22. prosince, 2020 Miroslav Šepták
Sebastian Kurz v akci. Foto: Facebook/sebastiankurz.at
Metropole na Dunaji patřila v minulosti mezi slabá místa Rakouské lidové strany (ÖVP). Před pěti lety si tam lidovci sáhli na pomyslné dno. V tehdejších komunálních volbách se příliš soustředili na obhajobu práv řidičů a získali pouhých devět procent odevzdaných hlasů. Historicky nejhorší výsledek ÖVP ve Vídni přinesl personální změny. Bezbarvého Manfreda Juraczku vystřídal v čele tamní lidovecké organizace Gernot Blümel, který však zpočátku nevěděl, kam stranu v hlavním městě posunout. Proti vládnoucí radniční koalici sociálních demokratů (SPÖ) a Zelených působil bezradně.
Blümelovi (a nejen jemu) spadl kámen ze srdce, když v květnu 2017 převzal celostátní vedení ÖVP jeho kamarád Sebastian Kurz. Nový předseda vnesl do lidoveckých řad potřebný svěží vítr. Povedlo se mu několik let tápající stranu nasměrovat na vítěznou vlnu bez ohledu na to, zda se jednalo o klání o křesla v Národní radě nebo v Evropském parlamentu.
Letošní říjnové komunální volby ve Vídni tak pro Kurze představovaly výzvu. Hlavní cíl ÖVP v prestižním souboji spočíval v udržení image úspěšné strany. Lídr vídeňské kandidátky Gernot Blümel mohl těžit ze značné mediální viditelnosti, neboť v současné době zastává funkci ministra financí v Kurzově spolkové vládě. Od kancléře převzal jeho rétoriku, gestikulaci, a dokonce i účes.
Ukázalo se však, že Kurzových schopností zdaleka nedosahuje. Asi nejznámějšího přešlapu se Blümel dopustil, když v návrhu státního rozpočtu zapomněl k příjmům a výdajům připojit zásadní poznámku, že jsou uvedeny v milionech eur a musejí se vynásobit. Místo skutečných 102 miliard eur by tak stát kvůli této „nepozornosti“ mohl vydat jen 102 tisíc eur a plánované příjmy by byly pouze 81 790 eur.
Blümel se stal také jednou z tváří vládních opatření proti koronavirové pandemii. Na vyhodnocení kroků na podporu rakouského hospodářství je ještě příliš brzy. Někteří z podnikatelů však tvrdí, že finanční podpora je nedostatečná a doprovází ji přílišná byrokracie.
Sebastian Kurz nehodlal v komunálních volbách ve Vídni nic podcenit a od začátku v kampani rozpačitého Blümela podporoval. Z pozdějších sociologických šetření vyplynulo, že právě kancléřova aktivita výrazně pomohla k zisku 20,4 procenta hlasů, neboť voliči lidovců oceňovali nejvíce programové postoje strany neodmyslitelně spjaté právě s Kurzem. Jinými slovy řečeno, lidovci by ve Vídni posílili bez ohledu na to, kdo by kandidátku vedl.
Povolební situace v rakouské metropoli hraje Kurzovi do karet. Vítěz říjnového klání sociální demokrat a dosavadní starosta Michael Ludwig zkusil zajímavý experiment. Trochu překvapivě hodil přes palubu dosavadního koaličního partnera – Zelené. Pravděpodobně tak učinil z obav před některými jejich „inovativními“ nápady, například zákazem vjezdu automobilů do centra města, rozšířením preferenčních pruhů pro cyklisty, dočasným uzavřením křižovatek a jejich přetvoření na veřejná koupaliště nebo návrhem na odzbrojení části policistů.
Místo toho Ludwig vytvořil koalici s liberálním Novým Rakouskem (NEOS), mezi jehož hlavní znaky patří růžová barva. Nová vídeňská koaliční formace klade důraz na reformu vzdělání a na pomoc podnikatelům postiženým karanténou. V případě, že se neotřelá koaliční kombinace osvědčí, může být v budoucnu alternativou také pro spolkovou vládu. Tyto strany jsou na celostátní úrovni vůči Kurzově kabinetu v opozici, a tak spolkovému kancléři může vídeňská červenorůžová koalice svými případnými chybami posloužit jako příklad špatného vládnutí.
Každopádně Kurzovu současnou pozici na rakouském politickém kolbišti lze charakterizovat jako komfortní. Vlastní strana ho podporuje více než kdykoliv předtím. Koaliční Zelení působí nevýrazně a kromě toho spravují nepopulární ministerstvo zdravotnictví, jež nese odpovědnost za strategii boje proti koronavirové pandemii. Lidovci tak s úspěchem tvrdí, že za přehmaty v této oblasti může jejich „juniorní“ partner.
Z opozičních politiků zatím dominantní Kurzovo postavení nikdo neohrožuje. Sociální demokracii výsledek ve Vídni sice povzbudil, nicméně Ludwigův úspěch byl regionálně podmíněn. Rakouská metropole totiž v demokratických podmínkách nikdy neměla jiného starostu než z řad socialistů.
Svobodní (FPÖ), kteří ještě před třemi lety vážně pomýšleli na funkci spolkového kancléře, dnes nevědí, kam dříve skočit. Straně velmi uškodilo vážné podezření ze zneužívání veřejných financí pro soukromé účely jejím někdejším dlouholetým předsedou Heinzem-Christianem Strachem (ten si založil vlastní hnutí a ve vídeňských volbách zcela propadl).
Svobodným chybí výrazný lídr opozičního ražení. Současný předseda Norbert Hofer vystupuje až příliš umírněně. O jeho značné bezradnosti vypovídá i změna image, když si nechal narůst plnovous. Pohled do historie alpského státu jasně ukazuje, že k předpokladům zdaru v tamní politice patří hladce oholená tvář. Strana nemá ani profilující téma. Stereotypní lpění na zpřísnění azylové a migrační politiky ve stínu aktuální situace přitahuje jen omezený počet voličů.
Sebastianu Kurzovi jednoduše chybí rovnocenný soupeř nebo soupeřka. Kromě toho Rakousko čekají další celostátní volby až v roce 2022. Mladý kancléř tak má dostatek času, aby pracoval na dalším posílení své pozice. Klíčem k úspěchu bude to, jak se jeho vláda dokáže vypořádat s negativními důsledky pandemie. Kurz však zatím působí jako kapitán, který ví, jak Rakousko bezpečně dovést k cíli.
ROČNÍK XIII. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2024