25. ledna, 2018 Jan Holovský
Tím prvním je skutečnost, že se přístup komunistického režimu k pohádkovým příběhům vyvíjel. V 50. letech dostávaly klasické pohádky silné ideologické zabarvení, které postupem času pomalu ustupovalo do pozadí. Po sovětské okupaci v roce 1968 se kladl důraz spíše na to, aby neškodně pobavily. Filmy tak mohly například rozvíjet romantické příběhy princů a princezen, tedy vlastně zlých feudálů, aniž by u toho nutně museli hlavní hrdinové budovat socialismus.
Dále stojí za upřesnění, že Josef Lada a Jan Drda nestáli u počátků sekulární revoluce v českém pohádkovém pekle, ale spíše ji definitivně ukotvili. S líčením pekla jako víceméně pozitivní a někdy i komické instituce se totiž setkáváme už mnohem dříve. Toto pojetí zesílilo při sekularizaci české společnosti v 19. století. Stačí se podívat na Dvořákovu operu Čert a Káča z roku 1899, v níž čerti v čele s Marbuelem už trochu připomínají dnešní filmové pekelníky. Pro předobraz rohatých v českém folklóru je pak zásadní, že se křesťanská představa o pekle propojila se slovanskou mytologií a jejími démony.
V chystaných pohádkách jsem ve článku nezmínil další pokus Zdeňka Trošky, protože jsem u něj očekával maximálně slabý průměr. Jenže Troška se překonal. Jeho Čertoviny o dvou čertech, kteří za trest chodí po jihočeské krajině a hledají hříšné duše, je pohádka, světě div se, dokonce nadprůměrná. K 23. lednu dosahovala na internetové filmové databázi CSFD.cz hodnocení 64 procent, což vzhledem k „oblibě“ tohoto režiséra v řadách filmových znalců není vůbec špatný výsledek. A pak že se zázraky nedějí. Pro srovnání: Korunní princ má 67 procent, Anděl Páně 76 procent a Anděl Páně 2 77 procent. Čertoviny mimochodem potvrzují trend vyšší obliby „čertovských“ pohádek na úkor těch „princeznovských“.
Text Byl jednou jeden fenomén vznikal ještě před začátkem adventu, takže se od té doby samozřejmě některé věci změnily. Například si Česká televize vzala k srdci volání řady diváků po tom, aby investovala jen do jedné české vánoční pohádky, ale zato pořádné. A tak vznikl Nejlepší přítel od prověřeného režiséra Karla Janáka. Scénář napsala Lucie Konášová, která stojí za úspěšnými díly rozdílných kvalit, jako jsou Anděl Páně, Operace Silver A nebo Ordinace v růžové zahradě. Na Boží hod vysílaný Nejlepší přítel představuje vcelku řemeslně povedenou výpravnou pohádku s bravurně zvládnutým peklem, obstojným příběhem, nenásilnými odkazy na domácí tradice a vtipnými replikami. Bohužel děj občas přešlapuje na místě a některé výkony a postavy působí trochu nevyrovnaně. I tak se jedná o nadprůměrné dílo, což znamená rázný krok kupředu oproti roku 2016, kdy vznikly dva sotva průměrné (Pravý rytíř, Zázračný nos) a jeden strašlivý (Slíbená princezna) snímek. Pokud se zaměření na jednu dobře propracovanou vánoční pohádku bude Česká televize držet i nadále, třeba se v dohledné době dočkáme dalšího Anděla Páně.
A když už jsem to nakousl: také druhý díl Anděla Páně, pevně ukotveného v české křesťanské tradici, překonal divácké rekordy. Po kinech je lámal i v televizi a stal se s 3,5 milionu diváků nejsledovanějším pořadem roku 2017 a nejsledovanější pohádkou za posledních patnáct let.
Na závěr jedna omluva za chybu v předcházejícím článku: scénář k filmu S čerty nejsou žerty samozřejmě nenapsal Zdeněk Svěrák. Autory jsou Jiří Just a režisér snímku Hynek Bočan. Zdeněk Svěrák sepsal texty písní, jež v pohádce zazněly.