02. června, 2021 Helena Truchlá
Annalena Baerbock má energie na rozdávání. Foto (oříznuto): Wikimedia Commons/Olaf Kosinsky
Habeckovo gesto ocenili němečtí komentátoři napříč názorovým spektrem. Zelení se totiž za celou poválečnou historii Německa dostali k moci na celostátní úrovni jen jednou. Nyní mají do vlády nakročeno podruhé, a to možná i z pozice volebního vítěze. Tím by se Annaleně Baerbock otevřela příležitost stát se po Angele Merkel druhou německou kancléřkou a také první zelenou političkou v nejvýznamnějším politickém úřadu nejen v zemi, ale nejspíš i v celé Evropě.
Německé parlamentní volby se konají na konci září, krátce před těmi českými. A podobně jako v Praze i v Berlíně mohou znamenat zásadní změny. A to navzdory tomu, že politika spolkové republiky je ve srovnání s turbulencemi, k jakým v posledních měsících a letech docházelo třeba ve Velké Británii, Itálii, Francii, ale i v Česku, relativně nudnou záležitostí. Letos ale odchází po šestnácti letech do politického důchodu kancléřka Angela Merkel. Co se stane potom, nikdo úplně neví.
Za nejpravděpodobnější scénář označují komentátoři a politologové variantu, že kancléřčina konzervativní Křesťanskodemokratická unie (CDU) uzavře vládní koalici právě se Zelenými. Šéfem vlády by se pak stal premiér největší spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armin Laschet. Toho si jako lídra odhlasovalo vedení CDU pouhý den po tiskové konferenci předsednického dua Zelených. Rozhodnutí padlo v závěru dlouhého, veřejně propíraného a pro tuto velkou partaj neobvyklého Laschetova soupeření s bavorským premiérem Markusem Söderem. Jeho vlastní strana, Křesťansko-sociální unie (CSU), se na celostátní úrovni účastní volebního klání vždy v tandemu s CDU se společným lídrem.
Bavor kancléřem ještě nikdy nebyl, a charismatický Söder učaroval i některým prominentním představitelům Laschetovy strany. Nakonec ale konzervativci upřednostnili člověka, který spíše než aby strhával pozornost především sám na sebe, respektuje zaběhnutá pravidla a kolektivní procesy v rámci partaje. „Typický Porýňan, přívětivý a vstřícný, pragmatik, svolný ke kompromisům,“ popisují ho kolegové. Volební program zatím strana nezveřejnila. Nabídku, s níž Laschet vstupuje do boje, je ale možné stručně shrnout s pomocí volebního sloganu „žádné experimenty“, který užíval první poválečný kancléř západního Německa Konrad Adenauer v roce 1957. Adenauerovi se kdysi takový slib osvědčil, kancléřka Merkel pak prostým konstatováním „mě znáte“ vyhrála v roce 2017 počtvrté za sebou volby.
Události posledních týdnů ale napovídají, že boj o vítězství bude minimálně velmi vyrovnaný. Spořádaný způsob, jakým se Annalena Baerbock dostala do pozice volební lídryně, a naopak chaos předcházející Laschetově nominaci se totiž výrazně projevily na preferencích voličů. Už několik průzkumů připsalo Zeleným čtyři měsíce před volbami čelní pozici a analýza serveru Politico, která započítává všechny dostupné odhady i dlouhodobé trendy, jim nyní přisuzuje 26 procent. Konzervativci o dva procentní body zaostávají. K oblíbenosti jim pochopitelně nepomohla série skandálů, během kterých bylo v souvislosti s nákupy ochranných zdravotnických pomůcek zatím pět poslanců obviněno z úplatkářství. Pro srovnání – poslední volby vyhrála koalice CDU/CSU s bezmála 33 procenty, zatímco Zelení byli poslední stranou, která se ještě dostala do spolkového parlamentu, a to ani ne s devíti procenty.
S postupně opadající intenzitou koronavirové pandemie a uvolňováním platných omezení bude v následujících měsících nejvíce záležet na tom, jak se Annaleně Baerbock podaří vést politickou kampaň. Někteří komentátoři totiž její současnou pozici přirovnávají k prvotním úspěchům sociálnědemokratického politika Martina Schulze v roce 2017. Když si ho spolustraníci vybrali za volebního lídra – proti tehdy nebyl poprvé v historii jediný delegát stranického sjezdu – vyskočila popularita sociální demokracie (SPD) o deset procentních bodů. I tehdy se mluvilo o tom, že Schulz je na nejlepší cestě k tomu, aby ohrozil dlouholetou hegemonii konzervativců, tehdy ještě pod pevnou rukou Angely Merkel. Během kampaně se mu ale nepodařilo voliče přesvědčit, že má konkrétní představu o tom, jak Německo vést, a strana nakonec dosáhla nejhoršího výsledku od druhé světové války.
