05. června, 2023 Filip Zelenka
Předseda Progresivního Slovenska Michal Šimečka během návštěvy volebního štábu strany SaS. Foto: Wikimedia Commons
Byla to tehdy dlouhá únorová noc. Koalice Progresivní Slovensko/Spolu potřebovala pro svůj první vstup do parlamentu získat alespoň sedm procent hlasů. Ještě pár hodin před uzavřením volebních místností se zdálo, že by to neměl být problém. Zhruba ve tři ráno už ale bylo jasné, že šance je jen teoretická. Nakonec jí vstup do Národní rady unikl o zhruba 900 hlasů. „Byli v šoku, ani je nenapadlo, že by se nedostali do parlamentu, preference jim ukazovaly kolem deseti procent, i noční exit poll jim přisuzoval kolem devíti procent,“ popisuje tehdejší očekávání politický reportér slovenského Denníku N Dušan Mikušovič. „Stranu zachvátil pocit zmaru, deziluze a byla v těžké defenzivě,“ dodává.
Ihned se začalo řešit, co stálo za volebním fiaskem. Jedním z možných vysvětlení bylo, že koalice směřovala svou pozornost a energii k tématům, která v závěrečném finiši voliče až tolik nezajímala. Koalice PS/Spolu tehdy zvolila strategii, kdy si jako hlavní téma vybrala boj proti extremismu ve formě rostoucích preferencí fašistické partaje ĽSNS pod vedením Mariana Kotleby. Na konci roku 2019 totiž reálně hrozilo, že by volby mohla vyhrát. Členové PS/Spolu proto začali blokovat její shromáždění, což vedlo k vyhrocené atmosféře, nicméně politické body na tom spíše ztratili. Nakonec se ukázalo, že velké části lidí šlo zejména o vypořádání se s érou Roberta Fica a jeho strany Směr. „Nemyslím si, že byl problém v tom, že jsme neidentifikovali Roberta Fica jako prioritu. Problém byl asi v tom, že těch priorit bylo najednou příliš mnoho,“ hodnotí důvod neúspěchu v současnosti jediný poslanec PS Tomáš Valášek, který se však do parlamentu dostal na kandidátce strany Za lidi.
Po volbách tedy bylo potřeba ihned jednat. Z postu předsedy strany odešel podnikatel Michal Truban. Jeho místo zaujala Irena Bihariová, s jejímž nástupem se pojila očekávání návratu k původnímu, progresivnímu étosu strany. Měla k tomu jako romská aktivistka za lidská práva veškeré předpoklady, navíc se nemusela ohlížet na spojenectví s o něco více konzervativní a pravicovou stranou Spolu. Historicky třetí předsedkyně stále ještě mladé strany ale příliš neuspěla. Od začátku bojovala s tím, že běžný politický provoz naplno převálcovala pandemická krize. Ani po jejím zklidnění se Bihariové nepodařilo účastnit se hlavního politického proudu, což ovšem zpětně není až tak podstatné. Jako mnohem důležitější se ukázalo to, že si strana udržela svou relevanci – po celou dobu vykazovala volební preference nad pěti procenty. Na rozdíl od druhé části někdejší koalice, strany Spolu, která postupně zmizela z volebních průzkumů.
PS tak dostalo více času na reflexi a promyšlení dalšího postupu. Loni na jaře se jeho vedení ujal místopředseda Evropského parlamentu Michal Šimečka, s nímž přišel nový politický styl. Jaký Šimečka vlastně je? Zřejmě nejvíce ho charakterizuje momentální hlavní stranické heslo: „Dá se to, normálně a odborně.“ Šimečka je prostě normální. To v konkurenci silných a hlasitých lídrů, jako jsou Robert Fico, Igor Matovič, Richard Sulík (SaS) nebo Boris Kollár (Jsme rodina), nemusí být ve výsledku až tolik na škodu. Zatím se Šimečkova „normálnost“ projevuje i ve volebních průzkumech, za poslední rok PS vyrostlo až na třináct procent. A roste i důvěra voličů v samotného Šimečku, kterému věří už 24 procent Slováků. Zároveň ho ale stále dvacet procent lidí nezná, má tedy ještě značný prostor pro růst. Nejoblíbenější političkou zůstává i nadále se čtyřiceti procenty prezidentka Zuzana Čaputová, původně místopředsedkyně PS. Na záda jí však již dýchají Peter Pellegrini (Hlas) a znovuzrozený Robert Fico.
Je ovšem jasné, že do značné míry k růstu PS přispěly strany z podobné části spektra, které donedávna tvořily vládní koalici. Ta se na počátku května definitivně rozpadla, nicméně předcházel tomu rok chaotického vládnutí, kdy to každou chvíli vypadalo, že se vláda pod vedením Eduarda Hegera (dříve OĽaNO, dnes Demokrati) nemusí dočkat nového svítání. PS, nacházející se mimo parlament, a tedy i bez viny za současný stav, se snažilo tvářit jako nezávislá politická strana, která není zatížená vládnutím ani se Směrem, ani s nikým jiným. „V kampani se budeme soustředit hlavně na to, abychom přesvědčili voliče, že tu existuje alternativa k chaosu ve vládě a ke zlodějům a extremismu v opozici,“ shrnul pozici PS po svém zvolení sám Šimečka. Proto se strana staví skepticky i k výzvám ke spojení se s ostatními subjekty, které balancují nad propastí pětiprocentní klauzule.
