29. května, 2023 Táňa Matelová
Přijíždějícího z jižní strany přivítá Uhlířský vrch, vyhaslá sopka zkrášlená poutním kostelem. Foto: Táňa Matelová
Cestou vlakem z Olomouce se hanácké roviny brzy promění v pahorkatinu Nízkého Jeseníku. Právě na rozmezí tohoto nejrozlehlejšího pohoří České republiky a Hrubého Jeseníku leží Bruntál. Přijíždějícího z jižní strany přivítá Uhlířský vrch, vyhaslá sopka zkrášlená poutním kostelem. Pokud sem cestujete na podzim, jistě přijmete za svou jednu z teorií o původu názvu Jeseníků, podle níž vznikl ze staroslovanského výrazu jeseň (podzim) – zdejší smíšené lesy totiž touto dobou vytvářejí uchvacující scenérie.
Mnozí škodolibě dodávají, že podmanivá krajina kolem Bruntálu příliš nekoresponduje s estetickým vyzněním samotného sídla. Nicméně bruntálští jsou známí tím, že dokážou vtipy na účet města obrátit ve svůj prospěch. Jako například když si v roce 2010 vzal město na paškál sitkom Comeback. Zubaté žáby, na něž je podle scénáristů Bruntál bohatý, se záhy staly jakýmsi neformálním symbolem města. Suvenýry s žabí tématikou si nikoliv náhodně nelze koupit přes internet, je třeba se odvážit pro ně zajet přímo do Bruntálu. Seriál se mimo jiné zmiňuje o události z roku 1984, kdy měli místní rozbrečet herce Vladimíra Menšíka. K tomu však, jak praví pamětníci, došlo v nedalekém Vrbně pod Pradědem.
Přestože se s tropením žertů na účet Bruntálu a Bruntalanů lze setkat ve městě i napříč republikou, toto regionální centrum bylo až do konce druhé světové války kolébkou slezské kultury a průmyslu. Bruntál navíc zaujímá jedno významné prvenství. Jedná se totiž o zřejmě vůbec nejstarší město z institucionálního hlediska na našem území (!), takzvané magdeburské právo totiž získalo nejpozději roku 1213. Rozvoj města, které se již od středověku zaměřovalo na těžbu rud, narušila v 17. století řada katastrof, o nichž ještě bude řeč.
Opětovný rozkvět Bruntál zažil v éře průmyslové revoluce, kdy se zaměřil na textilní výrobu. V tomto odvětví dominovala továrna Gustav Marburg & Söhne, jedna z nejvýznamnějších továren v rakouském Slezsku. Podle dosud nedoložené legendy právě Marburgův závod jako první vyrobil džínovinu, se kterou se o několik let později proslavil americký Levi Strauss. Úspěšného židovského průmyslníka, který před první světovou válkou zaměstnával až 1400 pracovníků, dodnes připomíná náhrobek, mimochodem jediný dochovaný z celého židovského hřbitova. Ten sice došel zkázy podobně jako místní izraelité již za války, avšak židovského neštěstí využili i komunisté, kteří se neštítili vydláždit náhrobními stélami koryto Černého potoka.
Zdejší nezvykle časté pochmurné podnebí přičítají místní vzniku Slezské Harty, naší nejmladší vodní nádrži, která se kvůli ničivým povodním roku 1997 naplnila za pouhých několik dní. Přehrada o rozloze necelých 9 km2 je zdrojem pitné vody, energie, ochranou proti riziku povodní i cílem časté rekreace, avšak za cenu pohlcení obydleného údolí, kdy pod hladinou skončily domy, kostel, hřbitov i železobetonový most přes řeku Moravici, který potápěči mohou na dně spatřit dodnes. V blízkosti nádrže se tyčí další superlativ, a sice náš nejstarší stratovulkán Velký Roudný.
Chmury však Bruntál neprovázejí pouze na poli meteorologickém. V 17. století město zažívalo nájezdy švédských vojsk i epidemie a morové rány či požáry jej sužovaly také ve století následujícím. V bohaté historii této doby ale najdeme i jednu zvláštní, dnes poněkud pozapomenutou temnou kapitolu typickou téměř výhradně pro území Bruntálska a Libavska – město a jeho okolí proslulo vírou ve vampyrismus.
První případ byl zaznamenán v roce 1610 v nedaleké Břidličné, kde byla mrtvola, jež měla sužovat okolí, exhumována a následně spálena. Kvůli víře v nemrtvé začalo docházet k soustavnému hanobení lidských ostatků. Protože byl vampyrismus vnímán jako silně nakažlivý, nezřídka se dělo, že kromě nebožtíka „usvědčeného“ z posmrtné magie bylo spáleno dalších třicet těl, jež byla pohřbena po něm. Zřejmě nejvíce zarážející je přebujelá lidská představivost, která se stala kořenem těchto obvinění. Kupříkladu jistá Rosina Kleinsorg z Dvorců měla v roce 1714 pobízet mrtvá dětská těla k nočním toulkám. Rosinina mrtvola byla při exhumaci, kdy se údajně na hrobníka usmívala, rozčtvrcena a při převozu na spáleniště prý ještě stihla vypít půl vědra piva určeného na následný kar. Přestože tyto události udivují svou morbidností, na rozdíl od Jesenicka a Šumperska, kde v té době umíraly nešťastnice na hranicích coby domnělé čarodějnice, se pořád jednalo „pouze“ o hanobení lidských ostatků, nikoliv o trýznění živých osob.
