28. května, 2024 Petr Zenkner
Tisíce pump Orlenu zlevnily před loňskými volbami v Polsku na
příkaz šéfa koncernu Daniela Obajteka benzín. Snaha pomoci
vládní straně PiS k vítězství ale nakonec vyšla vniveč.
Foto: Orlen
Obajtek se v čele firmy s loňským čistým ziskem 27,6 miliardy zlotých (asi 160 miliard korun) udržel do začátku února. Přebírání moci nebylo jednoduché a prezident Andrzej Duda zvolený za PiS nastupující vládě nic neusnadnil. Obajtek nakonec sám rezignoval. Pokud by to 5. února neudělal, byl by odvolán. O den později spustil Tusk „úklid” v Orlenu, který začal zvolením nové dozorčí rady a dočasného ředitele Witolda Literackého. Začátkem dubna vláda vybrala stálého šéfa koncernu, jímž se stal Ireneusz Fąfara. Ten v letech 2010 až 2018 úspěšně řídil rafinerii Orlenu v litevském Mažeikiu.
Původně patřil k favoritům Krzysztof Zamasz, ředitel polské pobočky francouzské Veolie, jenž působil za předchozích Tuskových vlád ve státem ovládaných energetických firmách Tauron a Enea. Podle polského think-tanku Polityka Insight chtěl ale Zamasz větší volnost při výběru spolupracovníků a nebyl nadšený z toho, že by v Orlenu zůstal zmíněný Literacki. Ten se stal „dvojkou” s funkcí viceprezidenta pro korporátní záležitosti. Co si pod tím představit se teprve uvidí.
Šéfování Orlenu je mezi státními koncerny v Polsku manažerský vrchol. Odchody ale bývají složité. Vyšetřování se dočkal prakticky každý generální ředitel. Například Jacek Krawiec, jenž šéfoval Orlenu mezi roky 2008 až 2015 (teď se vrátil v pozici seniorního poradce). V roce 2002 byl dokonce šéf Orlenu Andrzej Modrzejewski zatčen přímo v kanceláři. Později řídil v letech 2016 až 2018 český Unipetrol, jehož rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou jsou už téměř dvě dekády součástí skupiny.
Na Obajteka je navíc současná vláda pěkně nabroušená. Třeba kvůli předvolebnímu snížení cen na pumpách Orlenu, jež mělo pomoci k výhře PiS. Nebo kvůli koupi sítě regionálních médií, z nichž udělal stranický tisk. A je pravda, že kontroverzí, které může prokuratura prověřovat, je dost. V dubnu vyšetřovatelé podnikli řadu domovních prohlídek u bývalých manažerů Orlenů včetně Obajteka.
Donedávna bylo hlavním bodem kritiků spojení Orlenu s Lotosem dokončené v roce 2022, které posílilo dominanci koncernu na trhu. Lotos byla státem kontrolovaná rafinerie s vlastní sítí benzinek sídlící v Gdaňsku. Aby spojení prošlo přes antimonopolní pravidla EU, musel Orlen „pustit” menšinový podíl v gdaňské rafinerii. Získala ho světová ropná jednička Saudi Aramco. Orlen také musel prodat 417 benzinek, jež koupil maďarský koncern MOL. Ten je vedle rakouské OMV hlavním středoevropským konkurentem Orlenu v petrochemii. Maďaři ale zase prodali Orlenu 185 čerpaček na trzích v Maďarsku a na Slovensku, kde byl Orlen slabý.
Kritikům nahrává nedávná zpráva polského Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle ní prodal Orlen tato aktiva za výrazně nižší cenu, než stanovil odhad. A to o 3,5 miliardy zlotých, tedy asi o 20 miliard korun levněji.
Obajtekovi kritici mají v případě Lotosu určitě dost pravdy. Tepají ho ale hlavně proto, že pohlcením Lotosu prohrála jedna ze skupin v polském byznysu spojená s Gdaňskem. Ten je i mocenským centrem nynějšího premiéra.
