice vzít příklad z úspěchu Petra Pavla v roce 2023? Ve druhém kole při sedmdesátiprocentní účasti porazil Andreje Babiše, když získal 58 procent hlasů. Pavel se přitom netajil, že v roce 2021 volil koalici Spolu. Přesto se mu povedlo získat i řadu opozičních voličů. Není to ukazatel pro končící vládní strany, že voliče z opačného tábora lze přetáhnout?
Bezesporu je to velmi dobrý ukazatel toho, že to jde a že to stojí právě na osobnostech. A že není moc lidí v Česku, kteří by to zvládli. Petr Pavel je jedním z nich. Ve druhém kole prezidentských voleb dokázal vzít třetinu voličů ANO, a to v momentě, kdy proti němu stál lídr tohoto hnutí. Takže to byl velmi zajímavý fenomén. Ukázalo se také, že lidé od prezidentské funkce očekávají něco jiného než nutně exekutivní výkon. Na datech vidíme, že větší důraz kladli na reprezentativnost. Velká část voličů ANO byla v pohodě s Petrem Pavlem. Týmu Andreje Babiše se úplně nedařilo dát Pavlovi na čelo nálepku vládního kandidáta, protože měl atributy, které voliči u prezidenta hledají. Takže si myslím, že cesta k oslovení lidí z druhého tábora vede přes osobnosti. Za mě je ten systém dvou bloků dlouhodobě neudržitelný. A zároveň je nevýhodný pro končící vládní sestavu, protože v něm tahá za kratší konec. Pro ně je důležité, pokud chtějí uspět v příštích volbách a nespoléhat se na štěstí, propadlé hlasy a podobně, aby se pokusili to nějak překonat.
Jak by to měli udělat? Změnou lídrů, změnou programu nebo by měla vzniknout nová strana, která by část voličů přetáhla?
Všechny tři cesty připadají v úvahu, nicméně programy nikdo moc nečte. Důležitější je spíše změna identity, toho, co lidem nabízíte. Aby cítili, že daná strana vyzařuje nějakou energii, akceschopnost, kompetenci. Nemusí to být nutně o stovkách programových bodů. To vše samozřejmě může nabídnout nová strana, ale bude zajímavá jen tehdy, pokud ji budou tvořit zajímaví lidé. Založíte-li superkompetentní stranu s nejlepším programem na světě, ale bez známých lídrů, neuspějete. Ve finále vždy záleží hlavně na osobnostech.
Michal Kormaňák je analytikem společnosti Ipsos, specializuje se na volební průzkumy. Vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Absolvoval studijní pobyt na University of Portsmouth ve Velké Británii.
ROČNÍK XV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2026