08. dubna, 2020 Luboš Rokos
Na porážce Hitlerova Německa se mimo jiné podíleli českoslovenští letci ve službách britské RAF, kteří se později stali terčem represí ze strany tuzemského komunistického režimu. V jejich případě nešlo jen o odstranění kamenného pomníku, šlo o zničení života skutečných lidí. KSČM by tak v dnešním sporu o maršálovu sochu měla raději mlčet a moc na sebe neupozorňovat. Komunisté hovoří v případě Koněva o nutnosti vděku za osvobození, ale sami svůj vděk osvoboditelům ze západní fronty vyjadřovali tak, že je zavírali do vězení.
Je také zajímavé srovnat kauzu Koněv s hádkami kolem obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Sloup byl postaven na památku úspěšné obrany proti Švédům za třicetileté války, ale stal se také symbolem habsburského katolictví a útlaku. Skupina lidí, která ho takto negativně vnímá, se značně překrývá s tou částí společnosti, jež v soše Koněva vidí osvobození Prahy, ale nevidí útisk, který maršálova Rudá armáda ve finále přinesla. Platí to do určité míry i naopak, ale množina odpůrců sloupu a současně Koněvových příznivců je lépe viditelná a identifikovatelná.
Řeckou analogií ke Koněvovi je Miltiadés, vítěz od Marathónu. Starověké Athény měly celkem deset vojevůdců, kteří se střídali ve vedení. Zatímco jiní vojevůdci u Marathónu sešikovali vojáky a neodvážili se zaútočit, Miltiadés to vzal šturmem. Z hlediska řeckého vedení války zvolil nezvyklé řešení, těžkooděnci totiž nebyli určeni k běhu. Taktika však splnila účel, protože jeho vojáci podběhli šípy vystřelované Peršany.
Miltiadés ovšem nakonec dopadl špatně. Po vítězství u Marathónu poslal vojáky bojovat o ostrov Paros, ač k tomu neměl žádný mandát. Athéňané to vyhodnotili jako porušení pravomocí, riziko náběhu k jeho tyranidě a uvrhli jej do vězení. Vojevůdce tam během jednoho roku zemřel. Athény přišly o hrdinu, který je zachránil, ale ubránily svou demokracii. Československo po roce 1945 oslavovalo své osvoboditele a nechalo se jimi ztyranizovat.