Stejně jako v minulých volbách, i tentokrát vážně hrozí, že propadnou statisíce hlasů. Kolem hranice potřebné ke zvolení do parlamentu se pohybují Svoboda a solidarita (SaS), OĽaNO a Křesťanské demokratické hnutí (KDH). Hlouběji pod prahem zvolitelnosti se nacházejí Demokrati Eduarda Hegera, hnutí Jablko bývalé výrazné političky SaS Lucie Ďuriš Nicholsonové, Modří expremiéra Mikuláše Dzurindy nebo strana Za lidi. Ve všech zmíněných případech jde o subjekty, které jsou proevropské, a jsou tedy z myšlenkového světa lidí, jimž nejsou příliš po chuti Fico ani krajně pravicoví politici z Republiky nebo Slovenské národní strany. Pokud ovšem dojde k nějaké integraci, zřejmě to bude bez účasti PS. „I díky poučení se z minulosti se nechceme znovu zamotat do všelijakých neupřímných spojení,“ potvrdil nedávno místopředseda strany Michal Truban.
PS se bude o voliče přetahovat zřejmě zejména se Sulíkovou SaS, jež v minulých volbách dosáhla zisku dvanácti procent. „Nemalá část voličů, které PS získalo, jsou bývalí voliči SaS, která zatím neukázala, jak chce o svého bývalého voliče zabojovat. Víme, že rozdíl mezi těmito stranami je v ekonomické agendě,“ vysvětlil nedávno pro Denník N sociolog Martin Slosiarik.
Právě praktické politiky, jako jsou ekonomické reformy, byly v minulosti určitou slabinou PS, strana se soustředila spíše na témata typu rovnost pohlaví, lidská práva či ekologie. Na tomto problému ale výrazně zapracovala, v posledních měsících představila hned několik expertů z oblastí ekonomie, zdravotnictví nebo boje proti korupci. „Už před minulými volbami, když se v průzkumech ptali voličů, kdo je nejlepší v tématech jako životní prostředí nebo školství, koalice PS/Spolu vyhrávala. Ale když se potom ptali, podle čeho se lidé rozhodují koho volit, tak tato témata byla až na čtvrtém, pátém nebo šestém místě,“ říká bývalý politik Miroslav Beblavý, který v době koalice PS/Spolu stál v čele druhé jmenované strany.
Podle novináře Mikušoviče příchod nových expertů, kteří se věnují více „lidovým“ problematikám, neznamená, že by se PS vzdalo své progresivní ideologie. V předsednictvu stále sedí Irena Bihariová, další místopředsedkyní je Lucia Plaváková, jež se dlouhodobě zasazuje o zrovnoprávnění osob LGBTQ+. Šimečka zároveň potvrdil, že kandidátka strany do podzimních voleb bude genderově vyrovnaná – 75 mužů a 75 žen. Strana tak neopustila své kořeny, jen k nim přidala i témata, díky nimž může oslovit větší skupinu voličů.
Miroslav Beblavý dokonce věří, že v případě úspěšné kampaně není Progresivní Slovensko bez šancí na celkové vítězství. „Dilema PS je podobné, jako byla dilema PS/Spolu v minulých volbách – jak se stát silnou stranou v tématech, která jsou pro lidi nejdůležitější. Když se jim to podaří a když lidi uvěří Mišovi Šimečkovi příběh čistého, vzdělaného a manažersky schopného chlapa, tak tu šance na vítězství je,“ myslí si Beblavý.
I v případě vítězství ve volbách by se ale PS zřejmě nevyhnulo jednomu hodně složitému rozhodnutí. Už řadu měsíců se na Slovensku spekuluje o tom, zda by Šimečkova formace byla ochotná vstoupit do vlády se stranou Hlas bývalého premiéra Petera Pellegriniho, který byl dlouholetým vysokým představitelem Směru. Pellegrini se od Roberta Fica a jeho skandálů pokusil odstřihnout krátce po volbách v roce 2020, když se od Směru s částí spolustraníků odštěpil.
Při pohledu na současné volební preference je přitom pravděpodobné, že právě otázka, zda s Hlasem spolupracovat, bude pro povolební dění klíčová. PS na ni zatím jednoznačnou odpověď nedává, podle Šimečkových slov to ale svým voličům s dostatečným předstihem oznámí. „Hlas chce být za pěkné i mezi voliči Směru, ale chce být za dobře i v salónech a na západních ambasádách. A já úplně nevím, jak se Hlas vlastně vybarví,“ konstatuje poslanec Tomáš Valášek. Na druhou stranu ale například právě Valášek varuje před návratem Fica, jenž by se mohl opřít o krajně pravicovou stranu Republika, kterou založili bývalí vysoce postavení politici fašistické ĽSNS. „Hrozí, že tyto volby budou posledními liberálními a svobodnými pro další generaci. Protože Robertu Ficovi už nevěřím ani nos mezi očima,“ myslí si Valášek.
Je tak zřejmé, že pokud budou „progresívci“ postaveni před dilema, zda uvolní cestu Robertu Ficovi, nebo se zašpiní v koalici s Peterem Pellegrinim, jejich špatné rozhodnutí může mít pro Slovensko nedozírné následky.
Podpořte prosím naši sbírku na Hithitu: https://www.hithit.com/cs/project/12032/tref-se-do-demokratickeho-stredu
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025