05. května, 2014 Petr Zenkner
Existují názory, že Maďarsko do střední Evropy nepatří. Někdo argumentuje odlišným jazykem, jiní současným premiérem Viktorem Orbánem. Redakce Demokratického středu tento názor nesdílí. Je ale pravdou, že jsme zatím dění v Maďarsku v předchozích číslech moc nekomentovali. Dubnové parlamentní volby, v nichž drtivě vyhrála vládnoucí strana FIDEZS, nám dávají možnost to napravit a podívat se blíže na jediného středoevropského „souseda“, s nímž Češi nemají společnou hranici. Je to možné díky trojici autorek – Petře Pásztorové, Aleně Mikoláškové a Kateřině Hamatové. Jen díky nim můžeme jako časopis překročit jazykový příkop, který nás od Maďarska a jeho lepšího poznání odděluje. První dvě autorky přináší profily dvou hlavních maďarských stran – Orbánova FIDEZSu a levicové koalice pod vedením Attily Mesterházyho. Kateřina Hamatová se věnuje historicky hodně zdůrazňovanému přátelství mezi Poláky a Maďary.
Maďarsko je přítomno i u jiných autorů. Ve Formuli 1 totiž maďarský Hungaroring podle Tomáše Orlíka vychází velmi dobře. Ladislav Havelka mapuje ve svém článku armády visegrádských zemí a hodnotí, jak moc jsou v NATO černými pasažéry. Že jsou na tom Češi o něco lépe než Slováci, by nás moc těšit nemělo. Nedostatek peněz paradoxně vytváří v rámci střední Evropy prostor pro armádní spolupráci Česka, Slovenska a Maďarska. Mimochodem, věděli jste, že Maďaři mají vlastní námořnictvo, které není jen na ozdobu? Luboš Rokos se v rubrice Historie a současnost věnuje zásadní změně ve střední Evropě – roku 1000. Tehdy již Maďaři byli její plnou součástí jako raně středověký stát s vlastním králem a arcibiskupem, zatímco o století dříve měli hlavní podíl na pádu Velké Moravy. Autor naráží i na jeden fakt, který je viditelný při bližším pohledu na mapu. Úrodné Podunají oddělují nyní české a slovenské hory, což mělo svůj význam právě v desátém století, kdy tehdy ještě pohanští Maďaři vyráželi na nájezdy do okolí. Uherské nížiny dodnes spojují Maďarsko nejen s Visegrádem, ale dávají maďarské optice i jižní perspektivu. Třeba i v rámci Evropské unie, kde se Budapešť během svého předsednictví snažila uvést v život Podunajskou strategii.
Pravděpodobně většina z Vás někdy slyšela o německém europoslanci Berndu Posseltovi. Tenhle politik je v Česku mnohdy známý jen útržkovitě, což je škoda. Nám se ale od něj díky Jaroslavu Šonkovi podařilo získat autorský text, který se věnuje křesťanskému sociálnímu učení a jeho roli ve středoevropské politice. Článek přeložil Jan Jüptner, který má tentokrát ve „Středu“ reklamu i na svoji knížku „Civilní náboženství“, jež mu vyšla v nakladatelství Karolinum. Druhým známým jménem je v tomto čísle polský historik Dariusz Gawin, který působí v Muzeu Varšavského povstání. Možná by si měli rozhovor s ním přečíst mnozí, kteří tak rádi šablonovitě hodnotí českou debatu o komunismu. Rozhovor s Dariuszem Gawinem nám zprostředkoval Maciej Ruczaj. Pánům Šonkovi a Ruczajovi děkujeme za pomoc.
Petr Zenkner
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025