20. února, 2013 Tomáš Orlík
Prostudujme si občas fakta a špatná nálada je pryč. Tak jako během mé cesty autem napříč Pobaltím.
Na přelomu srpna a září 2012 jsem v Praze nasedl do auta a vyrazil na dvoutýdenní výlet do Pobaltí. Táhlo mne to těchto krajů celá léta. Že by to bylo způsobeno genetickou stopou prozkoumanou díky testu DNA historie před několika lety?
Naše země, Česká republika, již více než 20 let vzkvétá. Velmi, velice. To abych potěšil oba dva naše polistopadové pány prezidenty. Ačkoliv štěstí, klid a spokojenost člověka souvisí dle mého názoru s ekonomickým bohatstvím jen částečně, fascinuje mne fenomén vzrůstající nespokojenosti většiny české společnosti v posledních letech. Tento trend ukazují průzkumy veřejného mínění, neanonymní internetová fóra i řady diskuzí s přáteli. Trend jde přesně proti zlepšujícímu se stavu politiky, práce policie, soudního systému a stále aktivnější občanské společnosti. A tak když jsem vyrazil druhého dne z polské Vratislavi do Varšavy a z celých zhruba 400 km jsem jel asi 30 minut po dálnici, napadlo mne zjistit si o všech navštívených zemích několik ekonomicko-sociálních údajů a provést jednoduché kvantifikované porovnání zemí na-šich východoevropských souputníků na cestě zpět do rozumně fungující civilizace.
Ukazatele bohatství
Například dle použitého Allianz Global Wealth Report 2011* lze porovnat 2 tradiční ukazatele: hrubý domácí produkt (HDP) na jednoho obyvatele a také „Net Financial Assets“ (čistá finanční aktiva) na jednoho obyvatele. [graf 1, graf 2] Oběma grafům vévodí Finsko. Krásná a zajímavá země s vysokou mírou zdanění. Ovšem také s veřejnou kontrolou využívání daňových výnosů, která je jednou z nejvyšších v Evropě. Finsko se již evidentně vymanilo ze závislosti na trhu bývalého SSSR a přes obrovské potíže Nokie, pýchy a vlajkové lodi země, se mu daří výborně. Vzpomněl jsem si na svou první pracovní návštěvu Helsinek v roce 1994. Zatímco můj americký zaměstnavatel v Praze nemohl najít IT odborníky, finský ředitel lidských zdrojů obdržel více než 400 životopisů za jediný den v reakci na jediný pracovní inzerát.
Ve statistice HDP na hlavu (graf 1) pak v souboji nových demokracií poměrně jasně vede ČR s údajem 14 179 EUR, druhé Estonsko dosahuje 11 919 EUR, tedy o 15% méně než my. Nám tolik lidsky a sociálně blízké Polsko je pak s HDP na obyvatele ve výši 8 919 EUR o celých 40% za námi. Podle mého názoru také zde hledejme vysvětlení, proč v Polsku a okolí HDP v posledních letech zase roste, a u nás stagnuje. Z nízkých hodnot je podstatně větší prostor pro růst i ve špatných časech. Velmi zajímavé je však těsné prvenství Estonska v ukazateli čistých finančních aktiv na hlavu (graf 2). Přátelé z krásného Tallinnu nás porazili o necelá 3%, ale určitě zaslouženě. Jejich způsob boje s finanční a následně hospodářskou krizí se již dostává na stránky učebnic.
Policisté, lékaři
Při průjezdu celým Polskem jsem mimo Varšavu potkal jediný policejní vůz, a ten byl ještě k tomu zaparkován před rodinným domem. Tak se pojďme podívat i na tato tvrdá data. Rozhodně se zde nesnažím o pro-fesionální podrobný pohled. I zde používám optiku informovaného laika. Nastavení počtu policistů v té které zemi vychází z celé řady faktorů, jako jsou: současnost a historie kriminality, rozloha obydlených částí země, geografická specifika, rozpočtové možnosti, politické uspořádání, struktura průmyslu a služeb, bezpečnostní tradice atd.
