15. října, 2019 Jan Holovský
Andrej Babiš (vlevo) a Viktor Orbán na zářijovém demografickém
summitu v Budapešti. Foto: Vlada.cz
Většina evropských států prochází silnou demografickou krizí již od sedmdesátých let 20. století. Ta se postupně zhoršuje, navíc po rozpadu východního bloku zasáhla i bývalé socialistické země, jež do té doby generační obměnu obyvatelstva většinou zvládaly bez potíží. Navzdory časté relativizaci jde o problém, který může být pro budoucnost starého kontinentu fatální.
Hlasy volající po jeho řešení jsou dlouhodobě slabé a často umlčované rozličnými argumenty. Vévodí mezi nimi módní ekologické stanovisko, jež pokles populace vítá jako naději pro přírodu, a rovněž víra ve všemocný technický pokrok v čele s robotizací. Druhý argument pomalu ustupuje do pozadí, protože je už pár let evidentní, že růst českého HDP je silně podvázán nedostatkem pracovních sil způsobeným kombinací charakteru ekonomiky a dopadů nízké porodnosti. Mimochodem: v sousedním Německu byla poptávka po pracovnících jedním z hlavních argumentů pro kontroverzní masivní imigraci.
Výše zmíněný ekologický postoj má však poněkud hlubší kořeny, neboť úzce souvisí se západní krizí identity a ztrátou naděje na lepší budoucnost. A nejspíš ho ještě umocní současná vlna „zelené“ politiky Evropské unie, která nabývá na síle. Přitom vymírání bude stále intenzivněji poškozovat nejen ekonomiku, ale všechny stránky života od vědy přes služby po sport. V neposlední řadě se neúměrně zvyšují náklady na důchody.
Mezi hlavní ukazatele demografického vývoje patří úhrnná plodnost, nazývaná též fertilita. Ta udává průměrný počet dětí na jednu ženu a používá se jako hlavní ukazatel generační obměny společnosti a dlouhodobé udržitelnosti populace. Ve vyspělých státech její ideální hodnota odpovídá 2,1 dítěte na ženu, při které se společnost kompletně generačně obnovuje. Této mety ale v současné Evropě nikdo nedosahuje. Zbytek Západu, tedy především mimoevropské země Anglosféry kromě Kanady, většinou udržoval fertilitu okolo dvou potomků na ženu, ale to se v posledních letech změnilo. Podobně jako Velká Británie a Irsko se mimoevropská Anglosféra pohybuje v současnosti kolem hodnoty 1,7 dítěte na ženu. Vzhledem k silné imigraci, kterou mají některé západní státy relativně slušně promyšlenou, by podobná míra fertility nemusela znamenat nebezpečí, jenže očekávaný další pokles porodnosti už může být velkou komplikací.
V roce 2018 opět klesl počet narozených v kdysi z evropského hlediska nadprůměrně plodné Skandinávii (s výjimkou Dánska), to samé platí pro Benelux. Země evropského jihu se pak stále nedokázaly dostat z výrazného úbytku novorozenců během poslední hospodářské krize a z hlediska fertility jsou na tom nejhůře z celé Evropy. Přímo alarmující jsou údaje z Itálie a Španělska, jež vykazují jen 1,25 dítěte na ženu. Ale o moc lépe na tom není ani většina zemí vylidňujícího se Balkánu, kde situaci zhoršuje nadprůměrná úmrtnost. Ještě před pár lety nadějný východ Evropy v čele s Ruskem a Ukrajinou loni potvrdil rychlý pokles, což dosvědčují i první čísla za rok 2019. Ve spojení s emigrací a malou hospodářskou výkonností se jedná pro tento kout světa o nebezpečnou směs. Dětí ubývá i ve Francii, která přesto stále zůstává lídrem kontinentu v úhrnné plodnosti.
Složitější je vývoj v Pobaltí, kde klesá porodnost v Lotyšku a v Litvě, zatímco v Estonsku trochu roste. Ani v jedné z pobaltských republik ovšem počet novorozenců nepřevyšuje počet zemřelých. V kombinaci se silným vystěhovalectvím se tak všechny tři setrvale vylidňují.
