23. září, 2022 Karel Barták
József Péter Martin je devět let ředitelem budapešťské pobočky mezinárodní organizace Transparency International. Foto: Archiv JPM
Vztahy mezi Maďarskem a EU jsou den ode dne napjatější. Zdá se, že premiér Orbán záměrně provokuje většinu svých partnerů v zemích Unie, stejně jako Evropskou komisi a poslance Evropského parlamentu. Jaké jsou důvody tohoto chování? Domácí politika? Hluboké osobní politické přesvědčení? Taktický manévr zacílený na vystřídání liberální většiny v EU pravicovým populismem? Nebo kombinace všech těchto pohnutek?
Všechny tyto faktory mohou podle mého názoru hrát roli. Především je zde ale fakt, že se Maďarsko ocitlo momentálně ve velice svízelné ekonomické situaci. Inflace je velmi vysoká, vyšší než průměr v EU. Nárůst cen potravin je druhý největší v Unii. Schodek státního rozpočtu se nebezpečně zvedá. A v důsledku ztráty důvěry trhů forint v posledních měsících výrazně oslabuje, podstatně více než další měny v tomto regionu. Tržní síly a ekonomičtí hráči proto vyhlížejí dohodu s EU, která by přinesla 8,5 miliardy eur ve formě grantů z takzvaného fondu obnovy, a to co nejdříve. Maďarsko je jedinou zemí EU, která ještě pro použití těchto peněz nedostala zelenou od Evropské komise (U Polska Komise podmínila vyplacení prostředků splněním několika podmínek – pozn. red.).
Získat tyto peníze a také podepsat dohodu o partnerství pro zajištění peněz z kohezních fondů pro období 2021–27 je pro maďarskou ekonomiku životně důležité. Orbánovy provokativní výroky na adresu EU přitom tuto hospodářskou logiku popírají. Vláda prostě pokračuje v tom, čemu říkáme paví tanec – Orbán tímto termínem označil vlastní šarvátky s Evropskou unií a obecně oťukávání mezi Východem a Západem. Úplně jinak pak mluví ministr odpovědný za evropské peníze Tibor Navracsics, který denně opakuje, že si Maďarsko přeje dohodu s EU. Vláda tak používá vůči Bruselu dvojí jazyk.
Chce Orbán z Unie vystoupit?
Orbán se zajisté nemíní vzdát svého euroskeptického postoje, ale já si na rozdíl od mnoha jiných nemyslím, že by chtěl vyvést Maďarsko z EU; spíše by rád vyvolal v rámci Unie jistý neliberální obrat. Nasvědčuje tomu i jeho vize „odintegrace“, tedy úsilí o takovou Evropskou unii, která by nebyla ničím víc než jednotným vnitřním trhem. Odmítá tedy jakoukoliv politickou integraci.
Momentálně je jasné, že po historickém fiasku opozice ve volbách z 3. dubna letošního roku nemá Orbán na domácí scéně žádného soupeře. Myslí si, že mu to dává právo dělat, co se mu zlíbí, a to nejen uvnitř Maďarska, ale také vůči EU a mezinárodním institucím. Jeho jediným limitujícím faktorem jsou peníze. Tedy hlavně evropské fondy, protože pokud nepřijdou, hrozí destabilizace ekonomiky země.
Orbán je sice spíše pragmatický než ideologický politik, ale podle mého je také hluboce euroskeptický. Ne až tak, že by chtěl z EU odejít, ale spíše proto, že věří, že EU je a vždycky byla výhodnější pro velké země a pro velké firmy. A to přesto, že Maďarsko od vstupu v roce 2004 patřilo k zemím, které na členství nejvíce vydělávaly. Jeho celkový vztah k EU je spíše než na hodnotách založen na penězích.
Podivný letní Orbánův výrok o mísení ras v Evropě vyvolal šok. Stále více lidí si myslí, že tento politik už nepatří do evropské „rodiny“, protože pohrdá elementárními hodnotami, ke kterým se EU hlásí. Uvědomují si maďarští občané, že se zvětšuje vzdálenost mezi Maďarskem a zbytkem evropského bloku a jaké mohou být důsledky tohoto procesu? Jak široké a jak napjaté je lano, po kterém Viktor Orbán momentálně kráčí?
Postoj Maďarů vůči EU je sám o sobě paradoxní. Většina z nich podporuje členství země v EU navzdory neustálým nadávkám na Brusel ze strany premiéra a některých ministrů. Toto číslo překvapivě neklesá, ale naopak v posledních letech lehce roste. Podle nedávných údajů nezávislého institutu pro průzkum veřejného mínění Medián podporuje členství Maďarska v EU 88 procent Maďarů včetně dvou třetin voličů vládní strany Fidesz. Pokud porovnáme podporu členství v EU a podporu vládní strany, můžeme si myslet, že se Orbánovy postoje od většiny zásadně neliší – je to podpora setrvání v Evropské unii, která je ovšem vnímána především jako dojná kráva.
Na druhou stranu panuje v maďarské veřejnosti hluboká morální krize. Jejím důkazem je i to, že Orbánovy výroky typu „smíšená rasa“ nevyvolávají ve veřejnosti žádné větší negativní reakce. Jedním z důvodů, proč Orbán činí taková prohlášení, je snaha záměrně provokovat liberální intelektuály, a vyvolávat tak debaty, které odvádějí pozornost od skutečně vážných ekonomických problémů. On ostatně dobře ví, že většině lidí budou takovéto výroky prostě jedno.
