21. června, 2019 Petr Zenkner
Red Bull dává nejen křídla, ale i slušně vydělává. Foto: Wikimedia Commons/Matio
Pokud pravidelně pijete Red Bull, podílíte se na úspěchu nejbohatšího člověka ve střední Evropě. Je jím Rakušan Dietrich Mateschitz. Letos 74letý podnikatel, který dlouho pracoval pro nadnárodní giganty Unilever a Procter & Gamble, prorazil koncem osmdesátých let se zmíněným energetickým nápojem, jehož se loni prodalo 6,8 miliardy plechovek. Mateschitzovi se spolu s obchodním partnerem z Thajska Chaleo Yoovidhyou, jenž stojí za původním receptem, podařilo vytvořit úplně nový trh s energetickými nápoji a postupně uspět po celém světě – ať už se jejich drink pije „čistý” jako prostředek proti únavě, nebo si ho lidé v barech míchají s vodkou.
Podle žebříčku časopisu Forbes dosahoval v březnu 2019 majetek Dietricha Mateschitze 18,9 miliardy dolarů (asi 430 miliard korun). Rakouský podnikatel patří k celkem šestatřiceti lidem ze střední a východní Evropy, jejichž jmění přesahuje jednu miliardu dolarů. Pro srovnání, v Německu je takových jedinců 114 a v Rusku 98. Na celém světě žije podle Forbesu celkem 2153 dolarových miliardářů. Vůbec nejbohatším člověkem na planetě je zakladatel Amazonu Jeff Bezos, kterému žebříček přisuzuje 131 miliard dolarů (asi 2,98 bilionu korun), což jsou více než dva roční státní rozpočty České republiky.
Kromě Mateschitze je jediným středoevropským zástupcem v první stovce světových miliardářů Čech Petr Kellner s majetkem 15,5 miliardy dolarů (asi 350 miliard korun). Kellner výrazně zastiňuje ostatní jednotkové české miliardáře, ať už k nim patří nynější český premiér Andrej Babiš (3,5 miliardy dolarů), jehož majetek pochází ze zemědělství a petrochemie, realitnímagnát Radovan Vítek (3,5 miliardy dolarů) nebo Karel Komárek (3,1 miliardy dolarů), který sice svoje bohatství založil na ropě a zemním plynu, ale nyní jeho největší část tvoří loterie a hazard.
Petr Kellner má s majitelem Red Bullu společnou jednu věc – globální působnost, byť v případě zakladatele finanční skupiny PPF jde především o Rusko a Čínu. Liší se v oborech podnikání. Zatímco Mateschitz uspěl mezi nadnárodními potravinářskými koncerny s novým produktem a vytvořil úplně nový byznys, základem Kellnerova úspěchu byl podíl na přerozdělování majetku v takzvané kuponové privatizaci. Při ní si v první polovině devadesátých let kolem šesti milionů Čechů zahrálo na lidové kapitalisty. Z politické snahy vytvořit v zemi vrstvu akcionářů nakonec nejvíce vytěžily investiční privatizační fondy. Šlo o obrovský přesun majetku, který dodnes budí vášně. Ať již kvůli tomu, že ke kuponové privatizaci vůbec došlo, nebo pro nedostatečnou ochranu menšinových akcionářů, která je spojená hlavně s pozdějším působením fondů. Na tento problém upozorňoval jeden z myšlenkových otců „kuponovky” Tomáš Ježek, ale tehdejší český premiér Václav Klaus podobná varování ignoroval.
Kellner patřil spolu s Viktorem Koženým a jeho Harvardskými fondy mezi nejúspěšnější zakladatele investičních fondů, které nepatřily bankám. Vznik jeho Prvního privatizačního fondu (PPF) umožnila absolventovi VŠE, který obchodoval s kopírkami, investice ve výši 40 milionů korun. Tu mu poskytl tehdejší šéf podniku Sklo Union Štěpán Popovič. Bez těchto peněz by společnost PPF nemohla zahájit reklamní kampaň, která měla držitele kuponových knížek přesvědčit, aby jejich zhodnocení svěřili do správy jejího fondu. V privatizaci se PPF dostala k majetku v tehdejší hodnotě několika miliard korun, tvořeného podíly asi ve dvou stech privatizovaných podnicích. Kellner se tak mohl podílet na rozhodování o jejich budoucím vývoji. Vzestup PPF pokračoval vstupem do České pojišťovny s aktivy v řádu několika desítek miliard korun, nad níž v roce 1996 získala s podporou tehdejšího ministra financí Ivana Kočárníka manažerskou kontrolu a v roce 2001 ji definitivně ovládla.
