Poškozený Šarlatán

06. března, 2021 RUBRIKA Kultura


imageSIvan a Josef Trojanové. Foto (oříznuto): Wikimedia Commons/Lucie Borová (Emma Orphe) - Kritiky.cz

 

Sedm let po normalizační sáze Hořící keř se světoznámá polská režisérka Agnieszka Holland opět ujala tuzemské historické látky. Film Šarlatán vypráví neobyčejný příběh českého léčitele Jana Mikoláška, jehož pomoc vyhledávaly v době jeho největší slávy stovky pacientů denně. Opět jde o příběh neobyčejné osobnosti semleté dějinami, ale na rozdíl od statečné právničky z Hořícího keře má portrét cholerického felčara o dost ambivalentnější vyznění. Mikoláška v podání tvůrců neničily jen společenské okolnosti, ale také a možná především jeho vnitřní démoni.

 

Vyprávění se odehrává ve třech zkušeně proplétaných časových rovinách. V první sledujeme léčitelova mladá léta. Jan (Josef Trojan) v sobě objeví skryté nadání, když své sestře vyléčí nohu, kterou už lékaři chtějí amputovat. Svůj dar poté rozvíjí v učení u bylinkářky Mühlbacherové (Jaroslava Pokorná), která ho naučí diagnostikovat nemoci z moči. I v této linii prosvítají temnější tóny – například ve scéně, v níž Jan dostane za úkol utopit koťata. Hrdinův nečekaný výron sadismu v ní v první chvíli působí jako pěst na oko.

Většina děje se ovšem odehrává v padesátých letech. Jan Mikolášek (Ivan Trojan) je na vrcholu své popularity a jeho rozlehlou vilu v Jenštejně neustále obléhají davy lidí toužící po léčivých lektvarech. Je to jiný druh masového srocení než ten komunistický z povinnosti, který nám režisérka ukazuje v úvodu v ukázkách z dobových týdeníků. Právě umřel prezident Antonín Zápotocký, jenž držel nad léčitelem ochrannou ruku. Nad jeho praxí se srocují mraky v podobě rostoucího zájmu ze strany Státní bezpečnosti. Přibližně ve třetině filmu se přidává třetí linie. Mikoláška spolu s jeho nejbližším spolupracovníkem Pavlem (Juraj Loj) zatknou a oba muži čekají ve vazbě na soudní proces, o němž je předem jasné, že bude zmanipulovaný.

Agnieszka Holland v sobě nezapře zkušenou hollywoodskou a seriálovou harcovnici, v dobrém i špatném. Šarlatán je naprosto suverénně natočený, kamera Martina Štrby okouzluje vynalézavými záběry a pomocí filtrů zvýrazňuje atmosféru jednotlivých scén. Výprava je dokonalá a absolutní superlativy zaslouží casting a především vedení herců. Od posledního štěku v komparsu po hlavní postavy nezazní v obsazení falešný tón. A výkony obou Trojanů, Loje a Pokorné jsou strhující.

Film naopak drhne v tónu vyprávění. Je znát, že se režisérka podílela na konečné podobě scénáře Marka Epsteina. Příběh obskurního léčitele z komunistického zapadákova, jenž pomohl tisícům lidí, se pokusila posunout směrem k větší univerzálnosti a mezinárodní srozumitelnosti. V některých momentech ovšem za cenu přílišného zjednodušení, líbivosti až bulvárnosti.

Scénář například operuje s komplotem Státní bezpečnosti, který působí jako z béčkového filmu. Mikolášek je ve snímku souzen za to, že jeho lektvar byl příčinou smrti jednoho z pacientů. Jeho advokát ex offo (Jiří Černý) pak zjistí, že žádný mrtvý člověk neexistuje. Oč příznačnější a o době více vypovídající by byla reálná zápletka: Mikolášek byl odsouzen na tři roky za údajné krácení daní a předražování svých bylinných balíčků. To by se ovšem tak dobře neprodávalo.

Druhé polovině stopáže pak dominuje linka, která také nemá s realitou nic společného kromě nepotvrzených drbů. Holland s Epsteinem rozvíjejí story o intenzivním a někdy až mučivém milostném vztahu mezi Janem a jeho pomocníkem a důvěrníkem Pavlem. Jejich soužití má kromě chvil něhy a souznění také zřetelné sadomasochistické prvky. To se potom zúročuje v pointě filmu, která je cynická, nečekaná a svým způsobem odvážná. Člověk by tento překvapivý závěr ocenil mnohem víc, kdyby se z velké míry vyfabulovaný příběh nezaštiťoval Mikoláškovým jménem. Jeho lidský odkaz tvůrci poškozují, ať už si to právem na vypravěčskou licenci omlouvají, jak chtějí.

 

autor:

design: Patrik Michl, created by KRYOBYTE s.r.o.