05. března, 2020 Jan Gregor
Zdroj: https://www.facebook.com/bezvedomiHBO
Seriál Ivana Zachariáše Bez vědomí je bezpochyby dalším výrazným zářezem české pobočky HBO na poli tvorby, který má ambice promlouvat ke globálnímu publiku streamovacích platforem. Po Hořícím keři, který zpracovával trauma československé společnosti z ruské okupace, jde o další epickou ságu, kterou autoři zasadili do klíčových okamžiků našich dějin.
Příběh debutujícího scenáristy Ondřeje Gabriela o velmocenských špionážních čachrech v době kolem pádu železné opony byl premiérově uveden 17. listopadu loňského roku, tedy v den 30. výročí sametové revoluce. Dějinný převrat ale jako by tvůrce zajímal ze všeho nejméně, a zápletka si místo toho vypůjčuje prvky ze zásobníku nejprovařenějších konspiračních teorií.
Ve většině ohledů přitom tahle šestidílná minisérie snese srovnání s americkou produkcí. Výprava je špičková: pochmurné kulisy Prahy konce osmdesátých let jsou věrně zachyceny do nejmenších detailů. Obsazení je podobně podařené od hlavních rolí po nejmenší štěky. A scénář je čistá žánrová práce poučeně čerpající ze špionážních klasik, zejména z poetiky Johna le Carrého. Disident Viktor Skála (Martin Myšička) a jeho žena Marie (Táňa Pauhofová) po letech strávených v britském exilu přijíždějí na podzim roku 1989 na návštěvu Prahy a brzy po příjezdu se stanou obětí podivné autonehody. Když se Marie probudí z bezvědomí, zjistí, že její manžel beze stopy zmizel, a začne po něm pátrat. Divák ovšem postupně zjišťuje, že se o Skálu zajímají i dvě znepřátelené frakce britské tajné služby, KGB provozující ve vojenském prostoru v Ralsku mučírnu a samozřejmě StB.
V intencích žánru nevypadají estébáci jako prvoplánoví zloduchové. Jsou vylíčeni jako profesionálové, kteří nejsou o nic lepší nebo horší než jejich západní protějšky a kteří sledují svou vlastní legitimní agendu. Dosluhující plukovník Vlach (Jan Vlasák) se dojemně stará o svou umírající manželku a mladý major Berg (Martin Hofmann) se pouští na vlastní pěst do vyšetřování podivných okolností kolem Skálova zmizení. Lehce romantizující humanizace režimních fízlů je ještě poměrně osvěžující, trochu problematičtější je pohled tvůrců na to, co se na sklonku roku 1989 opravdu událo.
Listopadové události vyznívají v celém rozkošatělém příběhu jen jako nepodstatná poznámka pod čarou. Nic se podle tvůrců nezměnilo. Staří vrátní oslovují nové struktury na ministerstvu vnitra stále soudruhu a soudružko. Britská špiónka míní, že Čechům a Slovákům nešlo o svobodu, ale o příležitost více vydělávat. A KGB na našem území dál vraždí a dosazuje lidi do klíčových pozic.
Výše zmíněný Hořící keř přesvědčivě ukazoval mechanismy normalizace, když si většina postav po Palachově oběti nechala symbolicky zlomit páteř a přizpůsobila se novým podmínkám husákovského socialismu. V Bez vědomí neprojde navzdory dějinným změnám žádná z postav ani náznakem psychologického vývoje. V posledních dvou dílech, když se na scéně opět vynoří zmizelý Viktor Skála, připomíná příběh nedávný seriálový hit Ve jménu vlasti. Ten pojednává o záhadném veteránovi, který se vrací do Ameriky po letech v islamistickém zajetí, a který možná je a možná není zakukleným teroristickým agentem.
V závěru seriálu se všechny dějové linky poměrně působivě spojí a uzavřou. Finále přináší prozření ve smyslu intimním i společenském. Hlavní hrdinka Marie je spoutána ve svazku s partnerem, kterému nelze věřit nos mezi očima. A společnost buduje nové zítřky na základě převratu, který byl podle autorů předem domluvený a jenom formální.
Celý seriál je báječně natočená nihilistická špionážní pohádka. Ivan Zachariáš se po Pustině opět představil jako suverénní režisér, který ze sebe už dávno setřásl nálepku tvůrce reklam a jenž si i touto minisérií otevřel další vrátka do elitního filmového světa. Ale coby lekce z významného období naší historie působí Bez vědomí přes všechnu pečlivou rekonstrukci dobové atmosféry bulvárně a chvílemi až urážlivě.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025