Ačkoli si dnes lidé spojují kuponovou privatizaci bohužel hlavně s Viktorem Koženým, mnohem úspěšnější v ní byl Kellner. A zatímco Kožený tráví svůj život v nucené izolaci na Bahamách, kam utekl, aby nebyl vydán za podvody do Spojených států, Kellnerova izolace v jeho luxusní a mimochodem celkem vkusné rezidenci na Berounsku je dobrovolná. Však si také kvůli možnosti oplotit okolní les založil daňčí oboru. Kellner zároveň dokázal uspět při podnikání v Rusku, zatímco velká hra o ázerbájdžánskou ropu, do níž Kožený navezl i řadu amerických investorů, skončila tím, že Koženého v Ázerbájdžánu vládnoucí klan Alijevů oškubal.
Kellner navíc začal vidět budoucnost ve finančních službách a drobných spotřebitelských úvěrech. V roce 1997 založil společnost Home Credit, která znamenala jeho definitivní přerod v globálního podnikatele. Nejdříve se soustředil na země bývalého Sovětského svazu a později na asijské trhy. V Číně je dnes největším zahraničním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. V roce 2013 pak PPF za 66 miliard korun koupila od španělské Telefóniky největšího českého operátora O2 a udělala z telekomunikací druhou hlavní nohu Kellnerova byznysu, kterou loni navíc posílil nákup telekomunikačních firem norského Telenoru na Balkáně.
Po celém světě PPF zaměstnává 158 tisíc lidí, z toho v Česku asi 14 tisíc. Čistý zisk skupiny podle nedávno zveřejněné výroční zprávy v roce 2018 vzrostl na více než 22 miliard korun. Celková aktiva skupiny přesahují jeden bilion korun.
Mezi tři nejbohatší lidi v prostoru mezi Německem a Ruskem by ještě před několika lety patřil ocelářský a uhelný magnát Rinat Achmetov. Podnikání šedé eminence ukrajinské politiky neprospěla revoluce na Majdanu. Achmetov v posledních letech také výrazně zchudl kvůli válce na východní Ukrajině, kde sídlí většina jeho podniků soustředěných v holdingu System Capital Management. Podle Forbesu má nyní Achmetovův majetek hodnotu šest miliard dolarů, v roce 2013 to přitom bylo skoro šestnáct miliard.
Ostatní miliardáři ze střední a východní Evropy v žebříčku Forbesu pak mají většinou majetek mezi jednou až třemi miliardami dolarů. Celkem devět z nich pochází z Rakouska, včetně nejbohatší ženy v regionu, jíž je Heidi Hortenová, vdova po zakladateli sítě obchodních domů Helmutu Hortenovi. Osm jmen na seznamu Forbesu je spojeno s Českem. Dále se v žebříčku nachází sedm Poláků a po dvou miliardářích z Maďarska a ze Slovenska (pokud budeme pokládat Babiše za slovenského miliardáře, jejich počet se zvýší na tři). Jediným zástupcem Rumunska je bývalý tenista a sportovní manažer Ion Țiriac, jenž si v zemi po pádu komunismu založil banku. Celkem sedm miliardářů pochází z Ukrajiny.
Na žebříčku středoevropských miliardářů je rovněž zajímavé, že majetek nejbohatšího Poláka Michała Sołowowa ocenil Forbes „pouze” na 3,2 miliardy dolarů. Je tedy téměř pětkrát chudší než Petr Kellner. Ještě hůře jsou na tom v porovnání s nejmovitějším Čechem Maďaři. Jeden z akcionářů největší maďarské banky OTP Sándor Csányi, jenž je od roku 1992 také jejím generálním ředitelem, má majetek v hodnotě 1,1 miliardy dolarů. Jmění Lörince Mészárose, který je podle některých náznaků spíše správcem skrytého majetku maďarského premiéra Viktora Orbána, ocenil Forbes na jednu miliardu dolarů. Mészáros vydělává v poslední době hlavně na veřejných stavebních zakázkách.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025