Evropská komise zdržuje rozhodnutí o uvolnění prostředků pro Maďarsko z fondu obnovy, aniž by tento trest dostatečně vysvětlovala. Novináři na druhou stranu tvrdí, že existuje dostatek důkazů o zneužívání evropských fondů v Maďarsku, a to zejména lidmi, kteří patří do nejužšího Orbánova okolí. Skutečně takové důkazy ve veřejném prostoru existují? A pokud ano, proč se Komisi nedaří transparentně uplatnit vůči Maďarsku nedávno zavedený princip podmíněnosti, tedy vyplácení unijních peněz na základě dodržování zásad právního státu?
Evropská unie prostě dlouho zavírala oči nad systematickou korupcí a porušováním vlády práva v Maďarsku, a nejen tam. Nebylo to kvůli nedostatku důkazů ani kvůli nedostatku právních norem umožňujících stíhat tyto praktiky, ale kvůli nedostatku politické vůle. Tyto problémy bylo možné řešit použitím formálních norem, které byly k dispozici.
Postoj EU se v posledních letech postupně měnil. Po ruské agresi na Ukrajině je naprosto zřejmé, že EU hodlá postupovat tvrdě, tedy že chce opravdu odhalit maďarskou korupci a porušování zásad vlády práva. Jenže dnes je mnohem těžší tyto věci dokazovat než před, řekněme, čtyřmi nebo pěti lety.
Proč?
Protože systém byl mezitím v klidu zcela dobudován, korupční kanály se zaběhly, řada sektorů byla vyčištěna pro kámoše a spousta korupčních případů byla legalizována. Vznikl nový systém, nová norma. Je tudíž velmi těžké cokoliv změnit, protože malé dílčí kroky systém nezmění ani nenaruší.
V sázce je krom toho dnes mnohem víc než před několika lety a Orbán je silnější. EU ho může donutit ke změně chování jediným způsobem, a to odepřením peněz. Všechny ostatní metody nebudou fungovat. Ale destabilizace maďarské ekonomiky, a tudíž další posun Maďarska vstříc Rusku také není v zájmu EU. Takže jsme zde v začarovaném kruhu, ze kterého budeme těžko hledat cestu ven.
Přesto je podle mého o trošku větší pravděpodobnost, že se EU s vládou nakonec dohodne, a to za cenu větších ústupků z maďarské strany. Instituce EU by měly zcela jasně formulovat, co od maďarské vlády očekávají. Jednou z možností, jak dosáhnout posunu, by bylo přistoupení Maďarska k úřadu evropského prokurátora – nebyl by to žádný zázračný prostředek, ale přece jen by to znamenalo strukturální krok k obnovení zásad vlády práva v Maďarsku. Nelze ovšem vyloučit scénář, že žádná dohoda nebude. To pak povede k vážnému znehodnocení forintu a způsobí to sklouzávání maďarské ekonomiky do velmi nebezpečných vod.
Maďaři byli ve střední Evropě vždy považování za jeden z národů, které netrpěly zrovna láskou k Rusku. Zkušenost z roku 1956 nebyla nikdy zapomenuta. Dnes se však nezdá, že by maďarská společnost odmítala Orbánovu proputinovskou orientaci nebo jeho jen vlažnou podporu Ukrajině v nynější válce. Je to dáno ekonomickými či sociálními faktory, nebo lze najít nějak hlubší historické příčiny, například zakořeněný odpor vůči Ukrajincům?
Nemyslím si, že by zde byl takový zásadní odpor, a to navzdory problémům, které jsme měli před časem, ještě před válkou, kolem maďarské menšiny v ukrajinském Zakarpatsku. Spíše bych řekl, že Orbánova obliba mezi jeho stoupenci, kterých jsme při volbách napočítali na tři miliony, je tak veliká, že prostě za ním půjdou, ať bude dělat nebo říkat cokoliv. Velkou otázkou zajisté je, proč se Orbán pro tuto „houpačkovou politiku“ mezi Ruskem a Ukrajinou rozhodl. Vracíme se zde k jeho „pavímu tanci“ mezi Východem a Západem – je zřejmé, že ten se stal již nedílnou součástí jeho zahraniční politiky. Fungoval už delší dobu, ale současné události na něj vrhly velmi silné světlo. Orbán ho provozuje podle mého nejméně ze tří důvodů – za prvé se pokouší tímto šermováním získat ekonomické a politické výhody. Za druhé se snaží vypadat v očích svých stoupenců jako „mírotvorce“. No a za třetí pěstuje přece autokratický režim, který se inspiruje u jiných autokracií na Východě – ačkoli současný režim v Maďarsku je stále podstatně měkčí než ten ruský. Mluví se také o čtvrté příčině, o jakémsi osobním propojení s Ruskem, o tom já však nemám žádné informace.
József Péter Martin je devět let ředitelem budapešťské pobočky mezinárodní organizace Transparency International. Stal se v tomto nesnadném postavení jedním ze symbolů odporu občanské společnosti vůči režimu postupně budovanému premiérem Viktorem Orbánem a také rozhodným zastáncem vlády práva, jejíž obrana je hlavním důvodem existence Transparency International. Martin pracoval patnáct let jako novinář, byl dlouholetým šéfredaktorem ekonomického týdeníku Figyelő; je autorem tuctu akademických publikací a pravidelným přispěvatelem do mnoha domácích i zahraničních médií.
Rozhovor byl prvně publikován na webu Info.cz.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025