Německý boj o nástupnictví: klidného Lascheta vyzve energická hvězda Zelených

02. června, 2021 RUBRIKA Střední Evropa


imageANAnnalena Baerbock má energie na rozdávání. Foto (oříznuto): Wikimedia Commons/Olaf Kosinsky

 

Nejen pro české pozorovatele německé politiky to byla scéna jako z jiného světa. „Chtěli jsme to oba, ale dělat to může jen jeden z nás,“ prohlásil na dubnové stranické tiskové konferenci Robert Habeck, jeden ze dvou šéfů německých Zelených. Hned jak se jedenapadesátiletý politik dal řeči, bylo prakticky jasné, že je na pódiu v roli pouhého předřečníka. Oznámil totiž, že Zelené povede do podzimních parlamentních voleb jeho spolupředsedkyně, výrazně mladší politička Annalena Baerbock.

 

 Habeckovo gesto ocenili němečtí komentátoři napříč názorovým spektrem. Zelení se totiž za celou poválečnou historii Německa dostali k moci na celostátní úrovni jen jednou. Nyní mají do vlády nakročeno podruhé, a to možná i z pozice volebního vítěze. Tím by se Annaleně Baerbock otevřela příležitost stát se po Angele Merkel druhou německou kancléřkou a také první zelenou političkou v nejvýznamnějším politickém úřadu nejen v zemi, ale nejspíš i v celé Evropě.

Německé parlamentní volby se konají na konci září, krátce před těmi českými. A podobně jako v Praze i v Berlíně mohou znamenat zásadní změny. A to navzdory tomu, že politika spolkové republiky je ve srovnání s turbulencemi, k jakým v posledních měsících a letech docházelo třeba ve Velké Británii, Itálii, Francii, ale i v Česku, relativně nudnou záležitostí. Letos ale odchází po šestnácti letech do politického důchodu kancléřka Angela Merkel. Co se stane potom, nikdo úplně neví.

Za nejpravděpodobnější scénář označují komentátoři a politologové variantu, že kancléřčina konzervativní Křesťanskodemokratická unie (CDU) uzavře vládní koalici právě se Zelenými. Šéfem vlády by se pak stal premiér největší spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armin Laschet. Toho si jako lídra odhlasovalo vedení CDU pouhý den po tiskové konferenci předsednického dua Zelených. Rozhodnutí padlo v závěru dlouhého, veřejně propíraného a pro tuto velkou partaj neobvyklého Laschetova soupeření s bavorským premiérem Markusem Söderem. Jeho vlastní strana, Křesťansko-sociální unie (CSU), se na celostátní úrovni účastní volebního klání vždy v tandemu s CDU se společným lídrem.

 
Němci neradi chaos

Bavor kancléřem ještě nikdy nebyl, a charismatický Söder učaroval i některým prominentním představitelům Laschetovy strany. Nakonec ale konzervativci upřednostnili člověka, který spíše než aby strhával pozornost především sám na sebe, respektuje zaběhnutá pravidla a kolektivní procesy v rámci partaje. „Typický Porýňan, přívětivý a vstřícný, pragmatik, svolný ke kompromisům,“ popisují ho kolegové. Volební program zatím strana nezveřejnila. Nabídku, s níž Laschet vstupuje do boje, je ale možné stručně shrnout s pomocí volebního sloganu „žádné experimenty“, který užíval první poválečný kancléř západního Německa Konrad Adenauer v roce 1957. Adenauerovi se kdysi takový slib osvědčil, kancléřka Merkel pak prostým konstatováním „mě znáte“ vyhrála v roce 2017 počtvrté za sebou volby.

Události posledních týdnů ale napovídají, že boj o vítězství bude minimálně velmi vyrovnaný. Spořádaný způsob, jakým se Annalena Baerbock dostala do pozice volební lídryně, a naopak chaos předcházející Laschetově nominaci se totiž výrazně projevily na preferencích voličů. Už několik průzkumů připsalo Zeleným čtyři měsíce před volbami čelní pozici a analýza serveru Politico, která započítává všechny dostupné odhady i dlouhodobé trendy, jim nyní přisuzuje 26 procent. Konzervativci o dva procentní body zaostávají. K oblíbenosti jim pochopitelně nepomohla série skandálů, během kterých bylo v souvislosti s nákupy ochranných zdravotnických pomůcek zatím pět poslanců obviněno z úplatkářství. Pro srovnání – poslední volby vyhrála koalice CDU/CSU s bezmála 33 procenty, zatímco Zelení byli poslední stranou, která se ještě dostala do spolkového parlamentu, a to ani ne s devíti procenty.

S postupně opadající intenzitou koronavirové pandemie a uvolňováním platných omezení bude v následujících měsících nejvíce záležet na tom, jak se Annaleně Baerbock podaří vést politickou kampaň. Někteří komentátoři totiž její současnou pozici přirovnávají k prvotním úspěchům sociálnědemokratického politika Martina Schulze v roce 2017. Když si ho spolustraníci vybrali za volebního lídra – proti tehdy nebyl poprvé v historii jediný delegát stranického sjezdu – vyskočila popularita sociální demokracie (SPD) o deset procentních bodů. I tehdy se mluvilo o tom, že Schulz je na nejlepší cestě k tomu, aby ohrozil dlouholetou hegemonii konzervativců, tehdy ještě pod pevnou rukou Angely Merkel. Během kampaně se mu ale nepodařilo voliče přesvědčit, že má konkrétní představu o tom, jak Německo vést, a strana nakonec dosáhla nejhoršího výsledku od druhé světové války.

