30. září, 2026 Marián Balázs
Jaderná elektrárna Mochovce. Foto: Wikimedia Commons/Pasztilla aka Attila Terbócs
Se záměrem postavit novou atomovou elektrárnu přišel Robert Fico už v roce 2009. Argumentoval nutností obnovit energetickou soběstačnost Slovenska po odstavení dvou starších bloků jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a dočasném zastavení tranzitu ruského plynu v lednu 2009. V tehdejším kontextu se to dalo pochopit.
První Ficova vláda (2006 až 2010) zároveň rozhodla o založení Jaderné energetické společnosti Slovenska (JESS). V ní získala státní společnost JAVYS podíl 51 procent, zbývajících 49 procent pak obdržel český ČEZ. Nový jaderný blok v Jaslovských Bohunicích měl být postavený za tři miliardy eur, s jeho spuštěním se počítalo v roce 2020. Avšak nutnost dokončit jadernou elektrárnu Mochovce odsunula tyto plány do pozadí.
Za současné situace se nezdá, že by Slovensko muselo s budováním nového atomového zdroje vyloženě spěchat. Podle veřejně dostupných informací by zbylé dva bloky v Jaslovských Bohunicích měly mít životnost ještě téměř dvacet let. Dva bloky v Mochovcích mají fungovat zhruba do roku 2060, další dva do roku 2085. To je dostatečně dlouhý čas na to, aby se i v energetice reflektovaly a realizovaly nové výzvy související s klimatickou změnou včetně energetických inovací. Podobnými podněty se však Ficova vláda nenechá rušit.
Po spuštění plného provozu čtvrtého bloku v Mochovcích bude Slovensko se 77procentním podílem atomu v energetickém mixu jadernou velmocí. Vedle toho se ještě více posilní pozice země jako exportéra elektřiny. Navzdory tomu premiér Fico ve prospěch svého staronového záměru argumentuje stejně jako v roce 2009, tedy potřebou zajistit energetickou soběstačnost státu.
Náklady na nový jaderný zdroj se odhadují na patnáct miliard eur. Zkušenost však říká, že termín ani odhadované výdaje nebudou dodrženy. A k tomu je třeba připočítat i úroky za půjčku, bez níž stát nedokáže stavbu zrealizovat. Příkladem jsou i třetí a čtvrtý reaktor v Mochovcích, kde náklady oproti původnímu rozpočtu vzrostly o přibližně 140 procent.
V této souvislosti novináři Denníku N upozornili, že podle optimistického scénáře by skutečné náklady na Ficův nový reaktor v Jaslovských Bohunicích mohly být oproti plánům minimálně dvojnásobné, tedy zhruba třicet miliard eur a více. Než se splatí poslední úvěr, může to trvat i třicet let. Celý projekt by tak znamenal zátěž více než dvacet tisíc eur na jednu domácnost.
K tomu všemu je třeba přidat obrovské náklady na vyřazení končících bloků a na další s tím spojená nevyhnutelná opatření. Podle propočtů by při všech zmíněných výdajích byla cena elektřiny třikrát vyšší, než je její dnešní tržní hodnota. To by přineslo další obrovské břemeno pro občany.
Pro Ficův plán se však objevila jedna výrazná komplikace. Ministryně hospodářství za stranu Hlas Denisa Saková nesouhlasí s odkoupením 49procentního podílu ČEZu v Jaderné energetické společnosti Slovenska za cenu stanovenou auditorskou společností EY. Jedná se o 190 milionů eur. Saková tvrdí, že tato suma je pro Slovensko nevýhodná. Zároveň žádá revizní posouzení nezávislým mezinárodním znaleckým posudkem, přičemž při jeho vypracování požaduje součinnost ČEZu.
S tím nakonec premiér pod tlakem souhlasil. Zároveň však ministryni Sakovou kritizoval za průtahy. Ani odborníci ovšem nechápou, proč Robert Fico tak tlačí na rychlé odkoupení podílu ČEZu, když v minulosti považoval spolupráci se zkušenou českou energetickou společností za nejvhodnější řešení.