Z jednoho úhlu pohledu máme tendenci říci „čím vyspělejší a kul-turnější stát, tím méně policistů zaměstnává“. Z jiného konce lze také konstatovat „čím vyspělejší země, tím je vyšší kontrola efektivity a tudíž počtu policistů ve službě“. Statistiky [graf 3] potvrzují mé podezření, samozřejmě podkládané tu a tam články v seriózních médiích. A to, že ČR má vzhledem k míře kriminality, tradicím, geografii a struktuře hospodářství o cca 15% více policistů, než je efektivní. Úroveň odborných a zejména veřejných diskusí na toto téma je v posledních letech slabá. Jakmile se u nás do diskuse vloží (policejní) odbory, snahy o redukci stavu selhávají opakovaně již léta. Česká republika tedy v počtu policistů na 100 000 obyvatel se svým údajem 385 přesvědčivě vede. Pro zajímavost vedeme jasně také nad USA (256), Spojeným Královstvím (307), Německem (298) a k mému překvapení i nad Rakouskem (326), které tradičně do bezpečnosti a komfortu občanů silně investuje. OSN obecně doporučuje 222 policistů na 100 000 obyvatel jako přiměřené číslo.
Lékařská péče je rovněž důležitým faktorem při hodnocení vyspělosti společnosti. Podobně jako u policistů ani zde neplatí přímá úměrnost mezi počtem lékařů a úrovní péče. Při protestní akci lékařů „Děkujeme, odcházíme“ na přelomu let 2010 a 2011 byl v seriózních médiích odhadován nadbytek lékařů a sítě nemocnic na cca 25%. Jak tedy vypadá graf? [graf 4]
ČR s hodnotou ukazatele 3,67 vítězí, překvapením pro mne je, že jen těsně, a ještě k tomu před druhou Litvou (3,61). Graf 4 prezentuje počet vysokoškolsky vzdělaných lékařů na 1 000 obyvatel. Střední zdravotnický personál není započten, tento údaj je sledován podobnou statistikou např. WHO (Světové zdravotnické organizace). V USA dosahuje toto číslo hodnoty 2,42 (!) a naše země těsně poráží i Německo (3,60). Rakouský údaj 4,85 je naprosto výjimečný celosvětově. Mimochodem, dle OSN a WHO je ve světě nejméně 47 států, kde na 1,000 obyvatel vychází méně než 1 lékař.
Česká republika má také nejnižší nezaměstnanost
V současných ekonomicky nelehkých časech téma nezaměstnanosti často rezonuje, nezřídka v sociálně-demokratických odborářských kruzích a během akcí, kdy je Praha bez aut s usmívajícími se lidmi na kolech. Ale vážně, obavě ze ztráty zaměstnání velmi rozumím, a zejména mladí lidé to napříč zadluženou Evropou nemají jednoduché. [graf 5, graf 6]
V nízké nezaměstnanosti naše země vyhrává, u nezaměstnanosti mladých lidí do 30 let pak, díky Bohu, zatím drtivě. V tomto ukazateli jsme třetí nejlepší v celé Evropě, nižší nezaměstnanost mladých je už jen v Rakousku a Nizozemí. V USA je to 7,9% , ve Spojeném Království 12,4% , na Slovensku 10% a ve Španělsku bohužel již 19% se stále rostoucím trendem.
Jsme na tom dobře
Mám velkou radost, že cestování potvrdilo tušené: máme se v ČR velmi dobře, zřejmě nejlépe v dějinách naší kotliny. Máme solidní údaj o HDP a finančního bohatství na jednoho obyvatele, nejvíce policistů, nejvyšší počet lékařů a nejnižší nezaměstnanost z navštívených zemí. A kritérií, kde dopadáme velmi dobře v celoevropském měřítku, je dále celá řada. Lze uvést nízký počet osob ohrožených chudobou, jedno z nejrychlejších soudnictví, zatím ještě rozumnou míru veřejného dluhu… I když v tomto ohledu se co nejdříve staňme Estonskem, které krize nekrize svůj dluh postupně téměř splatilo a hospodaří v posledních letech s přebytky. Ale hlavně: važme si toho, co máme.
Tomáš Orlík
Zdroje informací:
* Allianz Global Wealth Report 2011.
** Několik desítek reportů na
Wikipedia.
*** Webová stránka WHO
(Světové zdravotnické organizace).
**** Webová stránka Eurostat.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025