03. října, 2022 Miroslav Šepták
Alexander Van der Bellen (vlevo) se svým slavným krajanem, hercem Arnoldem Schwarzeneggrem. Foto: Facebook/alexandervanderbellen
V Rakousku dosud vždy platilo, že pokud úřadující prezident opětovně kandiduje, vyhraje s pohodlným náskokem před soupeři. Tohoto nepsaného pravidla jsou si vědomy i obě nejsilnější strany. Lidovci i sociální demokraté proto oznámili, že proti bývalému dlouholetému předsedovi Zelených a dnes formálně nezávislému Alexandru Van der Bellenovi nepostaví vlastního kandidáta.
Otázkou zůstává, zda by tak lidovci učinili, pokud by jejich kapitánem stále byl dynamický Sebastian Kurz. Nejmladší spolkový kancléř v rakouských dějinách ale počátkem prosince minulého roku oznámil v pouhých pětatřiceti letech odchod do politického důchodu. Čelil totiž obvinění ze zneužití veřejných financí pro účely své vlastní strany. Kurzův nástupce ve vedení Rakouské lidové strany (ÖVP) i v úřadu spolkového kancléře Karl Nehammer působí od počátku mdle. V prezidentských volbách se tak rozhodl raději neriskovat.
Před šesti lety se v nich nečekaně dařilo kandidátovi Svobodných (FPÖ) Norbertu Hoferovi, jemuž prezidentská funkce jen těsně unikla. Nicméně právě Hofer se nechal slyšet, že kandidatura proti úřadující hlavě státu nemá valné vyhlídky na úspěch. Svobodní tak nakonec do boje o vídeňský Hofburg, kde prezident sídlí, pošlou dolnorakouského právníka Waltra Rosenkranze. Někdejší poslanec Národní rady nikomu výrazně nevadí, ale současně není žádnou politickou kometou. Může získat podporu tradičních voličů Svobodných, tím se však pravděpodobně vyčerpá jeho potenciál. Lze si jen těžko představit, jak oslovuje příznivce lidovců nebo lidi, kteří k volbám většinou nechodí.
Namátkový výčet dalších Van der Bellenových soupeřů hovoří za vše. Například bývalý člen Svobodných Gerald Grosz v uplynulé dekádě neúspěšně kandidoval do několika sněmů – od obecního zastupitelstva ve Štýrském Hradci až po Evropský parlament. V posledních letech působí jako politický bloger, jehož břitké komentáře mají určitou odezvu na sociálních sítích i podporu bulvárních novin Österreich.
O prezidentský úřad se uchází také Dominik Wlazny, známý spíše pod uměleckým jménem Marco Pogo. Vystudovaný lékař nikdy neléčil a namísto toho se vydal na dráhu rockera. V roce 2015 založil recesistickou Stranu piva. Prezidentskou kandidaturou se v první řadě snaží zpopularizovat sebe sama a v případě výsledku kolem deseti procent se nejspíše pokusí o další politické angažmá. Prostor pro nové uskupení je jak v pravé, tak v levé části voličského spektra značný a při vhodné kombinaci lídra a komunikační strategie může přinést zajímavé výsledky.
Z výčtu nevýrazných vyzyvatelů Van der Bellena poněkud vystupuje Tassilo Wallentin. Vídeňský právník psal deset let pro bulvární a zároveň nejčtenější rakouské noviny Neue Kronen Zeitung. Ve sloupku Otevřeně řečeno přitom někdy trefně hodnotil bilanci vlády, ale také politiku Evropské unie. Nedávno dokonce jednal se Svobodnými o podpoře při prezidentské volbě. Wallentin měl kandidovat jako formálně nezávislý s využitím rozsáhlé organizační struktury FPÖ. V takovém případě mohl být důstojným soupeřem Van der Bellena v boji o prezidentský úřad.
Příslušné rozhovory ztroskotaly na vyhraněném kurzu současného vedení Svobodných vůči protikoronavirovým opatřením vlády i Wallentinově nesouhlasu s ostrou protimigrační rétorikou FPÖ. I přesto vídeňský právník nehodil ručník do ringu a s tichou podporou Neue Kronen Zeitung se pokusí o překvapení. Wallentin má nadprůměrné rétorické schopnosti. Dokáže nemalou část voličů zaujmout vyprávěním „správného příběhu“, například o pravidelném čtenáři jeho sloupku, desetiletém hochovi, jenž mu poslal své kapesné ve výši deseti eur, aby mu pomohl stát se prezidentem. Zásadní Wallentinův problém spočívá ve skutečnosti, že o důvěru identických pravostředových voličů usilují také Grosz a Rosenkranz.
Pasivní hlava státu
Hlavní zápletka prvního kola prezidentských voleb, které se koná v neděli 9. října, tedy zní, zda Alexander Van der Bellen získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů, a druhé kolo tudíž nebude potřebné. Současná hlava státu působí v posledních měsících velmi pasivně a k aktuálním otázkám doby, zejména ke zdražování a energetické krizi, se vyjádřila teprve nedávno. Navíc se Van der Bellen odmítl účastnit televizních diskusí s vyzyvateli. Patrně proto, aby neudělal zbytečnou chybu. Sám se tak vzdal možnosti oslovit prostřednictvím tradičního média nerozhodnuté, především starší voliče. Poněkud paradoxně vypadá snaha jeho volebního týmu upřednostňovat komunikaci prostřednictvím sociální sítě TikTok.
Ve Van der Bellenův neprospěch hovoří i rostoucí znechucení Rakušanů z politiky a z toho vyplývající hrozící demobilizace jeho příznivců. Jejich skepse se obrací proti „systému“, tedy vůči etablovaným politickým stranám a strukturám, jejichž dlouholetou součástí Van der Bellen na rozdíl od některých svých vyzyvatelů je.
Případné druhé kolo by tak rakouské demokracii jen prospělo. Van der Bellen je reprezentantem konsenzuálního pojetí politiky bez zbytečných tirád, nicméně když bylo potřeba, dokázal převzít iniciativu. Většina Rakušanů chce distingovaného prezidenta, který v případě potřeby dokáže zmírnit napětí nebo upozornit na negativní společenský jev.
ROČNÍK XIII. – 2. ČÍSLO, KVĚTEN 2024