Kromě toho úřad vlády uvedl, že „vláda přijme všechna nevyhnutelná rozhodnutí, aby projekt nového jaderného zdroje a s ním související rozhodnutí přešly z Ministerstva hospodářství SR pod plnou kontrolu Úřadu vlády SR a příslušného vládního zmocněnce“. Zatím však není jasné, zda se tak stane. Přechod kompetencí totiž musí odsouhlasit vláda, což znamená pro Fica riziko. Když to ministři neschválí, což si lze při současných vztazích ve vládní koalici celkem snadno představit, bude to pro něj prohra. Jeho tradiční konfrontační slovník mu tady nepomůže.
Otázkou zůstává, jestli má ČEZ vůbec zájem stavět novou atomovou elektrárnu. Pokud ne, tak se bez odkoupení jeho podílu v této věci vláda nikam neposune.
O čem Ficovo úsilí vlastně svědčí? Když nechce, aby do procesu výstavby nového jaderného zdroje viděla respektovaná a českou vládou kontrolovaná energetická společnost, vyvolává to spekulace o možném nekalém byznysu. Pokud by celý proces spadal pod úřad vlády a pod palcem by ho měla nikým nekontrolovaná státní firma, nikdo už by nemohl dohlížet, jak stát naloží s obrovským balíkem peněz. A v neposlední řadě by profitovaly právnické kanceláře blízké straně Směr.
Dodejme jen, že současný šéf úřadu vlády Juraj Gedra je obviněn z machinací při zadávání veřejných zakázek a z porušování povinností při správě cizího majetku. Kauza se týká skandálu s předraženými právními službami z doby třetí vlády Roberta Fica v letech 2016 až 2018.
To, zda jsou namístě úvahy o novém jaderném reaktoru, je téma pro odborníky. V případě, že respektovaní experti předloží relevantní argumenty pro výstavbu, média ani veřejnost nebudou mít důvod k pochybnostem. Zatím se tak však nestalo.
Deník Sme se několika uznávaných expertů zeptal a na základě jejich vyjádření napsal: „Není žádný důvod k tomu, aby nový jaderný zdroj byl projektem, který bude stoprocentně vlastnit stát a urychleně z něho musí odejít česká energetická společnost ČEZ, shoduje se většina oslovených odborníků na energetiku.“ Experti zároveň tvrdí, že spolupráce s ČEZem může být pro Slovensko jen a jen přínosná. Myslí si to i bývalý ministr hospodářství ve vládě Eduarda Hegera Karel Hirman.
Jak již bylo řečeno, Ficova úporná snaha prosadit tento záměr a dostat ho pod kontrolu úřadu vlády už sama o sobě probouzí různé pochybnosti. O to více, že při veřejných zakázkách sledujeme jeden skandál za druhým. Rozhodnutí postavit nový jaderný zdroj znamená začít alespoň s přípravnými pracemi. A ty slibují byznysový ráj pro spřízněné firmy.
Kvůli problémům souvisejícím s přípravou nové jaderné elektrárny požaduje opoziční strana Svoboda a solidarita (SaS) odvolání Denisy Sakové. Předseda SaS Branislav Gröhling mluvil o třech možných vysvětleních toho, co se v dané záležitosti dělo a děje: buď ministryně hospodářství o možném předražení zakázky nevěděla, nebo vědomě nečinila žádné kroky na ochranu veřejných finančních prostředků, případně za tím stojí konflikt mezi koaličními stranami Směr a Hlas o peníze související s projektem.
Podle SaS ani jedna z těchto možností není argumentem pro setrvání Denisy Sakové ve vládní funkci. Fico ji však prozatím odvolat nehodlá. Je otázkou, zda se napětí mezi premiérem a ministryní hospodářství neprojeví před blížícími se volbami i ve vztazích mezi Směrem a Hlasem.
„Je v mém zájmu, aby se udělalo vše pro přípravu výstavby tohoto jaderného bloku,“ vyhlásil Robert Fico po letní dovolené. Tím nám zřejmě prozradil mnohem více, než zamýšlel.
Jestli Slovensko opravdu potřebuje nový jaderný zdroj, bylo by rozhodně lepší, kdyby ho připravovala vláda, u níž bude větší záruka transparentnosti, odpovědnosti a profesionality než u té současné. Řádné parlamentní volby se mají konat již za rok, a právě investice do jádra se může stát jedním z jejich důležitých témat.