23. září, 2024 Miroslav Šepták
Naděje Rakouské lidové strany Claudia Plakolm. Foto: Wikimedia Commons/ ÖVP Parlamentsklub
Na první pohled současná rakouská politická situace nedává smysl. Největším aspirantem na prvenství je Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která ještě před pěti lety čelila několika závažným skandálům spojeným s tehdejším vicekancléřem a svým předsedou Heinzem-Christianem Strachem. Během dovolené na ostrově Ibiza sliboval údajné neteři ruského oligarchy přednostní přístup k lukrativním státním zakázkám výměnou za ilegální financování strany. Následné předčasné volby skončily triumfem lidovců (ÖVP), kteří poprvé v rakouské historii utvořili společnou vládní koalici se Zelenými.
Zlomovým momentem volebního období se stal odchod kancléře a předsedy ÖVP Sebastiana Kurze, jenž v říjnu 2021 podal demisi kvůli podezření na zneužití veřejných financí a křivou výpověď. Vláda tím ztratila tah na bránu a vůli činit reformní rozhodnutí. Rakousko zmítané důsledky koronavirové pandemie, zvýšenou migrací, energetickou krizí a pokračujícím zdražováním začalo více naslouchat agilním Svobodným.
Jejich současný předseda Herbert Kickl je nejlépe připraveným lídrem za poslední dvě dekády. Komunikaci s voliči se učil od svého kontroverzního předchůdce Jörga Haidera. Jeho rukopis nesou všechny kampaně FPÖ posledních dvaceti let. Kickl patří mezi příznivce konfrontačního stylu politiky. Požaduje učinit z Rakouska „pevnost“, čímž má na mysli restrikce vůči migrantům i navrácení kompetencí Evropské unie zpět alpskému státu. Slibuje snížení daní, vymýcení korupce a energetickou bezpečnost ve spolupráci s Ruskem. Dovedně přitom využívá slabosti hlavních soupeřů.
Od jeho hlavního vyzyvatele úřadujícího kancléře a lídra Rakouské lidové strany (ÖVP) Karla Nehammera se odvrátila část středových voličů. Nevěří mu, že prosadí své sliby, neboť podle jejich názoru tři roky příliš ustupoval Zeleným.
Lidovci zatím nevyužili eso v rukávu v podobě perspektivní dvojky na kandidátce, kterou je třicetiletá Claudia Plakolm. Jednalo by se o překvapivý tah, kdy by současná státní sekretářka pro mládež a digitalizaci mohla přinést lidovcům potřebnou dynamiku a dojem svěžího větru s tím, že by kriticky zhodnotila bilanci současné vlády. Nutnou dávku sebereflexe by mohli někteří voliči vnímat pozitivně. Lidovecké hlavní volební heslo o politickém středu a stabilitě není vůbec špatné, jenže strana s Nehammerem v čele nepůsobí příliš důvěryhodně.
Sociální demokracie (SPÖ) vstupuje do předvolebního ringu s ambiciózním cílem zvítězit. Tomu patrně věří jen její skalní příznivci. Stranu oslabují vnitřní konflikty v daňových otázkách nebo migrační politice. Pochybnosti panují nad tím, zda jejich současný lídr Andreas Babler je tím pravým.
Navíc socialisté musejí počítat s nečekanou konkurencí. Kromě Zelených levicové vody čeří Pivní strana. Vede ji hudebník a bývalý neúspěšný prezidentský kandidát Dominik Wlazny známý jako Marco Pogo. Nevadí, že strana má jen velmi obecně formulovaný program. „Pivaři“ bodují především u voličů nastupující generace a v městských aglomeracích.
Třebaže všechny dlouhodobé průzkumy veřejného mínění pokládají prvenství Svobodných za téměř hotovou záležitost, jejich vítězství nemusí znamenat splnění cíle, tedy aby byl Herbert Kickl jmenován spolkovým kancléřem. Všichni ostatní političtí soupeři totiž koalici s ním striktně odmítají. Na druhé straně identická slova zazněla kdysi rovněž během zemských voleb v Dolním Rakousku a Salcbursku. Nakonec zde lidovci utvořili koalici právě s FPÖ.
Nelze přitom vyloučit, že po volbách nezůstane v Rakousku kámen na kameni. Jména jako Nehammer nebo Babler mohou být minulostí. Například u socialistů by se současný burgenlandský hejtman Hans Peter Doskozil rozhodně spolupráci se Svobodnými nebránil.
Do procesu jmenování vlády může zasáhnout rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Hlava státu se netají výhradami vůči Kicklovi. Vadí mu především jeho postoj k Evropské unii a k rusko-ukrajinskému konfliktu. Může proto do jisté míry dojít k opakování scénáře z roku 1999. Vítězná sociální demokracie skončila tehdy v opozici a ve vládě zasedli druzí Svobodní a třetí lidovci. Rakouský podzim tak slibuje pokračování příběhu s těžko předvídatelným koncem.
ROČNÍK XIV. – 1. ČÍSLO, ÚNOR 2025