24. listopadu, 2016 Marie Bydžovská
Angela Merkelová jako superstar. Foto: Facebook/AngelaMerkel
Se stabilitou mají naši západní sousedé mnohem více zkušeností než většina evropských zemí. Od konce studené války se v Berlíně vystřídali pouze tři kancléři, zatímco v Česku jsme za stejné období měli dvanáct premiérů. Angela Merkelová vede německou vládu od roku 2005. Nyní se mluví o tom, zda půjde do boje o čtvrtý mandát.
Z mnoha stran se přitom ozývají pochybnosti, zda by současná kancléřka měla na svém postu setrvávat. Není překvapením, že nejpádnějším argumentem proti ní jsou její kroky při řešení migrační krize a problémů eurozóny. Prestižní týdeník Politico dokonce již použil slovo merkexit – jakožto možnou hlavní událost roku 2017 s většími dopady než brexit, který je považován za klíčový moment Evropy v posledních letech.
„Německé parlamentní volby budou především o osobě Angely Merkelové, kterou mnozí vidí jako vedoucí postavu evropské politiky,“ řekl v říjnu autorce tohoto článku Jan Techau, expert na německou a evropskou politiku. To, jestli se Merkelové podaří počtvrté stát kancléřkou, záleží podle něj na dvou věcech: zda se levicové strany dohodnou na utvoření koalice a zda Alternativa pro Německo (AfD) bude po volbách dostatečně silná na to, aby podlomila schopnost Merkelové vytvořit koalici podle vlastních představ.
Podobně patrně reflektuje dění bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU), sesterská strana Křesťansko-demokratické unie (CDU) Angely Merkelové. CSU se na vrcholu migrační krize profilovala jako ostrý kritik kancléřčiny politiky a objevily se spekulace, že se od Merkelové odkloní. Po říjnovém stranickém sjezdu však CSU dává najevo, že ohrožení vidí spíše v posílení levice a AfD.
Podle vyjádření členů CSU neshody s kancléřkou ohledně některých aspektů migrační politiky stále přetrvávají. Jde především o stanovení horní hranice počtu příchozích. Za zmínku stojí fakt, že Merkelová nebyla pozvána na listopadový sjezd CSU, což se stalo poprvé. Nicméně místopředseda CSU Manfred Weber v říjnu jasně potvrdil, že „Angela Merkelová je náš kandidát“.
Zda se Merkelová opravdu stane kandidátkou na kancléřku, bude jasnější po 5. prosinci, kdy se v Essenu koná sjezd CDU, jenž bude rozhodovat o prodloužení jejího mandátu pro vedení strany. Oznámení kandidáta CDU na kancléře by mělo následovat na začátku roku 2017.
V CDU není mnoho rivalů, kteří by Merkelovou mohli ohrozit, pokud se rozhodne v politice pokračovat. Největší šance by mohl mít současný ministr financí Wolfgang Schäuble. Proti němu však mluví poměrně vysoký věk. Jméno 74letého politika zaznívá spíše v souvislosti s očekávanou volbou prezidenta. Hlavu státu bude volit v únoru Spolkové shromáždění.
Merkelová by na tomto postu ráda viděla buď právě Wolfganga Schäubleho, nebo ministryni obrany Ursulu von der Leyenovou. Jedná se totiž o křesťanské demokraty se silnými politickými ambicemi. Kancléřka by tak použila podobnou taktiku jako v případě Christiana Wulffa, jehož nechala zvolit prezidentem, a zbavila se tak stranického rivala.
Hrozbou pro pokračování vlády Angely Merkelové zůstává Alternativa pro Německo. V některých spolkových zemích získala značné volební zisky. Rekordu dosáhla v Sasku-Anhaltsku, kde pro ni hlasovalo 24 procent voličů. Úspěch zaznamenala i v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde jí hlas dalo 20 procent hlasujících, dále pak v Bádensku-Württembersku (15 procent) a v Berlíně (14 procent).
Zdá se, že právě Alternativa může příští podzim sehrát roli černého koně voleb do Bundestagu. Britské referendum o EU, rakouské prezidentské volby a především volba amerického prezidenta ukázaly, že scénáře médii označované jako katastrofické a nepravděpodobné jsou mnohem reálnější, než si obyvatelé městských elitních bublin představují. AfD tak může dostat od Němců více hlasů, než lidé v průzkumech přiznávají, a výrazně změnit politickou situaci v Německu.
Na levici nemají zatím, co se týče kandidáta na kancléře, jasno. Předseda sociálních demokratů (SPD) Sigmar Gabriel se již připravuje na kampaň, o slovo se ale hlásí i předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Jemu nahrává průzkum veřejného mínění agentury Forsa z října. Pokud by se kancléř volil přímo, vyslovilo by se pro současného předsedu SPD a ministra hospodářství Gabriela 18 procent dotázaných, zatímco Schulzovi by svůj hlas dalo 29 procent. Nicméně průzkum ovládla Angela Merkelová, jež by dostala hlas 46 procent respondentů.
Kromě Schulze a Gabriela se v úvahách o lídrovi sociálnědemokratické volební kandidátky objevuje také jméno současného ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera. Ten to ale podle německých médií odmítá i vzhledem k tomu, že na kancléře kandidoval už ve volbách v roce 2009, přičemž SPD pod jeho vedením tehdy dosáhla nejhoršího výsledku v dějinách voleb do Spolkového sněmu. O Steinmeierovi se navíc v poslední době stále hlasitěji uvažuje jako o možném kandidátovi vládní koalice na prezidenta.
Německá politická scéna se na blížící volby již důkladně připravuje. Stále ale panuje množství neznámých a v současném neklidném světě se mohou objevit události, které zásadně rozvíří relativně poklidné vody německé politiky. Podle již citovaného Jana Techaua je zatím nejpravděpodobnější variantou pokračování velké koalice CDU-CSU a SPD, a to i přesto, že ji vlastně nikdo nechce. Uvidíme, zda němečtí voliči nepřekvapí.
ROČNÍK XIII. – 3. ČÍSLO, ZÁŘÍ 2024