Budapešťský Harlem

09. prosince, 2015 Alena Mikolášková RUBRIKA Zraněná města

---

Možná to brzy bude dobrá adresa... Zdroj: Wikimedia Commons/Illustratedjc

 

Každé město má svou odvrácenou tvář, a častokrát nás překvapí, že se s ní můžeme setkat kousek od nablýskaných cukrátek v centrech. V Praze to býval Josefov, dnes je to Žižkov. V Budapešti to býval a stále je Josefov, Józsefváros – osmý okrsek, tzv. nyócker.

 

Tisíce stříkaček

Je to vlastně paradoxní, protože ať přijedeme do Budapešti vlakem nebo autobusem, první čtvrť, kterou v Budapešti poznáme, je právě Józsefváros, čtvrť s nechvalnou pověstí. Sousedí totiž jak s vlakovým Východním nádražím (Keleti pályaudvar), tak s Népligetem, kam přijíždí autobusy. První, s čím se tedy můžeme setkat, je budapešťský Harlem, jak Jozsefváros nazývají samotí Maďaři. Není to vyloženě škaredá čtvrť, byla postavena koncem 19. století a najdeme v ní spoustu pěkných i významných staveb – Národní muzeum, Semmelweisovu lékařskou univerzitu, krásné kostely nebo hlavní budapešťský hřbitov, který rozhodně stojí za návštěvu. Ale jsou tu i staré činžáky, čtvercová uliční síť a parky. Jako po celé Budapešti, jen s tím rozdílem, že fasády, chodníky a silnice se tu již dlouho neopravovaly. Zrezlé cedule a zábradlí, vytlučená skla lamp nebo rozdrolené chodníky, zašedlé vývěsní štíty, smetí a psí výkaly, i to vytváří kolorit osmé čtvrti. Vzhledem k těsné blízkosti centra Budapešti sem občas zabloudí turisté, ale rychle své kroky otočí zpět. Není se čemu divit, samotní Budapešťané do Józsefváros nechodí příliš rádi.

„Neupravenost“ ulic ale není jediným důvodem, proč do osmé čtvrti, vyjma jejích obyvatel, nerado chodí tolik lidí. Hlavní příčinou je všudypřítomnost drog a všech následků, které s sebou jejich užívání nese – vysoká kriminalita, prostituce, špína, zfetovaní lidé, kteří mohou být nebezpeční svému okolí, a poházené použité injekční stříkačky na každém rohu. Jsou to právě stříkačky, které představují největší riziko, protože jsou úplně všude – na ulicích, v odpadkových koších, na dětských hřištích nebo v poštovních schránkách. Dobrovolníci, kteří pomáhají závislým lidem, podle svých slov posbírají měsíčně tisíce stříkaček.

 

Možná inspirace

Józsefváros má ale přes své nástrahy, které jsou bezesporu zdraví nebezpečné, i svého jedinečného ducha. Život se zde neodehrává za špinavými okny, ale přímo na ulicích. Malí kluci hrají karty na zaparkovaných autech, a ti velcí hrají čáru o peníze, sousedi spolu klábosí, když se potkají, a je jim jedno, zda jsou na opačné straně silnice. I přítomnost několika vysokých škol dokazuje, že Józsefváros na tom nebude tak zle. Třeba se časem podaří vymýtit drogový mor a „osmička“ se stane stejně trendy čtvrtí, jako je „sedmička“.

Sedmá čtvrť, Erzsébetváros, která s Józsefváros sousedí, byla dlouhou dobu polozapomenutou nebezpečnou čtvrtí. Předtím zde žili převážně Židé, z nichž se jen málo vrátilo z hrůz druhé světové války. Posledních dvacet let se ze sedmé čtvrti stává módní čtvrť pro mladé, hipstery a turisty, kteří si chtějí užít město hlavně v noci. Vedle synagog jsou tu totiž tzv. romkocsmy – kluby, které vznikly v polorozpadlých domech. Kluby s neopakovatelnou atmosférou, se starým nábytkem nebo tureckými záchody. Třípatrové labyrinty místností s oprýskanými zdmi, ve kterých se pravidelně konají různé kulturní akce, se staly dalším lákadlem a důvodem, proč Budapešť určitě navštívit. Možná podobný osud čeká osmou čtvrť, Józsefváros, nebo si to alespoň můžeme toužebně přát.