26. května, 2016 Tomáš Fošum
Někdy se už dokonce o roztříštěné mediální scéně mluví, neboť tradiční tituly oslabily a řada lidí čerpá informace výhradně už jen ze sociálních sítí, blogů a internetových portálů. Ty mají nezřídka pochybnou kvalitu, navíc jich přibývá jako hub po dešti. Příměr s houbami není od věci. V lese si je můžeme nasbírat zadarmo, stejně jako většinu informací na internetu. Jenže pouze hub se člověk nenají, a podobě by měl přistupovat i k médiím. Kvalitní suroviny něco stojí.
Situace tradičních médií ovšem není tak tragická, jak to při pohledu na padající prodeje papírových novin může vypadat. Informace odnepaměti patří k nejcennějšímu zboží. V momentě, kdy by seriózně a profesionálně dělaná média zanikla, nastal by chaos s potenciálem lidskou společnost zničit.
Blogy a sociální sítě jsou jistě vhodným doplňkem a občas i cenným alternativním informačním zdrojem, ale většinou se zde pouze komentuje a sdílí, co se napsalo nebo odvysílalo právě v klasických médiích. Poptávka po důvěryhodných zdrojích tak tady bude vždycky.
Větší šanci na přežití mají výrazné názorové tituly, jejichž vliv, jak třeba dokládá rozhovor s polským novinářem Pawłem Lisickim uvnitř tohoto čísla, zůstává značný. Jsou často citovány, o jejich článcích se diskutuje, nejen politici je pro svou práci potřebují. Názorová média by určitě neměla rezignovat na pravidla seriózní žurnalistiky, a nesmí tedy například lhát, ale zároveň by se neměla tvářit, že přináší zjevenou pravdu. Ve skutečnosti se snaží prosazovat určité hodnoty, o jejichž správnosti hodlají veřejnost přesvědčit.
Čím více názorově odlišných médií existuje, tím lépe. Z jejich vzájemných debat a sporů, pokud jsou vedeny s dobrým úmyslem, může vzejít něco prospěšného. To neznamená, že nepotřebujeme neutrální zpravodajství, jež se snaží nastavit zrcadlo. Potřebujeme však i novinařinu usilující zjistit, co se za tím zrcadlem skrývá. Pouze na Alenku spoléhat nelze.
ROČNÍK XII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2023