Laschetovi poradci jsou si této možné paralely nejspíš dobře vědomi, protože právě v souladu s ní začal konzervativní lídr svou sokyni kritizovat. „Zatímco ona mluví, já jednám,“ prohlásil v jednom z rozhovorů na konci dubna. Zelení podle něj nemají voličům co nabídnout. Sám se netají tím, že by v případě podzimního vítězství nejraději vládl s liberály ze strany FDP. Jako syn havíře sice uznává nezbytnost ochrany životního prostředí a boje s klimatickou krizí – což je téma, které stojí za vznikem a vzestupem Zelených – primárně se ale zasazuje o zájmy německého průmyslu. Hodlá v tom pokračovat i v čele vlády. Je to také jedno z témat, ve kterých má velmi blízko ke končící kancléřce.

Němečtí Zelení už však dávno nejsou ekologickou stranou levicových aktivistů jako před několika dekádami. Své voliče mají mezi bohatšími obyvateli velkých měst, ale i lidmi na venkově, kteří vidí dopady klimatických změn na svém živobytí. Politoložka Baerbock, jež vystudovala mezinárodní právo v Londýně, ztělesňuje představy mnoha Němců o tom, jaká by měla jejich země v budoucnu být: moderní, proevropská, ekologická. Naopak postoj Zelených v otázkách obrany (nedávali by na ni nutně více peněz, jak vyžadují závazky Severoatlantické aliance) nebo migrace (preferují otevřenější přístup), které museli konzervativci poslední roky u moci intenzivně řešit a které jsou i nyní zásadní, se s přístupem většiny německé veřejnosti spíše rozchází.

 
Pojďme řešit Rusko a Čínu

Pro Lascheta mluví také jeho větší zkušenost s vrcholovou politikou. Poslední čtyři roky je premiérem Severního Porýní-Vestfálska. Předtím působil v tamní vládě jako ministr, byl rovněž členem německého parlamentu i europoslancem. A ačkoliv kvůli svému přístupu k zvládání pandemie čelil mohutné kritice, má za sebou už více než rok řešení jejích dopadů na životy bezmála osmnácti milionů Porýňanů. Taková praxe může jeho protikandidátce při nástupu úřadu v době, kdy celé Německo bude stále čelit obřím ekonomickým i jiným důsledkům koronavirové krize, zásadně chybět.

Samotná Annalena Baerbock to nepovažuje za problém. Má za sebou osm let v německém Bundestagu i několik roků působení v evropských stranických strukturách. Využít své „zkušenosti z mezinárodní politiky a evropské kořeny“ hodlá mimo jiné při přeformulování německého postoje k státům, jako jsou Čína a Rusko. Za přílišnou vstřícnost k těmto nedemokratickým mocnostem byli v minulosti kritizováni Angela Merkel i Armin Laschet. Oba podporují dostavbu plynovodu Nord Stream 2, jenž má do severního Německa přivádět plyn z Ruska. To se nelíbí Američanům, Polákům i některým dalším zemím, které varují před přílišným vlivem autoritářského státu na energetickou bezpečnost Evropy. Zelení chtějí projekt ukončit a slibují také mnohem tvrdší postoj vůči Pekingu, než jaký měla německá vláda dosud. Čína je největším obchodním partnerem spolkové republiky a jedním z klíčových odběratelů německého průmyslu.

Kromě ambicí na zahraničněpolitické změny má ale Annalena Baerbock především to, co Arminu Laschetovi tolik chybí, a sice charisma a sympatie lidí. Ukázalo se to mimo jiné v jeho konfrontaci s Bavorem Söderem. Když se tazatelé v průzkumech ptají přímo na preference ohledně osoby kancléřky nebo kancléře, dává spolupředsedkyni Zelených přednost 28 procent lidí, Laschetovi o sedm procentních bodů méně. Ten tak dosahuje stejné obliby, jaké se těší i třetí politik, který si na kancléřské křeslo dělá zálusk: šéf sociálních demokratů a současný ministr financí Olaf Scholz. O něm přitom jako o úplně reálné variantě neuvažují ani komentátoři. Nepřejí mu navíc volební průzkumy. V těch je SPD aktuálně třetí asi se 14 procenty.

Německý volební systém je poměrně komplikovaný, a jakýkoliv odhad výsledku počtu mandátů jen na základě aktuálních volebních modelů je proto nezbytné brát s velkou rezervou. Čistě matematicky přichází nyní v úvahu pět různých povolebních konstelací, z nichž dvě dávají největší smysl z ideového hlediska. Žádná se neobejde bez účasti Zelených. Kromě už zmíněné spolupráce s konzervativci existuje i možnost, že by se Annalena Baerbock spojila se sociálními demokraty a liberály a odsunula tím CDU/CSU po šestnácti letech do opozice. Ze hry pak nejspíš není ještě ani takzvaná červeno-červeno-zelená koalice, tedy sociální demokraté, Zelení a postkomunistická strana Levice. Podobné uskupení nyní vládne v Berlíně a také v přístavních Brémách. Moudřejší budeme 26. září, kdy se volby do spolkového sněmu konají.

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.