V době, kdy prodej probíhal, nebyl navíc v Evropě o podobná petrochemická aktiva mezi investory zájem. Vždyť samotný Orlen v dlouhodobé strategii počítá s tím, že prodeje paliv budou klesat kvůli rozšíření elektromobility. Nabídky tak podávali ti, kteří ropě věří. To bylo Saudi Aramco, jež navíc s Orlenem uzavřelo dlouhodobou smlouvu na dodávky ropy v objemu 200 až 337 tisíc barelů denně (jeden barel má 159 litrů). V případě MOL, což je také firma se silným vlivem státu, tu byl zájem proniknout na polský trh.
Stojí za zmínku, že plán na spojení Orlenu s Lotosem existoval už před Obajtekem. Vytváření národních šampionů ve strategických odvětvích je totiž součástí polského vnímání světa. Obajtek byl ten, který fúzi „přes mrtvoly” dotáhl. I proti vůli řady odpůrců v PiS. Nesouhlasili s ní třeba zvláštní zmocněnec pro strategické projekty Piotr Naimski nebo někdejší ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski. Rezervovanější k podobným megaplánům, které za Obajteka vyvrcholily pohlcením plynárenského obra PGNiG (Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo), byl i předchozí šéf Orlenu jmenovaný Právem a spravedlností Wojciech Jasiński (2015 až 2018).
Ať už vyšetřování dopadne jakkoliv, není pravděpodobné, že se Lotos nebo PGNiG (provozuje LNG terminál na zkapalněný plyn ve Svinoústí a nový plynovod Baltic Pipe) znovu rozdělí. Spíše bude management Orlenu hledat způsob, jak nově vytvořeného obra efektivně řídit. Po Obajtekovi zůstávají i velkorysé plány na investice do obnovitelných zdrojů do roku 2030. Zahrnují třeba stavbu obrovského větrného parku v Baltském moři. Vznikl i společný podnik s polským miliardářem Michałem Sołowowem a jeho koncernem Synthos zaměřený na stavbu takzvaných malých modulárních reaktorů (SMR). Poláci chtějí využívat technologii od americké GE Hitachi.
Pod Obajtekovým vedením vznikl podle jeho vlastních slov člen „první ligy evropských hráčů“, zatímco předtím byl jen klubem na úrovni divize. Je zajímavé, že původní petrochemický byznys už v roce 2023 nevytvářel většinu tržeb a ani zisku koncernu. V petrochemii navíc musel Orlen nedávno přehodnotit investice do nových provozů na výrobu olefinů v hlavní polské rafinerii v Plocku. Kvůli vyšším nákladům na jejich stavbu a nižším očekávaným ziskům z nich Orlen odepíše 10,2 miliardy zlotých (asi 59 miliard korun).
V petrochemii je také zaděláno na problém, který Obajteka může nakonec nejvíce ohrozit. Začal tím, že Orlen 10. dubna uvedl, že musí odepsat 397 milionů dolarů (asi 9,3 miliardy korun), jež odečte z konsolidovaného zisku za loňský rok. Důvodem je špatné hospodaření předloni v říjnu ve Švýcarsku založené dceřiné firmy Orlen Trading Switzerland (OTS). Ta měla pro skupinu na světovém trhu nakupovat ropu.
Za spojením „špatné obchody” je ale těžko uvěřitelný příběh. V něm Orlen poslal předem zálohy na ropu z Venezuely, která měla přijít v prosinci a v lednu. A nikdy nedorazila. Šlo o šest milionů barelů ropy, což odpovídá několika plně naloženým tankerům. OTS si také žádný z těchto obchodů oproti běžným zvyklostem v oboru nepojistila. Audit Orlenu provedený v březnu ukázal, že švýcarská dcera například poskytla zálohy ve výši 250 milionů dolarů (asi 5,8 miliardy korun) firmě, již před třemi lety v Dubaji založil pětadvacetiletý Číňan. Problematických transakcí bylo více.
V čele Orlen Trading Switzerland stál navíc člověk, před nímž Obajteka varovala polská tajná služba. Šlo o Samera Awada, který má občanství Bahrajnu i Polska. Důvodem, proč zpravodajci intervenovali, bylo podezření, že má Awad kontakty s libanonským teroristickým hnutím Hizballáh. Navíc existoval i domácí problém. Už od roku 2018 vyšetřovala Awada polská prokuratura v Bydhošti kvůli podvodům na odvodech DPH při obchodech s ocelí.
