30. listopadu, 2014 Miroslav Šepták
V létě řekl politice sbohem předseda druhé nejsilnější rakouské strany, vicekancléř a ministr financí Michael Spindelegger. Kam kráčí „jeho“ lidová strana (ÖVP)?
Rodák z dolnorakouské vesnice Mödling, ležící v těsné blízkosti Vídně, patřil od mládí k aktivním stoupencům lidovců. Vystřídal celou řadu politických i stranických funkcí, aby se na jaře 2011 stal předsedou ÖVP a zároveň vicekancléřem ve vládě socialisty Wernera Faymanna. Mnozí již tehdy pochybovačně kroutili hlavou a kladli si následující otázku: vyvede tento spolehlivý, čitelný, pragmatický, leč málo charismatický a důrazný politik stranu z krize? Spindelegger od počátku vsadil na dvě klíčová témata – oživení hospodářství a vytvoření nových pracovních míst. Kormidlo lidovců uchopil s cílem zvítězit v parlamentních volbách a získat tak funkci spolkového kancléře.
Nezvládnutý odchod
Na podzim minulého roku ale v nejdůležitějším klání zklamal. Strategicky špatně zvolená kampaň, nevýrazné a nekonzistentní vystupování na veřejnosti i silná konkurence na pravém středu způsobily, že lidovci zaznamenali ve volbách do Národní rady historický debakl, když obdrželi nejnižší počet hlasů od roku 1945. Dobrý politik by měl umět včas odejít. Spindelegger to nedokázal. Namísto okamžité rezignace přijal post vicekancléře a ministra financí ve druhém Faymannově kabinetu. Obnovená koalice socialistů a lidovců slibovala nový styl vládnutí s důrazem na důsledné plnění předvolebních slibů. Ve skutečnosti působila v prvním roce fungování spíše opatrně. Klíčové reformy především v oblasti vzdělání a penzijního systému zůstaly z velké části jen na papíře. Parametry daňových změn zase pro změnu představovaly největší jablko sváru mezi koaličními partnery.
Spindelegger odmítal snížení daní z příjmů, které by podle něj způsobilo další zadlužení země či zvýšení jiných forem daní. Za to sklidil kritiku z vlastních řad. Pohled do historie ÖVP ukazuje, že strana často veřejně pranýřuje nedostatky a přešlapy svého předsedy, aby ho posléze přinutila k rezignaci. Dne 26. srpna hodil Spindelegger ručník do ringu. Ještě tentýž den vedení lidovců designovalo nového předsedu Reinholda Mitterlehnera. Úřadující ministr hospodářství, vědy a výzkumu má stejný cíl jako jeho předchůdce – stát se spolkovým kancléřem.
Aby ÖVP nezůstala opět v poli poražených, je potřeba působit jako reformní a výrazná vládní síla v koalici napomáhající řešení každodenních problémů Rakušanů a viditelně obhajující národní zájmy v zahraničí. Mitterlehner, muž s pověstí pragmatika, musí vystoupit ze stínu sociálně demokratického rivala Wernera Faymanna. Měl by konkrétně voličům ukázat, co umí lépe než dosavadní kancléř. Není čas na zbytečné tahanice a řečnění. Pokud vláda bude pokračovat ve stejném stylu jako dosud, může nejsilnější opoziční strana – Svobodní na čele s kontroverzním Heinzem Christianem Strachem – začít pomalu chladit šampaňské.
Přijde Sebastian Kurz?
Ačkoli spolkový sjezd ÖVP počátkem listopadu demonstrativně potvrdil Mitterlehnera 99,1 % hlasů oprávněných delegátů ve funkci předsedy strany, považuji jeho jmenování za přechodné řešení. Lidovci totiž delší dobu hledají sami sebe ve snaze zastavit postupné oslabování. Platí přitom známé pravidlo: cesta dolů je rychlá, cesta vzhůru je pomalá a namáhavá. Mitterlehner má na jejím začátku (zatím) hodně sil. Uspěje-li, bude v roce 2018 volebním lídrem strany.
V opačném případě existuje v řadách ÖVP strategicky zajímavý plán „B“ personifikovaný teprve 29letým Sebastianem Kurzem. Nejpopulárnější rakouský ministr současnosti, odpovědný za rezort diplomacie, umí dovedně komunikovat s médií včetně prezentace na sociálních sítích. Na veřejnosti vystupuje i navzdory svému mládí sebevědomě, nikoli však drze a arogantně. Poslat Kurze již nyní do čela strany by znamenalo vystavit ho velkému tlaku čtyři roky před klíčovým hlasováním. Čelit protřelým matadorům typu Faymanna nebo Stracheho není jednoduché. Kurzovu kariéru by to mohlo zničit ještě v zárodku. Daleko prozíravější je vyčkat a v případě potřeby nasadit hlavní naději ÖVP pár měsíců před volbami. Lidovci rozehráli komplikovanou hru; jednotlivé karty vytáhnou postupně v průběhu dalších měsíců.
Miroslav Šepták
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025