04. března, 2024 Filip Zelenka
Letecký snímek výrobního závodu Kia Slovakia v obci Teplička nad Váhom. Foto: Wikimedia Commons/Adulko
Téma budoucí struktury ekonomiky, jež by mohla obstát ve světové konkurenci a zároveň nezamkla zemi jen v pozici pověstné montovny, není zásadní pouze pro naši republiku. Stejná problematika pálí také Slovensko, které je jediným státem na světě porážejícím Česko v počtu vyrobených aut na jednoho obyvatele.
Nicméně na rozdíl od nás se na Slovensku debata o tom, zda domácí ekonomika může v současné době obstát a zároveň nabídnout dostatek kvalifikované práce pro vzdělané zaměstnance, příliš nevede. Země se potýká s množstvím politických problémů, které si kradou pozornost veřejnosti výhradně pro sebe. Ačkoliv se mohlo zdát, že situace nemůže být horší než v dobách chaotického vládnutí pod záštitou expremiéra Igora Matoviče a exministra hospodářství Richarda Sulíka, staronový premiér Robert Fico a jeho společníci dokazují, že to možné je.
Slovensku se přesto poměrně daří lákat investice od zahraničních firem. Důkazem mohou být například ohlášené čtyři továrny na tepelná čerpadla, které zaměstnají dva a půl tisíce lidí. Stejně tak se Slovákům daří přesvědčovat velké automobilky, aby posilovaly a zvětšovaly své provozy. Podobně tomu je i v případě nově nastupujících čínských firem, jež na Slovensku budují výrobní kapacity pro rozvoj elektromobility.
Minulý rok se vedle značného rozšíření produkce tepelných čerpadel povedlo také přilákat výrobu baterií do elektromobilů. U Košic ji vybudují slovenská firma InoBat a čínská společnost Gotion High-tech. Fabrika by měla zaměstnat 1500 lidí. Investici podobného typu na Slovensku oznámilo rovněž Porsche. V tomto ohledu je na tom země pod Tatrami lépe než Česko, kterému se navzdory značné závislosti hospodářství na automobilovém sektoru nepodařilo prozatím přilákat žádného výrobce baterií do elektromobilů. Rozšíření výrobních kapacit na Slovensku loni oznámil také německý Volkswagen.
Navzdory zvenku jen těžko pochopitelné politické situaci tak slovenské instituce umějí vytvářet pro určité typy byznysu takové podmínky, aby se zahraniční firmy nebály investovat stamiliony eur do tamních provozů.
Nicméně pokud jde o mladé a technologické firmy, situace je značně horší. Při letmém pohledu na peníze investované ze strany fondů rizikového kapitálu je zřejmé, že Slovensko patří k vůbec nejméně zainvestovaným zemím střední a východní Evropy. Zatímco pobaltské státy nebo Česko zaznamenaly v posledních letech povzbuzující byznysové příběhy, Slovensko se nemá moc čím pochlubit. S výjimkou kyberbezpečnostní společnosti Eset, která vznikla už před více než třiceti lety, lze těžko najít slovenskou firmu, jež by v posledních letech udělala díru do světa.
Zastavme se chvíli právě u Esetu. Tato technologická společnost, která ročně utrží 560 milionů eur (přibližně 14 miliard korun), patří mezi skutečné globální hráče. Zároveň se skupina jejích zakladatelů značně podílí i na občanské společnosti. Byli například jedněmi z investorů u vzniku Denníku N a podpořili spoustu dalších projektů jako například organizaci Zastavme korupciu.
Nicméně i jejich víra v rodnou zemi se ukázala jako omezená. Jeden z otců zakladatelů Esetu Miroslav Trnka po zářijových volbách, po kterých sestavili vládu Robert Fico, Peter Pellegrini a Andrej Danko, oznámil, že natrvalo odchází ze Slovenska. „V předvečer voleb mě premiér dal do souvislosti s nějakým korupčním jednáním. To je věc, která ve mně něco zlomila, a řekl jsem si, že už není dobré, abych v tomto státě zůstal,“ vysvětloval své důvody Trnka. Odmítl například Ficovo tvrzení, že sponzoroval hnutí Progresivní Slovensko nebo prezidentku Zuzanu Čaputovou. „Nedal jsem jim ani euro. Jsem ochotný ukázat i bankovní účty, protože na rozdíl od jiných podnikatelů, kteří podporují Směr, mám všechny peníze vydělané poctivě,“ dodal.