Daniel Obajtek sice na sociální síti X v první reakci uvedl, že Tusk „hledá skandály tam, kde nejsou“. Zřejmě si ale uvědomuje, že má problém. Zvláště, když v červnu kandiduje jako jeden z lídrů Práva a spravedlnosti do Evropského parlamentu. Obajtek rozhodně nechce nechat celou věc padnout jen na vlastní hlavu. Tvrdí, že vznik švýcarské OTS předloni odsouhlasilo celé jedenáctičlenné představenstvo Orlenu. Nebo že za problémy může nový management jmenovaný Tuskem, který zkazil už dohodnuté obchody. Faktem ale je, že peníze jsou fuč a ropa taky.
Podle deníku Rzeczpospolita měl mít hlavní vliv na to, že se Awad dostal do Orlenu, tehdejší viceprezident pro obchod Michał Róg. Toho prý Awad přesvědčil svojí odborností a kontakty. Obajtek zdůrazňuje, že švýcarská OTS patřila pod Róga a on sám Samera viděl jedinkrát na patnáct minut. Vztahy Obajteka a Róga byly podle různých zdrojů napjaté. Stejně jako s tehdejším ministrem vnitra a koordinátorem tajných služeb Mariuszem Kamińským. Za připomenutí stojí, že se v Obajtekově kanceláři našla odposlouchávací zařízení.
Obajtek samozřejmě není žádné ořezávátko. Jeho vzestup z regionálního politika a starosty desetitisícového města Pcim, jímž se stal v roce 2006, souvisel s naprostou loajalitou předsedovi PiS Jarosławu Kaczyńskému. Tou se nikdy netajil. Spíše naopak, což z něj v jednu chvíli dělalo kandidáta na premiéra. Už od počátku se ale kolem jeho vzestupu objevovaly kontroverze. Dost nepříjemné bylo pro něj obvinění jeho strýce Romana Lise, že vytuneloval jeho firmu Elektroplast. Jeho výpověď byla dost emocionální, protože Obajtek ve firmě pracoval od devatenácti let a strýc tvrdil, že se o něj staral jako o vlastního. Mělo jít o fiktivní nákup granulátu na výrobu trubek, na němž měl vydělat několik set tisíc zlotých. Celkově prý firmu svého strýce vystavil ztrátám 1,4 milionu zlotých. Podobný pohled sdílela i prokuratura, která vypracovala obžalobu. Když se ale stal za první vlády PiS v letech 2005 až 2007 generálním prokurátorem a ministrem spravedlnosti Zbigniew Ziobro, byl případ zastaven.
V dubnovém rozhovoru pro polský ekonomický web Money.pl Daniel Obajtek prohlásil, že děkuje Bohu, že už není v čele Orlenu. „V tom pekle jsem vydržel šest let. Můžete to napsat: je to hovno, které smrdí,” řekl. A to proto, že jsou zde podle něj všechny možné zájmy tajných služeb. Celý rozhovor se nese v tónu ukřivděnosti a prezentace sebe sama jako člověka, který se nebál dělat rozhodnutí, a proto mnoha lidem vadí.
Připomeňme, že za toto „peklo” Obajtek ročně dostával přes milion zlotých (asi šest milionů korun), a to bez vysokých náhrad a bonusů, které byly ještě vyšší. I proto jeho političtí oponenti s chutí zveřejnili mnohé další Obajtekovy výdaje, které šly na účet Orlenu. Jako předloňských půl milionu zlotých za lety soukromými letadly. Nebo 400 tisíc zlotých za cestu na závod formulí ve Spojených státech, k němuž došlo v listopadu 2023. Je pravda, že pokud bude zvolen do Bruselu, což je prakticky jisté, tak si pohorší. Plat polského europoslance je v přepočtu „pouhých” 43 tisíc zlotých bez náhrad. Může si o tom ale popovídat s Mariuszem Kamińským, který se do Bruselu chystá „schovat” taky.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024