11. března, 2018 Alena Mikolášková
Socha Alžběty Bavorské v Ostřihomi. Foto: Pixabay/phtorxp
Hlavní hrdinku ztvárnila tehdy ani ne osmnáctiletá Romy Schneiderová, veselý diblík, který všechny a hlavně císaře uhrane svou bezprostředností, přirozenou krásou a laskavou povahou. Podlehne jí také uherská aristokracie, jež se konečně skloní před habsburskou nadvládou. Samotný Gyula Andrássy, revolucionář a budoucí uherský ministerský předseda, se do Sissi zamiluje, ta však s těžkým srdcem odolá jeho svodům a zůstane věrná svému muži.
Vrcholem druhého dílu je pompézně pojatá scéna korunovace Františka Josefa I. uherským králem v Budě. K tomuto velkolepému finále směřuje celý děj filmu. Uražená a rozčarovaná Sissi nechce přijmout uherskou delegaci. Důvodem Alžbětiny revolty bylo odebrání její dcery. Podle dvorské etikety se totiž o výchovu potomků měla starat císařovna matka, což Sissi nechtěla připustit. Těsně před fiaskem, kdy uherskou šlechtu měl přijmout císař bez své manželky, a Uhři mu proto odmítali projevit patřičnou úctu, se k našňořenému Františku Josefovi připojila Sissi v maďarské trikoloře. Přemluvil ji k tomu Andrássy, který pronikl do jejích komnat s tím, že Maďaři na vyrovnání s Habsburky přistoupí jedině kvůli ní. Pouze ona je hodna stát se jejich panovnicí! Happy end jak má být. I svou dcerku nakonec bude smět Sissi vychovávat sama.
Ve skutečnosti bylo všechno trošku jinak. Alžběta Bavorská skutečně dopomohla k rakousko-uherskému vyrovnání v roce 1867, ale méně romantickou cestou a spíše pomocí intrik. Jako patnáctiletá se provdala za císaře Františka Josefa I. a z bezstarostného a svobodomyslného dětství se rovnýma nohama ocitla v roli první dámy. Byla najednou konfrontována s životem na panovnickém dvoře svázaným mnoha nařízeními a povinnostmi. Svou roli císařovny nezvládla, postupem času se z ní stávalo podivné stvoření, které utíkalo od dvora co nejdále.
K uchování své pověstné krásy dobrovolně podstupovala drastické hubnoucí kúry a své tělo denně několik hodin mučila vysilujícími tréninky či rychlými procházkami. Ve své době byla považována za nejlepší jezdkyni na koni. Postavu měla stále štíhlou, při své výšce 170 cm nikdy nepřekročila váhu 55 kg. Svým vzhledem byla přímo posedlá. Před dvorními povinnostmi utíkala nejen fyzicky, ale také duševně – svou znalostí literatury a cizích jazyků předčila ostatní evropské panovnice. Údajně rovněž ráda filosofovala a dumala nad světem. Ten také velice ráda poznávala, když více času strávila na cestách než v císařské rezidenci Schönbrunnu.
Alžbětin vztah k Uhrám vyplynul velkým dílem z její osobnosti. Dalo by se velice zjednodušeně říct, že si Maďary oblíbila natruc celému dvoru a především tchyni Žofii Bavorské. Ta silně prosazovala českou šlechtu, a nutila tedy snachu do studia češtiny. Sissi se však prý sotva naučila číslovky. Jako panovnice habsburské monarchie měla povinně umět všechny říšské jazyky, ale maďarštinu jí tchyně i manžel rozmlouvali, když viděli, jak marně zápasila s češtinou. Jim navzdory se Sissi maďarštinu pilně učila a nakonec ji ovládala dokonale. Se svými dvorními dámami, které pocházely povětšinou z Uher, mluvila maďarsky. Mimo jiné z toho důvodu, že tomuto jazyku málokdo na císařském dvoře rozuměl.
Jejím prvním učitelem maďarštiny byl historik Johann Mailáth, který ji seznamoval s dějinami takovým způsobem, aby měla pochopení pro uherské záležitosti. Další důležitou osobou byla dvorní dáma Ida Ferenczyová. Důvěrnice uherských revolucionářů Ference Deáka i zmíněného Gyuly Andrássyho se stala blízkou osobu i pro císařovnu. Mimochodem, Deákův obraz visel v Alžbětině ložnici od roku 1866 až do její tragické smrti. Maďaři přitahovali Sissi rovněž svým temperamentem. Oproti svázanému vídeňskému dvoru působili svobodomyslněji a ohnivěji. Císařovně se líbil čardáš i odvážné šaty uherských šlechtičen (ty čelily silné kritice panovnického dvora a o to více jimi byla Alžběta přitahována). Sissina náklonost ke všemu uherskému se tak jeví jako velký naschvál.
Alžběta se do politických záležitostí a panovnických povinností rozhodně nehrnula, ovšem do rakousko-uherského vyrovnání se pustila s vervou u ní nevídanou. Císaře vydírala v dlouhých dopisech, využívala silného citu, který k ní manžel choval – jeho láska trvala od jejich zasnoubení až po Alžbětinu smrt. Chvílemi byla milá, jindy zase odpírala císaři svou společnost. Konečně dosáhla svého a František Josef I. na vyrovnání přistoupil. Jejich poslední potomek se narodil v Budě. Sissi proto dcerku Marii Valerii Uhrám symbolicky věnovala.
Silný vztah k Uhrám lze u Sissi popsat ještě na jedné příhodě. Od svých čtyřiceti let se nenechávala fotografovat a na veřejnosti se objevovala pouze se slunečníkem a vějířem. Bedlivě střežila, aby nikdo z kolemjdoucích neviděl stopy stáří v jejím obličeji. I panovnické oficiality odříkala. Utrpením se pro ni stala svatba výše zmíněné Marie Valerie, které se musela zúčastnit. Bála se, jak bude vypadat jako pětatřicetiletá „stařena“ vedle své šestnáctileté dcery. Poslední událost, na které se Sissi objevila a dokonce se i nechala vyfotografovat, byly oslavy v roce 1896, kdy se připomínalo tisíc let od příchodu Maďarů do podkarpatské nížiny.
Maďaři císařovně její náklonnost opláceli. V Budapešti má dnes pomník, krásnou vyhlídku na celé město a dokonce jí svého času darovali zámek Gödöllö. Po celém Maďarsku se nacházejí její sochy. Údajný milenecký vztah Sissi a Andrássyho vše podtrhuje, i když se spíše jedná o romantické snění. Andrássy sice Alžbětu nejspíše miloval, ale ona si s ním hrála jako kočka s myší. Nechávala se ráda obletovat, ale city nerada opětovala, fyzická láska jí snad byla dokonce odporná.
Na závěr jedna zajímavost. Ve filmu Ludvík Bavorský (1972) od Luchina Viscontiho si postavu Sissi opět zahrála Romy Schneiderová. Roztomilý blázen Ludvík byl Alžbětiným strýcem a nejmilejším příbuzným, což platilo i naopak. Císařovnini příznivci prominou, ale rovněž Sissi byla tak trochu blázen. Jednalo se o velice komplikovanou osobu, jež by svůj život jistě strávila daleko šťastněji, kdyby se nemusela stát panovnicí.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025