Čtyři mušketýři

20. února, 2024 Tomáš Fošum RUBRIKA Úvodník

---

Odvrácená tvář Visegrádu? Premiérské kvarteto z roku 2021. Foto: Vlada.cz

 

V polovině ledna se slovenský premiér Robert Fico vypravil do Budapešti, aby se setkal se svým maďarským kolegou Viktorem Orbánem. Navzdory zimnímu počasí byla atmosféra na schůzce vřelá. Její účastníky totiž řada věcí sbližuje. Třeba přístup k válce na Ukrajině, když na jedné straně zpochybňují suverenitu napadené země a na straně druhé vykazují zvláštní shovívavost vůči ruskému agresorovi. Oba také neskrývají autoritářské tendence, které se mimo jiné projevují ve vztahu k justici nebo médiím.

 

Kvůli svému chování se v Evropské unii ocitají v jisté izolaci. Někdo další by se jim tak do party hodil. Není překvapivé, že jejich tázavé pohledy míří do Prahy a Varšavy. „Budu vyvíjet tlak na českého premiéra, aby co nejrychleji svolal setkání premiérů Visegrádské skupiny,“ pronesl poněkud zhrzeně po zmíněné návštěvě v Budapešti Robert Fico. Visegrádská čtyřka byla podle něj „úmyslně znefunkčněna“. Z kontextu vyplynulo, že se jedná o spiknutí bruselských elit, které zpracovaly i Česko, jež v současnosti Visegrádu předsedá. Viktor Orbán to loni v červenci řekl přímočařeji: „Federalisté zaútočili na visegrádskou čtyřku a výsledek vidíme. Češi v podstatě přešli na stranu federalistů, Slovensko se potácí, jen Poláci a Maďaři drží.“

Slovensko se dnes už evidentně nepotácí, protože se tam na podzim vrátil k moci Robert Fico. Naopak „na stranu federalistů“ přešlo Polsko, kde říjnové volby prohrála Orbánovi kdysi velmi blízká strana Právo a spravedlnost vedená Jarosławem Kaczyńským. Ta dlouho držela s maďarským vůdcem basu. Navenek se s ním rozžehnala až poté, co se po útoku Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 stal falešným mírotvorcem.

V Polsku se ujala vlády koalice v čele s Donaldem Tuskem, jenž se evidentně nemíní s politiky typu Orbána a Fica bratříčkovat. Snaží se obnovit fungování Výmarského trojúhelníku čili spolupráci s Německem a Francií. Mimochodem, ke vzniku tohoto formátu došlo ve stejné době jako v případě zrození Visegrádské skupiny, tedy v roce 1991.

Na zvratu v polské politice je pěkně vidět, jak jedno hlasování může podobou visegrádské spolupráce otřást. Ostatně, stalo se to hned v jejích počátcích, když se po parlamentních volbách v létě 1992 začalo rozpadat Československo. Na Slovensku usedl na trůn autoritářský premiér Vladimír Mečiar, za jehož panování se zastavilo směřování země do NATO a EU. Na vládní úrovni se nescházel ani Visegrád. Nebyla to jenom Mečiarova vina. Novopečený český premiér Václav Klaus dával najevo, že coby údajný středoevropský ekonomický tygr nebudeme při integraci do západních struktur na naše „zaostalé“ partnery čekat. Mušketýrské heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho“ mu bylo cizí.

Tehdejší český prezident Václav Havel se snažil visegrádskou spolupráci v alespoň nějaké formě udržet. Není divu, neboť ji společně se svým polským protějškem Lechem Wałęsou a maďarským premiérem Józsefem Antallem na maďarském hradě Visegrád slavnostně zahájil. Všichni tři bývali odpůrci komunistického režimu. I díky tomu dostala Visegrádská skupina do vínku lepší image, než má dnes.

Po několikaletém útlumu po roce 1992 se užší spolupráce na politické úrovni obnovila. Do hry se po Mečiarově pádu vrátilo Slovensko, z visegrádské trojky se stala čtyřka čili V4. Podobně jako v románu Alexandra Dumase Tři mušketýři, kteří nakonec také byli čtyři. V novém tisíciletí pak kooperace kvarteta zemí chvílemi vyloženě kvetla. Ne vždy ovšem přinášela čerstvé ovoce. Slovo Visegrád po roce 2015 zanechávalo zvláštní pachuť. Přičinili se o to i někteří kontroverzní premiéři včetně našeho Andreje Babiše. Nicméně Visegrád dráždil především tím, že na rozdíl od svých počátků, kdy byl pro něco, tedy pro integraci s politickým Západem, se nyní stavěl hlavně proti. Nejviditelnější to bylo a je u otázky společného přístupu EU k migraci.

Kvůli rozdílenému postoji vlád k ruské agresi vůči Ukrajině upadla V4 na politické úrovni do hlubokého spánku. Zatímco Česko a Polsko se postavily na stranu napadané země, Slovensko se „potácí“ a o Orbánovi už byla řeč. I proto český premiér Petr Fiala v odpovědi na Ficovu budapešťskou výzvu prohlásil, že momentálně by jednání premiérského kvarteta žádné výsledky zřejmě nepřineslo.

Je to konec Visegrádu? Vrátíme-li se k Dumasovým literárním hrdinům, v knize Tři mušketýři po dvaceti letech stojí někdejší přátelé d’Artagnan, Athos, Aramis a Porthos při povstání frondy proti sobě. Postupně se ale dokážou dát zase dohromady, byť už se nejedná o takové přátelství jako kdysi. Visegrádskou čtyřku čeká možná podobný osud.