26. listopadu, 2025 Tomáš Fošum
Andrej Babiš a Donald Trump v Bílém domě na začátku března 2019. Foto: Wikimedia Commons/The White House
Jenže v řadě demokratických společností nyní sílí pocit, že jde o systém, který vyhovuje jen kosmopolitním a vzdělaným elitám nebo těm, jimž se po materiální stránce vede dobře. Že hlavní snahou systému je ztížit přístup k moci politikům, kteří se chtějí brát za práva těch, kteří se dobře nemají. Tito lídři se sice často probojují do nejvyšších funkcí, ale jsou natolik svázáni pravidly, že nedokážou z pohledu svých naštvaných voličů reálně nic změnit. O podobných náladách vypovídá i nedávný průzkum společnosti Ipsos na téma populismu, jenž zkoumal situaci v jednatřiceti zemích. Vyplývá z něj, že ve světě roste poptávka po silném lídrovi, jemuž je téměř polovina dotázaných ochotna odpustit porušování pravidel.
Česko do průzkumu zařazeno nebylo. Nicméně přesně takovým lídrem, jenž dodržuje pravidla, jen když musí, je právě Andrej Babiš. O jeho střetu zájmů, který se po nedávných sněmovních volbách stal jablkem sváru mezi ním a prezidentem Pavlem, se u nás mluví již dvanáct let. Nikdy se ho nepokusil doopravdy vyřešit a nesnaží se o to ani teď. Existuje totiž pouze jediná možnost, aby jako premiér naplnil ducha českých i evropských zákonů o konfliktu zájmů. Musel by svůj Agrofert závislý na tuzemských i unijních dotacích a veřejných zakázkách prodat. A to odmítá.
Babiš v mnohém připomíná amerického prezidenta Donalda Trumpa. Platí to i pro kombinaci politiky, vlastního podnikání a privátního života. Zatímco Trump jedná o důležitých otázkách s evropskými státníky například na svých golfových hřištích, Andrej Babiš si své koaliční partnery zve k sobě do Průhonic. Sídla Agrofertu i Babišova hnutí ANO jsou na pražském Chodově kousek od sebe. Samozřejmě, golfová hřiště a průhonická sokolovna jsou v těchto politických příbězích spíše jen úsměvným detailem. Našla by se v nich řada pádnějších důvodů ke kritice. Jenže voliči přesto oba politiky opakovaně volí. Trumpa i přes bezprecedentní zpochybnění voleb v roce 2020. Babiše pak bez ohledu na to, že stojí před soudem kvůli obvinění z dotačního podvodu a odsouzení se nejspíše dočasně vyhne jen díky poslanecké imunitě.
Podle nedávného průzkumu agentury NMS většina Čechů podobně jako prezident Pavel chce, aby Babiš před svým jmenováním premiérem vysvětlil, jak svůj střet zájmů vyřeší. Zde se ale sčítají odpovědi „určitě ano“ a „spíše ano“. Když zohledníme pouze první variantu, ukáže se, že vysvětlení po Babišovi rozhodně požaduje menšina voličů ANO, SPD i Motoristů sobě, tedy budoucích vládních stran. Všechny tři subjekty o společném vládnutí navíc mluvily už před volbami. A snad každému bylo jasné, že za podobného uspořádání bude premiérem Babiš.
Petr Pavel v celém sporu představuje zastánce liberální demokracie, kterému na dodržování jejích pravidel záleží. Často se říká, že jsou pro běžného člověka občas nesrozumitelná. Prezident však trvá na svém ve věci, která by měla být jasná každému. Tedy že by člověk, jehož podnikání do značné míry závisí na veřejných penězích, neměl být zároveň majitelem obřího holdingu a premiérem. A to i proto, že Česku kvůli jeho střetu zájmů hrozí ztráta dotací z Evropské unie. Nejde tu o žádnou složitou právní filosofii ani slovíčkaření.
Petr Pavel zatím v této záležitosti postupuje srozumitelně a férově. Na Babišovo tradiční kličkování se zjevně dobře připravil. Přitom nelze říct, že by nerespektoval vůli voličů. Pouze chce, aby Babiš s předstihem veřejnosti řekl, jak svůj problém po usednutí do premiérského křesla vyřeší. Pokud Pavel dohraje tuto partii až do konce bez ztráty kytičky, mohl by se stát inspirací i pro další politiky, kteří si myslí, že liberální demokracie do koše ještě nepatří. Ona tam totiž skutečně nepatří. Pouze v éře mnoha propojených krizí potřebuje důvěryhodné silné lídry. Síla přitom nemusí být jen rysem ukřičeného populisty. Může to být i klidná síla, kterou v současnosti reprezentuje český prezident. Kéž by mu to vydrželo.
ROČNÍK XIV. – 4. ČÍSLO, LISTOPAD 2025