Kam s ním?

23. září, 2022 Tomáš Fošum RUBRIKA Úvodník

---

Andrej Babiš se potřebuje v politice udržet za každou cenu. Foto: Facebook/AndrejBabis

 

Bude předseda hnutí ANO Andrej Babiš kandidovat na prezidenta? Dnešní Česko samozřejmě hledá odpovědi na důležitější otázky, než je tato. Dopady ruské vojenské agrese vůči Ukrajině a prudký vzrůst cen energií snoubící se s rekordní inflací řeší celá Evropa. V české veřejné debatě po nedávných protestech svolaných proruskými a autoritářskými silami často zazníval názor, že pokud vláda nezajistí pro občany a firmy plyn a elektřinu za dostupné ceny, ohrozí tím demokratické uspořádání v zemi. Na tom bezpochyby něco bude, podobných černých scénářů zahrnujících třeba i rozpad Evropské unie si lze představit celou řadu. Vezmeme-li ale za bernou minci, že tuzemské demokracii hrozí vážné nebezpečí, náhle se otázka politické budoucnosti Andreje Babiše nejeví jako druhořadá.

Pro pořádek raději hned zdůrazněme, že srovnávat Babiše například s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, jak to udělala nedávno na svých předvolebních billboardech koalice Spolu, je nevkusné. Můžeme si o českém expremiérovi myslet ledacos, ale přirovnávat ho k válečnému zločinci nelze. To samozřejmě neznamená, že Andrej Babiš není svým způsobem nebezpečný. Jeho politická dráha o tom přinesla bezpočet důkazů. Začínal s maskou středopravicového politika, kterého coby odpovědného podnikatele děsí představa společnosti prolezlé korupcí. Během svého vládnutí se pak ovšem v parlamentu často opíral o extremisty z KSČM a SPD. Po prohraných volbách a odchodu z premiérského křesla se svou rétorikou začal různým extrémním proudům sám blížit, když se mimo jiné snaží – byť ne na plná ústa – zpochybňovat pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům.

Tento posun ke spolupráci s krajními politickými silami byl asi v Babišově případě nevyhnutelný. Jeho střet zájmů a různé korupční kauzy představují pro každou normální stranu příliš velké reputační riziko. Běžnému koaličnímu soužití brání též Babišovy vlastnosti, jako jsou snaha poroučet, neloajálnost a sklon k chaotickému jednání. Charakterizuje ho i hodnotová nestálost, která vyplývá zřejmě částečně z toho, že od vstupu do politiky běží o život. Z pološera svého podnikatelského světa vystoupil na nasvícené jeviště, odkud pro něj zatím není návratu. Vlastní názorové veletoče ho evidentně netrápí, hlavně se chce v politice udržet.

Tuto potřebu v jeho vnímání posiluje i v září zahájený soudní proces, v němž čelí obžalobě z dotačního podvodu. V jeho podnikatelské minulosti se zřejmě najdou i další záležitosti, které by před soudem mohly skončit. Rozsáhlá imunita hlavy státu by pro něj byla v tomto smyslu ideálním řešením. Těžko říct, z jakých důvodů s oznámením prezidentské kandidatury tak váhá. Možná se obává další prohry v důležitých volbách nebo se touží vrátit do premiérského křesla a sází na to, že souběh hned několika vážných krizí vládu Petra Fialy (ODS) brzy smete.

Pokud by nakonec do boje o Pražský hrad vstoupil, vedl by pravděpodobně vyhrocenější kampaň než před posledními sněmovními volbami. Zatímco k zisku premiérského křesla mu v případě existence vhodných koaličních partnerů může stačit jeho stabilní podpora kolem 30 procent, v prezidentských volbách musí přesvědčit nadpoloviční většinu hlasujících. Je málo pravděpodobné, že by v nějakém větším množství dokázal oslovit lidi, kteří loni v říjnu podpořili strany současné vládní koalice. Případně mu tedy nezbude nic jiného než se obrátit na příznivce SPD, KSČM nebo Přísahy (což už dělá) a také na ty, již k volbám většinou nechodí. Umírněná rétorika na rozdíl od radikálních projevů u většiny z nich nezabere.

V lednu, kdy se prezidentské volby uskuteční, mohou problémy spojené s válkou, energetickou krizí a drahotou vrcholit. V takto vyhecované atmosféře by se Andrej Babiš mohl cítit jako ryba ve vodě. Pod kotel by přikládala i část jeho odpůrců, kteří dělají kontraproduktivní kroky typu narušování Babišových mítinků. Jenom tím ženou vodu na jeho mlýn. Každá prezidentská volba společnost rozdělí, tentokrát by to ale mohla udělat obzvláště důkladně.

Spíše řečnického charakteru je otázka, jak by se po svém zvolení prezidentem Babiš choval. Je podobným politickým dravcem jako Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří si leckdy vykládali prezidentské pravomoci po svém. Babiš na rozdíl od nich není dobrým řečníkem, takže by ho běžné prezidentské formality a slavnostní projevy asi neuspokojovaly. Usiloval by o maximum moci a prosperitu svého Agrofertu. Místo některými vyhlíženého tatíčka bychom tak měli na Hradě protřelého kmotra.