Jako k mnoha dalším sudetským městům ani k Bruntálu nebylo 20. století příliš milostivé. Jedním z nejsmutnějších míst doslova nesoucích tíhu dějin je ulice Vrchlického naproti nádraží. Areálem dřívější textilní továrny patřící rodině Macholdově prošli za války zajatí angličtí letci, důstojníci a mnoho židovských žen, které zde zpracovávaly vysoce jakostní len, z nějž se vyráběl damašek pro bytový textil příslušníků SS. Po válce zde byli shromažďováni Němci určení k vysídlení. „Protrhli ženě ucho a hodili to do koše,“ vzpomínal na chování obohacujících se členů Revolučních gard člen 1. československého armádního sboru Miloslav Šafrán, jenž zde měl jako voják asistovat. Cesta odsunutých obyvatel, především žen, dětí a starších osob, se poté většinově ubírala do bavorského Memmingenu, kde dnes stojí muzeum, jehož expozice se věnuje jejich domovině.
S nástupem komunistů k moci se Bruntál zaplnil novými obyvateli, pro něž byly vytvořeny nové kulisy v duchu sorely, které někdejší výstavní město připomínaly jen velmi vzdáleně. Náměstí, kde Hitler na podzim roku 1938 pronášel projev ke zfanatizovanému davu, bylo divokých změn v duchu nového režimu ušetřeno. K přilehlým ulicím, z většiny pohlcených panelovou zástavbou, tak působí poměrně kontrastně. Lze zde obdivovat renesanční Gabrielův dům či rodný dům Terezie Kronesové, jedné z nejtalentovanějších vídeňských hereček předminulého věku. Nadaná dívka prožila milostný románek s polským šlechticem Severinem Jaroszyńským, jenž byl odsouzen za loupežnou vraždu a v roce 1827 skončil na šibenici. Po nešťastné události chtěla herečka svou kariéru ukončit, od čehož ji nakonec kolegové odradili, talentovaná umělkyně však zemřela o pouhé tři roky později.
Kronesová není jedinou rodačkou s podobnými vazbami na Polsko. Ve městě přišla na svět i jistá Iryna Jarosewycz, která za druhé světové války dodávala písněmi odvahu polským jednotkám. Jejich slavný velitel Władysław Anders se do pohledné Bruntalanky zamiloval a po válce se s ní oženil.
Za čtyřicetileté éry komunismu byly kromě panelových sídlišť vystavěny nové sportovní haly, školy, administrativní budovy a samozřejmě také průmyslové podniky. Naopak někdejší textilní průmysl, určující ráz města po řadu desetiletí, zanikl. Do 60. let vstoupil Bruntál coby centrum stejnojmenného, nově vytvořeného okresu, s čímž se těžko smiřoval především populačně početnější Krnov. Od roku 1968 se bruntálská kasárna, vybudovaná roku 1938, stala na dvacet let bydlištěm stovek sovětských vojáků a svým způsobem i regionálním fenoménem, jemuž se však místní spíše obloukem vyhýbali. V roce 2017 se začalo jednat o demolici chátrajících budov a postupně zde vznikla relaxační zóna se zelení a víceúčelovým hřištěm.
Návštěvník by zcela jistě neměl minout dominantu města v podobě zdejšího zámku, který nechali na místě gotického hradu vystavět páni z Vrbna. Na počátku třicetileté války připadl objekt, stejně jako celé bruntálské panství, Řádu německých rytířů, díky němuž se – pomineme-li počáteční rekatolizaci regionu – město i široké okolí dočkaly největšího rozmachu v dějinách. Vrcholu tento rozkvět dosáhl v 19. století, kdy se Bruntál stal sídlem velmistra řádu. Z nejvýznamnějších představitelů tohoto církevně-hospodářského společenství nelze nezmínit arcivévodu Evžena Habsburského, velmistra v letech 1894–1923, jenž se do dějin města i panství vepsal zlatým písmem – vznik úctyhodné zámecké knihovny a obrazové sbírky, rozsáhlá rekonstrukce zámku či nedalekého hradu Sovinec blednou oproti jeho práci na poli výstavby školních, a především nemocničních zařízení. Zámek a přilehlý park, od nového milénia opět svědomitě udržován, patří společně s novou kavárnou v přízemním sále zámku jednoznačně k nejpříjemnějšímu posezení v Bruntále.
Po záboru pohraničí Německem byl Řád německých rytířů okamžitě zrušen, mnoho jeho členů bylo internováno či skončilo v koncentračních táborech, přesto rytíři většinu původního majetku dosud na českém státu nezískali. Jednou z výjimek je zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jehož prastarých zdech můžete ve vánočním čase obdivovat zřejmě nejzajímavější sezónní atrakci města, a sice dřevěný pohyblivý betlém. V obdivuhodné práci řezbáře Josefa Nedomlela dnes pokračuje jeho syn František. Právě tento umělec se zasloužil o zdařilou obnovu křížové cesty na Uhlířský vrch, kterou lemuje monumentální lipová alej z druhé poloviny 18. století, vítěz v anketě Alej roku 2022.
Jako mnoho jiných sudetských měst se také Bruntál potýká s problémy typickými pro periferní sídla, jako je nedostatek pracovních míst a s ním související odliv mladé generace, či skutečnost, že od roku 2007 nemá toto okresní město vlastní porodnici. Přese všechno si Bruntál často přisuzovanou nálepku ošklivého káčátka Jeseníků nezaslouží. Město má své chlouby. Ať už turistu zaujme zámek a jeho park, nebo si sem prostě jen zajede koupit balení celorepublikově známých slaných tyčinek ve žlutém obalu, které může zapít pivem z místního regionálního pivovaru, musí chtě nechtě uznat, že bez Bruntálu by české Slezsko přišlo o nenahraditelnou část své pověstné rozmanitosti.
Podpořte prosím naši sbírku na Hithitu: https://www.hithit.com/cs/project/12032/tref-se-do-demokratickeho-stredu
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024