Německo a Rakousko po eurovolbách

17. září, 2014 RUBRIKA Střední Evropa


AM Spindelegger beim Europa-Forum im Stift Gšttweig© photonews.at/Georges Schneider - Wien 16.06.2013 - Aussenminister Spindelegger nahm am 18. Europa-Forum Wachau im Stift Göttweig teil das heuer 'Jenseits der Krise - Umrisse eines neuen Europas' zum Thema hatte PHOTO: Aussenminister Michael Spindelegger bei seiner Rede.

V květnových eurovolbách zaznamenaly německá CDU/CSU a Rakouská lidová strana (ÖVP) historicky nejhorší výsledek. Nelichotivá čísla jim přesto stačila na zisk prestižního vítězství.

Sociální demokraté a euroskeptikové posílili

Hlavní favorit německých eurovoleb, křesťansko-demokratická CDU/CSU, v předvolební kampani zcela vsadil na Angelu Merkelovou. Ani velmi populární spolková kancléřka nedokázala zabránit mírnému oslabení. Menší ztrátu voličské podpory si lze vysvětlit jistými výhradami části elektorátu vůči politice Německa v Evropské unii, zejména ve vztahu k záchraně společné měny. Křesťanským demokratům uškodilo rovněž rozhodnutí Spolkového ústavního soudu o zrušení 3% uzavírací klauzule. V praxi tak k zisku alespoň jednoho mandátu v Evropském parlamentě bylo nutné dosáhnout pouze tzv. přirozený práh, tj. přibližně 0,5 % hlasů. Někteří voliči podpořili namísto CDU/CSU menší subjekty (například Svobodné voliče, Ekologicko-demokratickou stranu, Stranu pro ochranu zvířat) s vědomím, že jejich hlas tentokrát „nepropadne“.

Sociální demokracie zaznamenala poprvé v eurovolbách nárůst hlasů a ve srovnání s rokem 2009 si polepšila dokonce o 7 procentních bodů; profitovala z nominace svého lídra Martina Schulze na kandidáta evropských socialistů na předsedu Evropské komise, z viditelného rukopisu ve vládní koalici (přijetí minimální mzdy, odchod do penze v 63 letech) i z aktivního přístupu ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmaiera v ukrajinské krizi. Dominantní postavení CDU/CSU sice zůstává stále neotřeseno, ale nejsilnější levicová strana čeká na svoji šanci po odchodu Angely Merkelové do politického důchodu.

Za povšimnutí stojí výsledek Alternativy pro Německo (AfD) a liberální FDP (obě strany zůstaly na podzim minulého roku před branami Spolkového sněmu). AfD vznikla v důsledku nesouhlasu s politikou Evropské unie. Na rozdíl od subjektů, které v minulosti v Německu hrály na podobně laděnou strunu, nechce mít nic společného s projevy extremismu, zároveň však neváhá použít špetku sociálního populismu i proticizinecké rétoriky. Dobře propracovaný politický marketing a jasné profilující téma jí pomohly k zisku respektu hodných 7 %.

Naproti tomu FDP obdržela pouhé 3,4 % hlasů a pozvolna směřuje na politickou periferii. Otázkou zůstává, zda témata jako flexibilní odchod do penze, důslednější ochrana osobních dat a akcentování hospodářského liberalismu pomohou straně k návratu na výsluní. V minulosti se liberálové dokázali z porážek v evropských volbách „oklepat“ (1984, 1994 a 1999), nyní ovšem zatím marně hledají recept na odliv voličů do náruče AfD.

Rakouští lidovci obhájili prvenství

Podle předvolebních průzkumů se v alpské republice o vítězství dlouho přetahovaly hned tři strany. Lidovci nepatřili mezi vyložené favority. Pozici jim komplikovala nevole značného množství Rakušanů z vládní úsporné politiky i jejich spoluvina na pokračující nákladné sanaci banky Hypo Alpe Adria. V předvolební kampani proto spoléhali na Othmara Karase. Zeť bývalého generálního sekretáře OSN a rakouského prezidenta Kurta Waldheima záměrně upozadil stranickou příslušnost a namísto toho zdůraznil vlastní odborné kompetence a mnohaleté zkušenosti s evropskou politikou. Uvedená strategie přinesla kýžené ovoce. Karas získal suverénně nejvíce preferenčních hlasů ze všech rakouských kandidátů a pro 86 % voličů představoval hlavní motiv, proč podpořili právě ÖVP.

