27. listopadu, 2012 Magda Juránková
Podtitul nadcházející sezóny v Divadle Na zábradlí zní „Nepřizpůsobiví?“. Atribut přisuzovaný lidem, kteří nesplňují společenské normy, odklání se od nich, překračují je. Takové překračování má mnoho podob, od nerespektování okolí a následný zjednodušený „labelling“ a tlak okolí k návratu k normám po hledání nových cest, možností, dobrodružství a inovací i následnou modifikaci samotných norem.
Název sezóny zní „Nepřizpůsobiví?“, zahrnuje tedy zároveň s pojmem i jeho zpochybnění. Co vlastně znamená být „nepřizpůsobivý“? Nejsme v určitém ohledu a různých obdobích života nepřizpůsobiví všichni? Nestáváme se jimi stářím, či nemocí? Která pravidla jsou ještě pro společnost nebo člověka vůbec přijatelná? Která pravidla člověk může a chce v zájmu udržení svobodného společenského uskupení plnit? A kdy je donucen či se rozhodne z jakéhokoli důvodu se nepřizpůsobit? Snahou DNZ bude v nadcházející sezóně tento pojem podrobit společenské diskuzi. V průběhu celého roku budou probíhat debaty s odborníky i umělci různých oborů a k tématu budou i fotografické výstavy ve foyeru. Stejně tak dra-maturgický plán hlavní scény, který zahrnuje pět premiér, je k tématu vztažen. Tituly dle premiér: David Jařab/Nathanel West: Osamělá srdce, Bertold Brecht: Život Galileiho, Barbora Andělová: Krátké textové lásky, A.P.Čechov: Višňový sad, Jan Kačena/ Robin Kvapil: ČEZ.
Popsanou reflexi označení „Nepřizpůsobiví?“ zahrnuje také dramaturgický plán Eliadovy knihovny, alternativní malé scény Divadla Na zábradlí. V tomto prostoru Ewa Zembok s Lucií Ferenzovou připravují českou premiéru grotesky Čekání na Turka (Czekając na Turka) Andrzeje Stasiuka. Dílo bylo prozatím přístupné českému publiku ve slovenské rozhlasové adaptaci z roku 2009. Ze Stasiukových dramat již byla v českém prostředí uvedena slovansko – germánská lékařská tragická fraška Noc, a to v Městském divadle Zlín.
Polský spisovatel, básník a publicista Andrzej Stasiuk do povědomí čtenářů vstoupil „Haličskými povídkami“ a byl to velmi rázný nástup. Stasiuk zachytil opomínané svérázné obyvatele podhorských vesnic imunní vůči společenským, politickým i ekonomickým transformacím 90. let. Na jejich imunitě měla podíl také „velká historie“, která jejich region vykořenila a tím narušila kulturní kontinuitu. Následovala autobiografie „Jak jsem se stal spisovatelem“ a soubor povídek „Dukla“, ve kterých přirozeně propojil klasické románové vypravěčství s introspekcí připomínající díla Joyce či Prousta. Ve sbírce náboženskou i civilizační pestrost přehlížených částí Evropy. V eseji „Lodní deník“ mapoval „svoji“ střední Evropu, periferii Východu i Západu.
Ewa Zembok absolvovala DAMU s inscenací Euripidovy Médei. Následně se souborem Divadlo Puls inscenovala tragikomedii „Ulity“ Magdaleny F. Gregorové, která byla uvedena ve světové premiéře. V Divadle DISK režírovala Nože ve slepicích Davida Harrowera či polsko-českou inscenaci inspirovanou poezií polských „prokletých básníků” Andrzeje Bursy, Rafała Wojaczka a Edwarda Stachury, PROKLETI/PRZEKLĘCI. V Malém Vinohradském divadle inscenovala Hodinu Lásky Josefa Topola. Napsala scénář k opernímu celovečernímu filmu Halka. Tématem těchto děl je komunikace a její bariéry, světy snů, iluzí či vlastních představ, do kterých se hrdinové jejích inscenací uzavírají. Z takového uzavření pak velmi těžko, pokud vůbec, hledají cestu k druhému člověku.
Lucie Ferenzová je dramaturgyní Divadla Na zábradlí. V minulé sezóně zde režírovala autorskou inscenaci „Kolonie“ reflektující příběh památkově chráněné osady Buďánka v pražských Košířích, kde z nevůle a lhostejnosti úřadů dnes stojí poslední obyvatelný dům. Na pozadí vytrvalého a zdánlivě marného boje o zachování domova inscenace tematizovala paměť, která jako palimpsest dovoluje, aby na povrch vyplavaly některé příběhy a jiné byly zapomenuty.
V předchozích režiích (např. v MeetFactory) se Lucie Ferenzová zaobírala dětstvím (dětstvím „normálním“ i „deformovaným“ či „poškozeným“) a neochotou přijmout odpovědnost spjatou s dospělostí. V inscenaci „O holčičce“ zdramatizovala román Gaetána Soucyho připomínající temná dětská tajemství, odhalování světa za doposud samozřejmými hranicemi a poznání, že všechno je jinak, než jsme si dosud mysleli. Inscenace „Benjamenta“ inspirovaná románem Roberta Walsera „Jakob von Gunten“ představuje opak kánonu revoltujícího hrdiny, který chce být „normálním“ členem společnosti a střetává se s totální institucí výstižně popsanou Ervingem Goffmanem.
Ewa Zembok s Lucií Ferenzovou věrné své dramaturgické linii vybraly dílo rozjímající o přesahování hranic, o tom, co znamená být uvnitř vymezeného teritoria/společnosti a být vně; co znamená být „insider a outsider“. Kde se bere odvaha narušit status quo a zkusit něco změnit, přestoupit hranici? V každodenním životě zohledňujeme naše interpretace i domněnky, což Stasiuk reflektuje v čekání plném obav a očekávání změny spjaté se vstupem „outsidera“ či simmelovského cizince, ač samotný „outsider“/cizinec nemá zájem cokoliv měnit. Tyto obavy či strachy udržují společnost ve stavu neměnnosti, proměňují ji ve skanzen bez vize vlastní budoucnosti, čímž Stasiuk akcentuje situaci střední Evropy plné historických paradoxů. Dílo odkazuje na jazyk Beckettova „Čekání na Godota“ a Mrożkovy grotesky „Tango“. Uvedení inscenace bude předcházet scénické čtení. A snad se při Čekání na Turka dočkáme i Andrzeje Stasiuka.
Bližší informace najdete na stránkách Eliadovy Knihovny: http://www.nazabradli.cz/ekng/
V Eliadově knihovně bude uveden komponovaný večer na téma Mircea Eliade, složený z dramatizace dvou povídek, přednášce o šamanismu a o autorově životě. Realizace se dočká také inscenace inspirovaná Houellebecqueovým textem „Mapa a území“. V plánu je také dosud neuvedená hra Elfriede Jelinek. V linii pohádkové se bude pokračo-vat pohádkou „Tobiáš Lolness“ podle Thimotée de Fombelleho. A také v linii scénických čtení nových her se neustane, první z nich je Kleistovou cenou oceněná hra Marianne Salzmann Mateřské znamínko/okna na modro. Další je například hra Andrease Veiela Der Kick/Kopanec s tématem neonacismu. Oslovení režiséři jsou absolventi, nebo stále studenti uměleckých škol: Ewa Zembok, Michal Hába, Ondřej Mataj, Jan Kačena, Marta Stosio, David Pizinger. Vše ovšem závisí na finančních prostředcích, o které žádá jako občanské sdružení Společnost přátel Eliadovy knihovny (S.P.E.K).
Magda Juránková
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025