26. června, 2025 Miroslav Šepták
Své výsadní postavení ve Vídni uhájil v dubnových volbách dosavadní primátor Michael Ludwig. Foto: Miroslav Šepták
Aktuální vyhlídky nabádají ke střídmosti. Ekonomičtí experti varují před pokračováním ekonomické recese. Rakouské hospodářství není v nejlepší kondici. Krachy nebo vážné existenční potíže menších či větších firem spojené s propouštěním zaměstnanců patří takřka na denní pořádek. Ekonomické potíže Německa, kam směřuje většina rakouského exportu, mají negativní důsledky. V kombinaci s vysokými výdaji na zdravotnictví, mzdy, vzdělání i nadměrnou byrokracií astronomicky roste schodek veřejných financí.
Pokud vláda neučiní konec převaze výdajů nad příjmy, hrozí Rakousku vážný problém. Míra zadlužování v porovnání s hrubým domácím produktem výrazně porušuje takzvaná Maastrichtská kritéria, kterými usiluje Evropská unie o dodržování rozpočtové odpovědnosti členských států. Rakouský státní rozpočet se tedy v nejbližších letech nevyhne zvýšené pozornosti Bruselu.
Přitom ještě do nedávna patřila země mezi nejodpovědnější členy Evropské unie. V roce 2018 hospodařila tehdejší vláda pod vedením lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze s nulovým deficitem. Zlom nastal s příchodem koronavirové pandemie. Kurz za součinnosti tehdejšího koaličního partnera, jímž byli Zelení, zastával názor, že negativní dopad covidové krize je nutné překonat bez ohledu na náklady.
V uvedené strategii pokračoval i Kurzův nástupce v pozici spolkového kancléře i šéfa lidové strany Karl Nehammer, zvlášť když pod tlakem Zelených intenzivněji prosazoval přechod Rakouska ke klimatické neutralitě.
Současná vláda, jež je poprvé v rakouských dějinách složená z lidovců (ÖVP), socialistů a liberálů (NEOS), přijala první velký balíček úsporných opatření s cílem ušetřit za dva roky ze státního rozpočtu až patnáct miliard eur, tedy asi 373 miliard korun.
Jedna z výrazných zamýšlených úspor spočívá v redukci výdajů na ochranu proti globálnímu oteplování. Již došlo například ke zrušení klimatického bonusu. Jednalo se o příspěvek určený všem občanům Rakouska ve výši až 200 eur měsíčně, kterým vláda kompenzovala vyšší zdanění emisí skleníkových plynů v rámci ekologicko-sociální reformy. Dojde také ke zdražení klimatického lístku umožňujícího jezdit výhodněji městskou hromadnou dopravou po celém Rakousku.
V rozporu s předvolebními sliby lidovců a liberálů dojde ke zvýšení daňové zátěže obyvatelstva a nárůstu poplatků souvisejících s činností veřejné správy. Třeba vydání občanského průkazu bude od července téměř o polovinu dražší než dosud. Úspory se očekávají také od jednotlivých ministerstev. Kupříkladu resort sociálních věcí od roku 2026 zmrazí podporu rodin a sníží příspěvky uprchlíkům z Ukrajiny. Opozice i někteří odborníci kritizují přijatá úsporná opatření jako nesystémová, krátkozraká a postihující nejvíce osoby s nízkými příjmy.
Ještě před schválením prvního úsporného balíčku se konaly předčasné vídeňské komunální volby. Představovaly první pomyslný barometr, jak vnímají obyvatelé opatření současné vlády. Výsadní postavení ve Vídni uhájil dosavadní primátor Michael Ludwig. Jelikož se jedná o jednu z hlavních vnitrostranických opor současného vicekancléře Andrease Bablera, přinese to sociálním demokratům potřebný klid pro další působení ve vládě.
Naproti tomu zcela opačné pocity zavládly u lidovců. ÖVP ztratila v metropoli více než deset procentních bodů a přiblížila se k historicky nejhoršímu výsledku z roku 2015. Její současný lodivod a spolkový kancléř Christian Stocker není plamenným řečníkem ani charismatickou osobností. Namísto toho nabízí veřejnosti věcnost a rozvahu. Věří, že tímto získá důvěru zahraničních partnerů i domácích voličů.
Rakouská vláda má nyní dva roky čas na to, aby ukázala, zda po slovech budou následovat činy. Nemusí se přitom ohlížet na žádné významnější volební klání, a může tak realizovat potřebné reformy v oblasti penzijního systému, daní nebo vztahu mezi státem a spolkovými zeměmi.
Limitujícím faktorem možných reformních záměrů je značná programová různorodost stávající koalice. Zvlášť nejslabší člen koalice, liberální strana NEOS, svým voličům dlouhodobě slibuje zásadní změny ve vzdělání, penzích nebo ve vztahu k rakouské neutralitě. Časem mohou liberálové projevovat nevoli nad nedostatkem odvahy u zbývajících koaličních partnerů.
Bude zajímavé sledovat, jaké další kroky rakouská vláda provede v oblasti azylové a migrační politiky, ve vztahu k Rusku a zda bude naslouchat návrhům spolkových zemí. Je nutné počítat se vzájemnými rozmíškami mezi koaličními partnery. Rozpad trojkoalice a předčasné parlamentními volby jako nedávno v sousedním Německu se však zatím nerýsují.
ROČNÍK XIV. – 2. ČÍSLO, ČERVEN 2025