Celkový vývoj populace je o to překvapivější, že Západ a částečně také východní Evropa většinou zažívají hospodářský růst, což v minulosti vyústilo ve vzestup porodnosti. Důvodem je zřejmě zásadní proměna životního stylu mladších generací, který může mít za následek rychlé prohloubení demografické krize.
Jak si z hlediska demografie vede střední Evropa? Na prvním místě je nutné vyzdvihnout růst fertility v České republice. V roce 2018 dosáhla hodnoty 1,71 potomka na ženu, přitom v krizovém roce 2011 činila jen 1,43 a roku 1999 dokonce pouhých 1,13 dítěte. Česko se tak dostalo na přední příčky v celé Evropě, přičemž ve středoevropském regionu nemá konkurenci a jen kousek ho dělí například od USA s hodnotou 1,73. Neznamená to však, že by celkový počet novorozenců u nás rostl. Naopak už třetí rok mírně klesá, protože je v reprodukčním věku čím dál tím méně žen. Minulý rok se tak zde narodilo 114 036 dětí, což je o pět a půl tisíce méně než v roce 2009, kdy byla fertilita 1,5. Pro srovnání: loni u nás zemřelo 112 920 lidí.
Je otázkou, jakou roli v tuzemské porodnosti hraje politika. Podporu rodin s více potomky dlouhodobě prosazuje KDU-ČSL, která pro ně ve vládě Bohuslava Sobotky prosadila výrazné zvýšení státní podpory. Nicméně v posledních letech se tématu ujalo také hnutí ANO a částečně i ČSSD, jež spolu v současnosti tvoří vládní koalici. Premiér Andrej Babiš rozpoznal, že v této problematice spočívá silný voličský potenciál. Jeho hnutí ANO i ČSSD tak mimo jiné mluví o snaze, aby se v klasické rodině místo dvou dětí staly ideálem tři, což by pak pomohlo vykrýt bezdětné jedince a dosáhnout fertility na úrovni generační obnovy. V létě 2019 proto vláda diskutovala o možném státním příspěvku na auto pro rodiny se třemi a více potomky. Pro ty se navíc údajně připravuje další zvýšení finančního příspěvku státu, nárůst daňových úlev či výraznější pomoc při slaďování soukromého a pracovního života.
Ulevit vícečetným rodinám měly rovněž proslulé slevy na jízdném. Nyní se objevují zprávy o finančních příspěvcích na bydlení. Právě podpora bydlení, jehož obtížná dostupnost silně trápí nejen mladé rodiny, by mohla být pro porodnost výraznou vzpruhou. Na druhou stranu se již delší dobu hovoří o nutnosti rozvoje sítě zařízení předškolní péče, jehož vliv na zvýšení porodnosti potvrzují především data z Německa. Vedle toho působí miliardy vynaložené na slevy na jízdném jako neefektivně utracené. Naopak se příliš nemluví o zohlednění počtu ratolestí při stanovení výše důchodu. To bývá poměrně hojně kritizováno jako diskriminační vůči bezdětným. Opačný argument naopak vyzdvihuje současnou diskriminaci rodin s dětmi, které mají obecně mnohem napjatější rozpočet.
Ve zbytku střední Evropy je situace rozdílná. Německo se po zvýšení podpory rodinám, zahrnujícím mimo jiné již zmíněnou masivní výstavbu jeslí a mateřských škol po roce 2006, a rovněž po masové mimoevropské imigraci od roku 2015 dočkalo skokového nárůstu nově narozených dětí. Z hodnoty fertility 1,33 v roce 2006 se dostalo až na 1,59 v roce 2016. Poté nastal malý pokles, a minulý rok tak v Německu zaznamenali 1,57 dítěte na ženu, což je po Česku nejvíce ve střední Evropě. Přesto se rychlost vymírání příliš nesnížila. Podařilo se pouze stabilizovat do té doby vzestupný trend převahy zesnulých nad narozenými, která minulý rok čítala přibližně 167 tisíc osob. V Německu však obyvatel přibývá, neboť tam v posledních letech oficiálně přichází okolo 400 tisíc imigrantů ročně, z nichž necelou polovinu tvoří příchozí z Evropy.