Eset tak byl nepřímo zatažen do politického boje. Z celosvětově úspěšné firmy se stal jeden ze strašáků, které předseda strany Směr-SD Robert Fico vytahoval, když chtěl ve svých voličích vzbudit pocit, že bojuje proti establishmentu, jenž má plán na ovládnutí země. Je docela pochopitelné, že jednoho ze zakladatelů Esetu příliš nebaví v takové atmosféře pracovat. Zvlášť, když mu kvůli výrokům současného premiéra přišla i výhrůžka smrtí. Nutno dodat, že Eset patří mezi dvacet největších plátců daní z příjmů, ročně do slovenského státního rozpočtu odvede kolem půl miliardy korun.
A šance, že na Slovensku vzniknou nové Esety, které by v zemi zůstaly a případně i vylepšovaly jméno republiky v zahraničí, je v současné době velmi nízká. Z lokálních reportů o stavu startupového světa vychází, že se pod Tatrami investuje jen velmi nízký objem peněz do startupů. V roce 2022 do tamních inovativních firem přiteklo pouze 117 milionů eur (přibližně tři miliardy korun). Pro lepší srovnání se sluší dodat, že v případě lídrů regionu se jedná o násobně vyšší částky. Ve stejném roce to v případě Polska bylo 550 milionů eur, u Chorvatska 865 milionů eur, v Česku 1,1 miliardy eur a u prvního Estonska 1,4 miliardy eur. Z toho je patrné, že jak srovnatelně velké Chorvatsko, tak výrazně menší Estonsko jsou schopné kapitál na rozdíl od našich východních sousedů přitáhnout.
Důvodem přitom nutně nemusí být to, že by na Slovensku bylo málo podnikavých lidí. Naopak není výjimkou, že mladí Slováci zakládají inovativní firmy například právě v Česku, kam odjedou třeba za studiem a už zde zůstanou. „Děláme velmi málo pro to, abychom motivovali lidi se vrátit, nebo aby se zrušily překážky a zjednodušilo se jim usazení na Slovensku,“ řekl před časem pro slovenský deník SME Peter Kolesár z poradenské společnosti CIVITTA.
„Realita je taková, že talentování lidé a úspěšné firmy tady jsou, je jich ale méně i v porovnání s Českem nebo Polskem. Peníze proto startupy čerpají z evropských fondů,“ řekl pro web StartItUp šéf advokátní kanceláře MATHISON legal Oliver Majdúch. „Kdybychom měli víc peněz, které by byly lépe dostupné, tak by i odliv mozků, který je nejhorší v EU, byl nižší. Je potřeba mít talenty i peníze, které je zafinancují,“ dodal.
Není to ale tak, že by Slovensko bylo vyloženě nepřátelským prostředím pro vznik startupu. Například v případě zaměstnaneckých akcií je na tom o několik úrovní lépe než Česko. Zaměstnanecké akcie jsou možnost, jak se o případný úspěch startupu podělit se zaměstnanci. Zjednodušeně řečeno jde o možnost přerozdělení podílu za výhodných daňových podmínek. Slovensko minulý rok přijalo jednu z nejpříznivějších forem zaměstnaneckých akcií v Evropě. Úprava platí od letošního roku, takže je zatím brzo hodnotit její efekty, nicméně ukazuje alespoň náznak snahy zlepšit podmínky pro inovativní firmy.
Z výše zmíněného vychází, že pokud se nestane něco velmi nečekaného, východní soused Česka bude i nadále sázet na těžký průmysl a velké továrny. Pro dočasný sociální smír v oblasti zaměstnanosti a výkon ekonomiky jde zřejmě o dobrou volbu. Pokud by ale Slovensko mělo ambice nalákat zpět své vzdělané krajany z vyspělejších zemí, továrna na tepelná čerpadla zřejmě nebude důvod, proč by se tito lidé chtěli vrátit domů. Tím pádem se naděje, že by došlo k něčemu, co bychom mohli nazvat velkým návratem ztracených synů a dcer ze zahraničních univerzit, zřejmě ani z ekonomických důvodů nenaplní.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025