Laschetovi poradci jsou si této možné paralely nejspíš dobře vědomi, protože právě v souladu s ní začal konzervativní lídr svou sokyni kritizovat. „Zatímco ona mluví, já jednám,“ prohlásil v jednom z rozhovorů na konci dubna. Zelení podle něj nemají voličům co nabídnout. Sám se netají tím, že by v případě podzimního vítězství nejraději vládl s liberály ze strany FDP. Jako syn havíře sice uznává nezbytnost ochrany životního prostředí a boje s klimatickou krizí – což je téma, které stojí za vznikem a vzestupem Zelených – primárně se ale zasazuje o zájmy německého průmyslu. Hodlá v tom pokračovat i v čele vlády. Je to také jedno z témat, ve kterých má velmi blízko ke končící kancléřce.
Němečtí Zelení už však dávno nejsou ekologickou stranou levicových aktivistů jako před několika dekádami. Své voliče mají mezi bohatšími obyvateli velkých měst, ale i lidmi na venkově, kteří vidí dopady klimatických změn na svém živobytí. Politoložka Baerbock, jež vystudovala mezinárodní právo v Londýně, ztělesňuje představy mnoha Němců o tom, jaká by měla jejich země v budoucnu být: moderní, proevropská, ekologická. Naopak postoj Zelených v otázkách obrany (nedávali by na ni nutně více peněz, jak vyžadují závazky Severoatlantické aliance) nebo migrace (preferují otevřenější přístup), které museli konzervativci poslední roky u moci intenzivně řešit a které jsou i nyní zásadní, se s přístupem většiny německé veřejnosti spíše rozchází.
Pro Lascheta mluví také jeho větší zkušenost s vrcholovou politikou. Poslední čtyři roky je premiérem Severního Porýní-Vestfálska. Předtím působil v tamní vládě jako ministr, byl rovněž členem německého parlamentu i europoslancem. A ačkoliv kvůli svému přístupu k zvládání pandemie čelil mohutné kritice, má za sebou už více než rok řešení jejích dopadů na životy bezmála osmnácti milionů Porýňanů. Taková praxe může jeho protikandidátce při nástupu úřadu v době, kdy celé Německo bude stále čelit obřím ekonomickým i jiným důsledkům koronavirové krize, zásadně chybět.
Samotná Annalena Baerbock to nepovažuje za problém. Má za sebou osm let v německém Bundestagu i několik roků působení v evropských stranických strukturách. Využít své „zkušenosti z mezinárodní politiky a evropské kořeny“ hodlá mimo jiné při přeformulování německého postoje k státům, jako jsou Čína a Rusko. Za přílišnou vstřícnost k těmto nedemokratickým mocnostem byli v minulosti kritizováni Angela Merkel i Armin Laschet. Oba podporují dostavbu plynovodu Nord Stream 2, jenž má do severního Německa přivádět plyn z Ruska. To se nelíbí Američanům, Polákům i některým dalším zemím, které varují před přílišným vlivem autoritářského státu na energetickou bezpečnost Evropy. Zelení chtějí projekt ukončit a slibují také mnohem tvrdší postoj vůči Pekingu, než jaký měla německá vláda dosud. Čína je největším obchodním partnerem spolkové republiky a jedním z klíčových odběratelů německého průmyslu.
Kromě ambicí na zahraničněpolitické změny má ale Annalena Baerbock především to, co Arminu Laschetovi tolik chybí, a sice charisma a sympatie lidí. Ukázalo se to mimo jiné v jeho konfrontaci s Bavorem Söderem. Když se tazatelé v průzkumech ptají přímo na preference ohledně osoby kancléřky nebo kancléře, dává spolupředsedkyni Zelených přednost 28 procent lidí, Laschetovi o sedm procentních bodů méně. Ten tak dosahuje stejné obliby, jaké se těší i třetí politik, který si na kancléřské křeslo dělá zálusk: šéf sociálních demokratů a současný ministr financí Olaf Scholz. O něm přitom jako o úplně reálné variantě neuvažují ani komentátoři. Nepřejí mu navíc volební průzkumy. V těch je SPD aktuálně třetí asi se 14 procenty.
Německý volební systém je poměrně komplikovaný, a jakýkoliv odhad výsledku počtu mandátů jen na základě aktuálních volebních modelů je proto nezbytné brát s velkou rezervou. Čistě matematicky přichází nyní v úvahu pět různých povolebních konstelací, z nichž dvě dávají největší smysl z ideového hlediska. Žádná se neobejde bez účasti Zelených. Kromě už zmíněné spolupráce s konzervativci existuje i možnost, že by se Annalena Baerbock spojila se sociálními demokraty a liberály a odsunula tím CDU/CSU po šestnácti letech do opozice. Ze hry pak nejspíš není ještě ani takzvaná červeno-červeno-zelená koalice, tedy sociální demokraté, Zelení a postkomunistická strana Levice. Podobné uskupení nyní vládne v Berlíně a také v přístavních Brémách. Moudřejší budeme 26. září, kdy se volby do spolkového sněmu konají.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025