21. září, 2023 Tomáš Fošum
Andrej Babiš dohlíží jako správný pastýř na své ovečky. Foto: Facebook/AndrejBabis
V březnu 2023 odešel Miloš Zeman po skončení prezidentského mandátu do politického důchodu. Muž, jenž donedávna svým přístupem k ústavě budil zastánce demokratického právního státu ze spaní, dnes málokoho zajímá. Andrej Babiš sice v politice zůstává, ale v posledních dvou letech utrpěl porážky ve sněmovních i prezidentských volbách. Vlády se místo něj a jeho spojenců ujala dosavadní demokratická opozice, zatímco na Hradě nahradil Zemana prozápadně orientovaný Petr Pavel. Mohlo by se zdát, že česká liberální demokracie povstala z popela.
V zahraniční politice to nejspíše platí. Současná vláda i prezident podporují Ukrajinu čelící ruské agresi, na poli Evropské unie i NATO vystupují jako předvídatelní a seriózní partneři. Svérázné způsoby dvojice Babiš a Zeman nahradilo standardní chování premiéra Petra Fialy (ODS) a prezidenta Petra Pavla. Zkrátka na rozdíl od svých předchůdců nedělají ostudu.
Co se týče domácí scény, prezident Pavel, jehož doménou jsou přece jenom diplomacie a bezpečnost, se zatím rozkoukává. Hodnocení výkonu Fialovy vlády představuje tvrdší oříšek. Z formálního hlediska se jedná bezpochyby o posun správným směrem. Vládní koalice sestává z pěti demokratických stran, v nichž probíhá normální politická soutěž. O Babišově hnutí ANO to říci nemůžeme. Je de facto osobním vlastnictvím svého předsedy, kterému mimo jiné patří jeho ochranné známky.
Jenže od nynější vlády si mnozí především slibovali, že vyvede zemi z marasmu, do nějž ji Babiš se Zemanem zavedli. A že nebude porušovat zásady právního státu. Bohužel se tak občas děje. Fialův kabinet například před časem prosadil snížení valorizace důchodů ve stavu legislativní nouze, ačkoliv mohl jednat podstatně dříve. Z politických důvodů se mu to ale nehodilo. Samostatnou kapitolou jsou kousky ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), z nichž nejhorším dojmem působí jeho okatá snaha ovlivňovat vyšetřování brněnské bytové kauzy. Ta se přitom týká Blažkových spolupracovníků a možná i jeho samotného. Nelze to sice srovnávat s Babišovým obřím střetem zájmů, ale pořád to viditelný střet je, navíc v citlivém resortu justice.
Babiš se Zemanem byli mnohokrát usvědčeni ze lži. Některým voličům lhaní evidentně příliš nevadí, nicméně pro většinu příznivců současných vládních stran to asi neplatí. Těžko pak od nich očekávat pochopení třeba pro to, když někteří ministři v čele s premiérem zapírají snadno dohledatelnou skutečnost, že před volbami slibovali nezvyšovat žádné daně. Vládě je samozřejmě nutno přiznat, že se snaží dělat nepopulární kroky na ozdravení veřejných financí v situaci, kdy je zároveň potřeba ve spoustě oblastí investovat. Často tak řeší kvadraturu kruhu. Politici činící nepříjemná opatření nemohou očekávat nadšení davů. Už jen proto by se měli vyhnout zbytečným přešlapům.
Dva roky před řádnými sněmovními volbami jsou jakékoliv prognózy ošidné. Vše však nasvědčuje tomu, že se hlavní střet povede mezi vládním kvintetem a autoritářskou parlamentní opozicí tvořenou Babišovým ANO a hnutím SPD. To je pro změnu byznysovým projektem Tomia Okamury. K vládní pětikoalici navíc zatím neexistuje reálná demokratická alternativa. O to jsou její nevynucené chyby děsivější.
Zeman se už k moci nevrátí, Babiš ale možná ano. Preference jeho hnutí ANO zůstávají vysoké. Vlastní média k návratu již nepotřebuje. Posloužila mu v začátcích, dnes je dokáže nahradit jiným způsobem. A obecně se mu teď hodí na novináře útočit a dělat ze sebe jejich oběť. Staré instinkty neztratil. Svědčí o tom kupříkladu jeho opakované návrhy na zrušení koncesionářských poplatků u veřejnoprávních médií. Této frašce s prvky tragédie řada lidí zatleská. Ze symbolické tečky za jednou érou se rázem může stát obyčejná dvojtečka.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025