Čtyři příčiny vítězství Alexandra Van der Bellena

09. října, 2022 Miroslav Šepták RUBRIKA Glosy, komentáře

---

Rakušané vsadili na kontinuitu, tedy na Alexandra Van der Bellena. Foto: Miroslav Šepták

 

Ani rekordní počet sedmi uchazečů o post rakouské hlavy státu nezabránil úřadujícímu prezidentovi Alexandru Van der Bellenovi v tom, aby vyhrál již v prvním kole. Jaké jsou hlavní příčiny jeho úspěchu?

 

Průběžné výsledky rakouských prezidentských voleb mluví jasně, žádné druhé kolo nebude potřeba. Alexander Van der Bellen obdržel zhruba 56 procent odevzdaných hlasů, a může tak plánovat další kroky ve funkci spolkového prezidenta. Obyvatelé státu pod Alpami tím dali zřetelně najevo, že si přejí v následujících šesti letech zachovat kontinuitu. K tomuto výsledku přispěly především čtyři příčiny.

Za hlavní z nich lze pokládat déle než tři dekády trvající zkušenost Alexandra Van der Bellena v politice a způsob, jakým se dosud prezentoval. Jeden z mála kuřáků na rakouské politické scéně působí klidně, volí spíše smířlivá slova, než aby sáhl k verbálnímu útoku. Dlouhodobě se profiluje jako stoupenec prohloubení evropské integrace, ochrany životního prostředí a manželství pro stejnopohlavní páry. Původním povoláním vysokoškolský pedagog a ekonom je pro mnohé Rakušany díky svým konzistentním názorům dobře čitelný. Jednoduše dali důvěru někomu, kdo v turbulentní době poznamenané zdražováním, koronavirovou pandemií a válkou na Ukrajině zosobňuje stabilitu.

Druhou příčinou byla široká podpora parlamentních stran napříč politickým spektrem. Oba nejsilnější subjekty, jimiž jsou křesťanskodemokratičtí lidovci a sociální demokraté, nenominovaly svého kandidáta. Patrně z důvodu, že nedokázaly najít vhodného adepta. Tím poněkud slabošsky vyklidily pozice. Namísto toho podpořily spolu se Zelenými a liberály Van der Bellena. Kromě toho se pravicové strany nedokázaly shodnout na jednom kandidátovi. Nadějné předpoklady k zajímavému výsledku přitom měl vídeňský právník Tassilo Wallentin. Jeho rozhovory s kontroverzní Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ) však ztroskotaly. Spolu s nepsanou podporou nejčtenějšího rakouského deníku Neue Kronen Zeitung, které se Wallentin těšil, mohl v případě dohody s FPÖ vzniknout zajímavý mix.

Třetí důvod spočívá ve skutečnosti, že protikandidáti byli pouze soupeři, a nikoli vyzyvateli. Neuměli srozumitelně říct, co by udělali lépe než Van der Bellen a co by to Rakousku přineslo. Dílčí požadavky v podobě odvolání vlády nebo odmítnutí sankcí vůči Rusku vyvolaly u většiny voličů spíše pocit nejistoty z budoucnosti.

Čtvrtou příčinu představuje úspěšný závěr volební kampaně stávajícího prezidenta. Van der Bellen opustil v posledních dvou týdnech svůj pasivní postoj a vyjádřil se k aktuálním otázkám. Dal tím voličům najevo, že nadále bude vykonávat roli čestného makléře, který zmírňuje vnitropolitické napětí.

Alexander Van der Bellen dosáhl sice suverénního vítězství, ale nemá důvod k bujarým oslavám. Jedná se totiž o druhý nejhorší výsledek úřadující hlavy státu v rakouských dějinách. Bodoval především u starších městských voličů s vyšším vzděláním. Má co dohánět zejména u střední generace s podprůměrnými příjmy a nižším vzděláním. Nejenom ti si přejí, aby následujících šest let v sídle rakouského prezidenta neprospal a využil vlastní ústavní kompetence vždy, kdy to bude potřeba. Navázal by tak na ty své předchůdce, například Rudolfa Kirchschlägera nebo Heinze Fischera, kteří byli stejně jako on znovuzvoleni.