17. února, 2013 Magda Juránková
Jednou z několika podzimních premiér ústeckého Činoherního studia bylo monodrama Chudí v Lodži na motivy stejnojmenného románu Steva Sem-Sandberga, ve kterém zní hlasy těch, kteří v lodžském ghettu nepřežili. Román představuje každodenní život v nacisty zřízeném ghettu, přesněji, každodenní boj o přežití a s tím spjaté strategie přežití.
Děj sleduje osudy několika postav – vedle Adama Rzepina, jeho sestry, Mordechaje Chaima Rumkowskiho i Věry Schulzové, Židovky z Prahy, která se zapojuje do ilegální činnosti. Rumkowski v čele ghetta předpokládá, že zvýšením
produktivity zachrání aspoň pracující ghetta, má post a na něj vázanou moc, vládne nad životem a smrtí, je nucen řešit ta nejméně záviděníhodná morální dilemata. Jezdí po ghettu v kočáře, na tamních penězích je jeho portrét, zneužívá děti ze sirotčince a vyjednává s Němci. Steve Sem-Sandberg působil v Praze jako dopisovatel deníku Svenska Dagbladet a netají se svým blízkým vztahem k městu.
Českou kulturu a literaturu zachytil ve sbírce esejů Prag (No Exit). V češtině vyšel v roce 2011 román Chudí v Lodži a v následujícím roce román Ravensbrück, který vypráví osudy Mileny Jesenské. Oba romány byly nominovány na celoskandinávskou Cenu Severské rady a Chudí v Lodži byli oceněni Augustovou cenou (prestižní literární cena pojmenovaná po Augustu Strindbergovi).
Letošní sezóna v Činoherním studiu nese podtitul VŠECHNO JE V TOBĚ s odkazem na loňskou sezónu označenou CO TEĎ / KUDY VEN. Obdobně také tento počin je pokračováním několikaleté dramaturgické linie studia zaměřené na reflexi totalitních systémů ve střední Evropě ve 20. století, přesněji, na „osud“, příběh, roli jedince v konfrontaci s takovými systémy. Tato linie je dána i místně, regionem Sudet. Obdobně i volba románu, inspirace pro monodrama, je vázána lokálně. V Ústí nad Labem byla významná židovská komunita, z níž část emigrovala do USA a stopy ostatních vedou, mimo jiné, i do Lodže a následně do Osvětimi.
Podle dramaturga, Vojtěcha Bárty, je zajímavý také osud samotného města, neboť Lodž může posloužit coby symbol industrializace, procesu, ve kterém se město prudce rozrostlo díky rozmachu textilního průmyslu, který následně ustupoval. V inscenaci je reflektována románová postava kontroverzního Mordechaje Chaima Rumkowskiho a každodenní život v ghettu nazíraný optikou Adama Rzepina. Dalším inspiračním zdrojem inscenace je fiktivní proces s Rumkowskim zachycený v románu Továrna na mucholapky Andrzeje Barta či chasidské příběhy, pohádky (včetně
pohádky o rentgenu odkazující na rentgenové snímky nalezené v ghettu) a bajky, které v inscenaci vypráví Adam své sestře Lídě. Monodrama je interpretované Jaroslavem Achabem Haidlerem v ambivalentním kostýmu na
minimalistické scéně s objektem plným střepů evokujících rozbitý skleněný poklop.
V obecnější rovině inscenace poukazuje na současné nazírání průmyslu holocaustu a zároveň upozorňuje, slovy Vojtěcha Bárty, na „nepříjemné dějinné pravdy, neboť lodžské ghetto teoreticky mohlo být osvobozeno Rudou armádou, ale ta počkala, až si Němci situaci v ghettu vyřeší.“ Připomíná nám, že destruktivní síla těchto mechanismů tvořících dějiny v té době je pro nás v současnosti nepředstavitelná, motivy jednání jedince v daných podmínkách se staly nesouditelnými. Premiéru si inscenace odbyla na 4. ročníku Festivalu Sudety (17.11.2012).
Dramaturgie festivalu, jak naznačuje samotný název, se soustředí na současné vnímání regionu Sudet v širším kontextu střední Evropy. Zmíněný region Sudet a jeho industrializace se odrazily v dramaturgii Činoherního studia
tematizováním vztahu k menšinám a života v oblasti, kde byla tovární výroba utlumena, opuštěna. V tomto kontextu se nabízí koncept postindustriální společnosti Daniela Bella či Alaina Touraina, avšak oba myslitelé ponechali stranou nová sociální rizika spjatá s procesem deindustrializace, která se v regionu projevují.
V linii monodramat uváděná dramatizace navazuje na autobiografii Byly jsme tam taky Dagmar Šimkové interpretovanou Natašou Gáčovou či na monodramata Byl jsem velitelem v Osvětimi či Farma zvířat realizované Filipem Nickollsem. Pokračuje také v linii dramat jako např. 32 hodin mezi psem a vlkem Jana Tichého tematizující vyhnání sudetských Němců z Nového Boru a poukazující na brutalitu vyhnání coby aktu pomsty. Premiéra byla provázena vášněmi, včetně demonstrace před divadlem.
V letošní sezóně měl premiéru Dekalog polských tvůrců Krzysztofa Kieślowského a Krzysztofa Piesiewicze (režie Filip Nuckolls) – série příběhů z malého sídliště ve Varšavě 80. let poukazující na Desatero a zejména na morální
dilemata všedního dne. V Činoherním studiu se můžeme těšit na premiéru hry Tkalci, sociálního dramatu významného německého dramatika přelomu 19. a 20. století Gerharta Hauptmanna, a inscenace na motivy autobiografické prózy Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí, představující osobní svědectví o krizi ideálů a bourání starého Mostu.
Magda Juránková
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025