Podobným, i když ne tak dynamickým vývojem si prošlo též Rakousko. V první dekádě nového tisíciletí mělo fertilitu okolo 1,4 dítěte na ženu, ale v druhé dekádě nastal mírný růst, který vyvrcholil v roce 2016 na hodnotě 1,53. Poté následoval menší propad až na loňských 1,48 potomka na ženu. Díky odlišné historii demografického vývoje si Rakousko udržuje oproti Německu malou převahu nově narozených nad zemřelými (minulý rok 1560). Každopádně se však díky vysoké imigraci počet jeho obyvatel výrazně zvyšuje. Pro srovnání lze uvést, že další alpské země, které někdy bývají také řazeny do střední Evropy, tedy Švýcarsko a Slovinsko, si v posledních letech udržují porodnost okolo 1,5 dítěte na ženu.
Čeští partneři z visegrádské čtyřky jsou na tom každý trochu jinak. Na Slovensku nepředstavuje demografická krize takové téma jako v Česku, ale přesto vláda pod vedením strany Směr-SD rodiny relativně podporuje, což možná přispělo k dlouhodobému pomalému růstu fertility. V krizovém roce 2012, od kterého tato strana nepřetržitě vládne, činila na Slovensku pouze 1,34 dítěte na ženu. V roce 2018 se už dostala na úroveň 1,54 dítěte, přičemž narození převažovali nad zemřelými o 3 346 osob. Stejně jako v České republice však počet novorozenců oproti předchozímu roku mírně klesl kvůli úbytku matek v reprodukčním věku.
Jestliže na Slovensku vidíme mírně pozitivní trend, v Polsku po skokovém zvýšení porodnosti díky startu programu 500+, v jehož rámci dostávala rodina podporu 500 zlotých měsíčně za každé druhé a další dítě (od 1. července 2019 už dostává tuto částku i za prvního potomka), a po zavedení dávek na bydlení fertilita zase klesla. V roce 2015, kdy začala vládnout strana Právo a spravedlnost (PiS), která výše zmíněná opatření zavedla, činila jen 1,32 potomka na ženu, ačkoliv Poláci nebyli na rozdíl od zbytku Evropy příliš zasaženi hospodářskými problémy. V roce 2017 sice úhrnná plodnost vystoupila až na hodnotu 1,49, ale vloni se snížila na 1,47, což se odrazilo i v převaze zemřelých nad narozenými ve výši asi 26 tisíc. První čísla za rok 2019 pomalý pokles fertility potvrzují. Nová vláda, jež vzejde z podzimních parlamentních voleb, tedy bude muset celou problematiku ještě přehodnotit.
Asi nejvíce se diskutuje o potřebě zvýšení porodnosti v Maďarsku, kde již od roku 1981 více lidí umírá, než se narodí. Od roku 2010 nepřetržitě vládne strana Fidesz. Ta začala s halasnou podporou státu rodinám s dětmi, díky čemuž stoupla fertilita z nebezpečně nízké hodnoty 1,23 potomka na ženu v roce 2011 až na úroveň 1,49, kterou si udržuje poslední tři roky. Stabilizace převisu mrtvých nad narozenými ve výši 30 až 40 tisíc ročně je však pro vládní stranu velmi slabý výsledek, obzvláště když také v Maďarsku ubývá potenciálních matek, a tím i novorozenců – v roce 2018 jich bylo jen 89 807. Nepomohly tak ani leckdy až pitoreskní nápady na zvýšení porodnosti, jako byly státem organizované seznamovací akce.
Proto maďarský premiér Viktor Orbán věrný svému ráznému přístupu na počátku roku 2019 vyhlásil nový radikální program. Ženám se čtyřmi a více dětmi odpustí celoživotně daně a mladé rodiny dostanou možnost bezúročné půjčky v maximální výši deseti milionů forintů (asi 800 tisíc korun), přičemž tento dluh jim bude odpuštěn po narození třetího dítěte. Vysoká státní podpora čeká rodiny s více ratolestmi také u bydlení nebo při pořízení auta. V příštích letech tak bude mimořádně zajímavé sledovat, zda recept Viktora Orbána na vyšší porodnost přinese ovoce.
ROČNÍK XII. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2023