02. prosince, 2021 Miroslav Šepták
Sebastian Kurz v dobách své největší slávy. Foto: Miroslav Šepták
Když v roce 2017 převzal vedení Rakouské lidové strany (ÖVP), sliboval Sebastian Kurz nový styl politiky bez vlastních skandálů a rozmíšek s koaličními partnery. Podstatná část voličů alpského státu mu opakovaně věřila, což Kurzovi umožnilo hned několik zápisů do rakouské historie. Stal se nejmladším spolkovým kancléřem v dějinách země. Jako jediný lidovecký politik zvítězil dvakrát v parlamentních volbách. Jím vedené vlády dokázaly provést důležité a dlouho odkládané dílčí reformy v daňové a sociální oblasti. Jeho vládnutí poslední dobou samozřejmě zásadně ovlivnila koronavirová pandemie. Ani s ní spojené problémy však nijak podstatně neotřásly důvěrou obyvatel v jeho schopnosti.
Vše se pro něj začalo komplikovat v květnu tohoto roku, kdy poprvé čelil obvinění státního zastupitelství z nepravdivé výpovědi před parlamentním vyšetřovacím výborem. Hlasy požadující jeho odstoupení tehdy s přehledem ustál. O pět měsíců později hledala policejní razie v sídlech spolkového kancléřství a lidové strany důkazy o údajném financování zmanipulovaných průzkumů veřejného mínění ze státních peněz. Kurz se dostal pod silný tlak veřejnosti i svého koaličního partnera Zelených. Hrozil pád vlády a odchod ÖVP do opozice. Eventuální předčasné volby po pouhých dvou letech od posledního hlasování si žádná z rakouských politických stran nepřála.
Kurz rozetnul patovou situaci 9. října svou rezignací na pozici spolkového kancléře, ačkoli takový postup předtím vehementně odmítal. Ani jeho druhá vláda tedy nevydržela celé pětileté funkční období (první se rozpadla po zhruba dvou a půl letech po skandálech koaličních Svobodných). Kurz přenechal funkci kancléře svému blízkému spolupracovníkovi a dosavadnímu ministru zahraničí Alexandru Schallenbergovi (ÖVP). V Rakousku se tak bude rovněž uplatňovat model známý z jiných středoevropských zemí. Šéf nejsilnější vládní strany nemůže nebo nechce vykonávat post předsedy vlády, a tak za sebe nominuje loajálního spolustraníka. V Polsku uvedenou roli aktuálně plní Mateusz Morawiecki pro Jarosława Kaczyńského, na Slovensku zase Eduard Heger pro Igora Matoviče.
Kurz převzal vedení poslaneckého klubu lidovců a nadále zůstal předsedou strany, třebaže veřejnost zastávala opačný názor. Podle průzkumu renomované agentury veřejného mínění Peter Hajek Public Opinion Strategies si 65 procent dotázaných přálo úplný odchod Kurze z politiky, přičemž pouze 27 procent se vyslovilo pro jeho setrvání.
Znamená to tedy, že hvězda teprve pětatřicetiletého politika zapadla? Pojďme si shrnout fakta. Rakousko je právním státem, kde se uplatňuje presumpce neviny. Jakkoli jsou obvinění státního zastupitelství vážná, konečné slovo bude mít nezávislá justice. Podle žalobců byly v letech 2016 až 2017 ze státních peněz financovány zmanipulované průzkumy veřejného mínění, které byly publikovány v bulvárním deníku Österreich. Celá akce měla napomoci vytvořit obraz tehdejšího šéfa lidovců Reinholda Mitterlehnera jako neschopného politika, a umést tak Sebastianu Kurzovi cestu do předsednického křesla.
Důsledné srovnání všech dostupných demoskopických dat přitom jasně ukazuje, že ÖVP pod vedením Reinholda Mitterlehnera ztrácela šťávu. Neměla co nabídnout, neboť se dostávala stále více do stínu tehdejšího koaličního partnera, tedy sociální demokracie. Kurzovo jmenování do čela strany představovalo zatažení pomyslné záchranné brzdy. ÖVP touto personální rošádou započala zdařilou proměnu image od trápícího se subjektu v dynamické a otevřené hnutí.
Kromě toho jen politicky velmi naivní člověk by mohl hledat spojence v listu Österreich. Jeho vlastník Wolfgang Fellner se pohybuje v prostředí bulváru téměř čtyři dekády. S ním nemá nový styl politiky nic společného. Navíc obvinění proti Kurzovi se zakládají z velké části na jeho privátních chatech. Nemá snad právo i veřejný činitel v soukromí formulovat některé myšlenky bez obalu a dát průchod emocím?
Kurzovy další kroky se mohou ubírat třemi směry. Za prvé, pokusí se prokázat svou nevinu, což bude komplikované a potrvá to několik let. Kurz tak nejspíše ztratí trpělivost, do politického ringu hodí ručník a najde nové uplatnění v soukromé sféře. Za druhé, Kurzovi přestane věřit domovská strana. Lidovci budou požadovat jeho odchod z politiky, jejich současný šéf však založí „natruc“ vlastní politický subjekt. Sám Kurz v současné době nejvíce sází na třetí možnost. V kuloárech usilovně pracuje na svém očištění, například prostřednictvím nedávno zveřejněného posudku odborníka na trestní právo a kriminologii Petera Lewische. Tento profesor vídeňské univerzity upozornil ve své expertíze na nedostatečnou rešerši i nesprávnou textovou analýzu inkriminovaných chatovacích protokolů.
Kurz doufá v brzké zproštění všech obvinění a návrat do nejvyšších funkcí. Navázat na předchozí úspěchy bude pro něj po všech kauzách velmi obtížné, i když mu stále důvěřuje velké množství skalních příznivců ÖVP. Navíc může těžit z celkové slabosti opozice i koaličních Zelených, kteří vůči němu dosud nenašli skutečného vyzyvatele. Kurz tak zamýšlí čeřit vody rakouské politiky i nadále, jen poslední dobou pracuje více v pozadí.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025