03. dubna, 2015 Petr Zenkner
Třicetiletý politik se dostal do městské rady 50tisícového města loni na podzim. „I já jsem měl obrovské mezery ve vzdělání,“ připustil v rozhovoru pro televizi TVN24.
Wójcik navrhl, aby kandidáti na radní, poslance nebo senátory museli před tím, než se dají na politiku, skládat zkoušky z fungování veřejné správy. „Ten test by nemusel být těžký. Stačí, když kandidát ukáže, že není úplně mimo,“ řekl. Připustil také, že by testy mohly být dobrovolné.
Ten nápad samozřejmě nemá šanci. V demokracii musí mít i nekompetentní blbec možnost, aby ho lidé ve volbách odmítli. Většinou se tak i děje. Už vidím, jak se politici nechají zkoušet. Kdyby neuspěli, začnou tvrdit, že jde o spiknutí jejich konkurentů.
Wójcikův návrh není v jádru hloupý. Vychází z předpokladu, že v politice působí lidé, kteří tomu rozumí. Jenže… V tomhle tvrdě konkurenčním prostředí jsou vždycky ti, kdo vedou, a další, co se vezou.
O tom, jak vysokou kvalitu budou mít ti druzí, rozhoduje laťka, kterou dlouhodobě nastavují voliči svým výběrem ve volbách. Je to jako v muzice. Klubové kapely mají příznivější prostředí tam, kde mainstream představuje Aneta Langerová, a ne Michal David.
Kontrola dovedností politiků je úkolem pro novináře, a ne „nezávislé“ komise. V českém prostředí by si tuhle pravomoc asi zase zprivatizovaly Transparency International nebo Rekonstrukce státu. A těm už nevěřím ani jejich název.