Květnový triumf přinesl v konečném důsledku pouze dočasné zmírnění silného vnitřního pnutí v předsednické otázce. Michael Spindelegger měl po neúspěchu v parlamentních volbách alespoň formálně nabídnout rezignaci. Odstoupil až koncem srpna poté, co čelil ostré kritice z vlastních řad ohledně připravované daňové reformy.

Sociální demokracie spatřovala v bývalém moderátorovi veřejnoprávní televize ORF Eugenovi Freundovi trumf v souboji o prvenství. Kalkulace nejsilnější levicové strany úplně nevyšla. SPÖ doplatila na menší mobilizaci svého elektorátu, zejména penzistů, kteří jsou méně spjati s Evropskou unií než například mladá generace (ta koneckonců Rakousko před členstvím v EU nezažila). Výsledek voleb není pro socialisty vyloženým propadákem. Velmi mírný nárůst hlasů by strana měla hodnotit s určitou spokojeností v situaci, kdy spolu s lidovci pozvolna ztrácí podporu voličů.

Svobodní (FPÖ) sice ve srovnání s minulými eurovolbami značně posílili, ale rozhodně mohli dosáhnout víc než jen třetí místo. Oslabení ostatních euroskeptických konkurentů i současný vývoj Evropské unie hrál straně do karet. Vítězství se zdálo blíž, než kdykoli předtím, a to až do doby, kdy původně nominovaný lídr kandidátky Andreas Mölzer vyvolal nevhodnými výroky značné rozpaky veřejnosti. Zisk 19,7 % hlasů každopádně staví FPÖ do pozice nejvážnějšího vyzyvatele vládních stran. Svobodní chtějí příští rok socialisty a lidovce pořádně pozlobit. Ve volbách do štýrského zemského sněmu mohou reálně aspirovat na vítězství. V boji o křeslo vídeňského starosty nastoupí do ringu sám předseda strany Heinz-Christian Strache a za jistých okolností může uspět.
Zelení prožívají období úspěchů; v květnu dokonce obdrželi více hlasů, než pravděpodobně sami čekali. Strana dosáhla nejvyšší voličskou podporu na celostátní úrovni v rakouských dějinách. Tradiční ekologická témata, akcentování sociální problematiky a zkušená i věcná jednička zelené kandidátky Ulrike Lunaceková bodovala především u voličů nastupující generace a elektorátu z městských aglomerací.

Ambiciózní, výrazně proevropské Nové Rakousko pošle do Bruselu Angeliku Mlinarovou. Vystudovaná právnička slovinského původu představovala hlavní důvod, proč liberálové nedokázali naplnit deklarovaný cíl v podobě zisku více než deseti procent. Mlinarová působila v předvolební kampani zmateně. Rozpaky u mnohých voličů vyvolal požadavek rozpuštění rakouské armády a její nahrazení společným vojskem pod patronátem Evropské unie nebo úvahy o privatizaci nemocnic a vodních zdrojů.

Povzbuzení euroskeptikové

V německých a rakouských eurovolbách obdržely drtivou většinu hlasů strany oceňující pozitivní přínos členství v Evropské unii. Nicméně euroskeptické síly dosáhly solidních výsledků motivujících k další práci. Zatímco Svobodní upírají zrak na zisk vedení spolkového kancléřství, představitelé Alternativy pro Německo mají daleko skromnější cíle. Zaměřují se na organizační a personální rozvoj spolu s postupným budováním pozic na komunální úrovni. Výsledek nedávných saských zemských voleb, kde AfD získala bezmála 10 % hlasů, potvrzuje, že se s ní musí v budoucnu vážně počítat.

Miroslav Šepták

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.